Ozelenění – greening – v ekologickém vinohradnictví

Extrémní utužení půd bývá časté

Stav půdy na většině našich dnešních vinic je ovlivňován výrazným nedostatkem humusu. K příčinám patří mimo jiné i to, že půda po zpracování zůstává otevřená  – nejdříve ručně (např. okopáváním), později i strojově  (např. rotavátorem) – a své stopy zanechává i zpracování půdy v meziřadí vinné révy, které zdaleka nebere ohled na půdní strukturu.

K utužování půd dochází proto, nehledě na nepřiměřené zpracovávání, že neživá, tedy na humus chudá půda nedokáže zachytit nejjemnější půdní částečky. Tyto jsou s každými srážkami odplavovány. S klesající rychlostí vsakování a v důsledku postupného zužování půdních kapilár se tyto jemné částečky ukládají a časem tak půdu „zhutní“.

V zemědělství se sice odehrávají podobné procesy,  ovšem v protikladu k trvalým kulturám v sadařství či vinohradnictví tam dochází v rámci střídání plodin alespoň k povrchovému zpracování půdy. Díky zapravování posklizňových zbytků tak dochází k částečné tvorbě humusu a především k výměně plynů – což jsou faktory, které hrají v půdní úrodnosti významnou roli.
Naproti tomu ve vinohradnictví je už delší dobu běžné celoplošné zatravnění. Toto „ozelenění“ se ponechává  řadu let a nanejvýš se mulčuje. Jen zřídka se rozrývá  nebo zaorává.

Foto: © Nová Valeriána 2021

Dalším zásadním důvodem masivního zhutňování půdy v našich vinicích je mechanizace, jejíž používání se stalo standardem. Hospodaření orientované jednostranně na výnos vedlo k tomu, že téměř všechny původně  ručně vykonávané činnosti ve vinici jsou mechanizovány. Tím dochází ke zvýšeným pojezdům těžké techniky a následkem toho ke zhutňování půdy.

Přičtěme k tomu, že jsou traktory (příliš silné, příliš těžké, s nevhodnými či špatně nahuštěnými pneumatikami)  kvůli úzkým řádkům nuceny jezdit ve stále stejných stopách; že réva je často ve svahu, tj. při průjezdu dochází  běžně ke skluzům; že opatření na ochranu rostlin se musejí provádět často za nepříznivých podmínek.

Kdo si uvědomí vše, co bylo uvedeno, dokáže si představit, jak vypadá půda pod zdánlivě zdravým, zeleným, travnatým světem. Pokud rýčem odhalíte půdní profil,  pod zatravněním se ukáže ornice, většinou nezávisle  na druhu půdy, prokořeněná do maximální hloubky kolem pěti centimetrů!

Pod ní již následuje utužená půda, často bez sebemenšího prokořenění, bez žížal či jiných náznaků oživené, úrodné půdy. Lze si jen těžko představit, jak by réva mohla mít za těchto podmínek zajištěnou dostatečnou  výživu.

Zdánlivé řešení: umělá hnojiva

Kdo se někdy zabýval nejrůznějšími současnými doporučeními týkajícími se hnojení ve vinohradnictví s jejich důsledky a výsledky, okamžitě vidí „řešení“: v takto „mrtvé“ půdě přece můžeme zajistit výživu révy pouze prostřednictvím umělých hnojiv. Tato forma zásobování živinami může sice hezky fungovat, ovšem nebezpečí s tím spojená jsou již delší čas dostatečně známá. Kromě jiného je schopnost půdy zadržovat živiny ve většině našich vinic extrémně slabá, což je podmíněno chybějící organickou složkou a nedostatkem humusu. Následkem toho dochází u umělých hnojiv, která jsou vodorozpustná, především u dusíku, k vyplavování až do spodních vod.

Jestliže se hnojí rozumně s redukovaným množstvím dusíku, je – podle obsahu humusu v půdě – na révě patrné, že se v půdě neodehrává žádná další humifikace či následná mobilizace živin. Dávka dusíku tak vyživí  především trávu. Dojde‑li vůbec při mulčování k nějakému uvolnění živin do půdy, stačí to právě tak na výživu travního porostu a nikoli révy samotné.

Na tento způsob redukovaného hnojení reaguje réva v průběhu několika málo let zřetelně slabším růstem až krněním. A výnos významným způsobem klesá, stejně jako kvalita hroznů. Takto vzniklým vínům navzdory redukovanému hnojení chybí hmota, síla a chuť extraktu.  V suchých letech se to vše ještě umocňuje.

Touto bolestnou zkušeností musely projít všechny podniky, které přecházely na ekologické vinohradnictví a při tom zapomněly začít s konverzí u půdy. Ačkoliv máme v současné době k dispozici dostatek zkušeností a možností poskytování poradenství, ještě stále dělá spousta vinařů při přechodu na ekologický režim tuto chybu, na kterou následně doplácejí.

K harmonické výživě révy je třeba nenarušená půdní úrodnost. Bez ní se nemůže zdařit zdravý růst révy spojený s uspokojivým vývojem hroznů s cílem získání vysoce hodnotného vína v ekologickém vinařství.

Nároky na ozelenění v ekologickém vinohradnictví a jeho realizace

Z uvedeného je zřejmé, že na ozelenění v ekologickém vinohradnictví jsou kladeny mnohem větší nároky, než je dosud v běžné praxi zvykem. Nestačí, že osivo rychle vzejde, aby se zase co nejdříve dalo projíždět meziřadím. Pro půdní život je důležité, aby skladba směsi na ozelenění obsahovala rostliny s různými kořenovými systémy.  Měly by převažovat hluboce kořenící rostliny, které dokážou prokořenit hluboko i zhutnělou půdou. Dalším aspektem ozelenění je podpora druhové pestrosti hmyzu. Právě u trvalé kultury vinné révy působí ozelenění mimořádně pozitivně.

Zkušenosti ukazují, že ve víceletých, rozmanitě kvetoucích porostech se jen zřídkakdy nějaký druh hmyzu stane „škůdcem“, jelikož tomu brání  přítomnost jeho přirozených „nepřátel“.

K tomu je zapotřebí směs obsahující co nejrozmanitější druhy květin (okoličnaté, hvězdnicovité, motýlokvěté atd.), kvetoucí ideálně průběžně od předjaří až do pozdního podzimu. Vítané jsou rovněž odumřelé, zdřevnatělé zbytky rostlin, které mohou posloužit jako útočiště pro přezimování.

V neposlední řadě má ozelenění obrovský význam pro zásobování révy živinami. Nejde jen o dusík, který při odpovídající půdní struktuře dokážou mj. leguminózy – díky své schopnosti žít v symbióze s bakteriemi poutajícími vzdušný dusík – dostat i do hlubších vrstev. Jedná se o kořenovou masu jako takovou, jež přispívá k oživování půdy, neboť poskytuje potravu veškerým půdním organismům. Čím více různorodých druhů kořenů a čím větší kořenová hmota, o to rozmanitěji se půdní organismy mohou rozvíjet.

Během let aktivního hledání optimálních řešení se ukázalo, že v ekologickém vinohradnictví se nevyhneme zaorávání a novému osetí v pravidelných intervalech, neboť hříchy minulosti nelze odstranit pouze jedním prostředkem. Zároveň tu narážíme na pracovně‑ekonomické tlaky.

Provozně‑ekonomické důvody (pracovní náklady!) nás nutí k racionální práci, jinými slovy „supermechanizaci“. Každé nahrazení ruční práce ve vinohradu stroji s sebou nese zase další pojezdy, většinou ve stále stejné stopě, a tedy opět další zhutnění půdy.

Foto: © Nová Valeriána 2021

Nové osy jsou ořechové

Při vytváření a udržování půdní úrodnosti se v ekologickém vinohradnictví neobejdeme bez pravidelného znovuosévání, ale ani bez prokypření stávajícího ozelenění (které ještě technicky není úplně dořešené). Ovšem ve stále lépe „fungujícím systému“ se mezi těmito pracemi mohou prodlužovat časové rozestupy, aniž by nám to réva „měla za zlé“.

Silně zhutněnou půdu, které navíc chybí humus, je možné oživit jen velmi pomalu. Pro urychlení lze využít kombinaci mechanického a biologického prokypření. K mechanickému kypření by se dalo využít různých kultivátorů a kypřičů, což je mnohem jednodušší na úhoru  než na obhospodařovaných plochách. Pod horizontem mechanického kypření působí kypření biologické pomocí rostlin s hluboce rostoucím kůlovým  kořenem, zatímco rostliny s jemnými kořeny se postarají o stabilizaci mechanického prokypření ornice.

Krátkodobým ozeleněním docílíme nejrychlejšího účinku, neboť před každým novým osevem lze provést mechanické prokypření. Jako obzvláště prospěšné zde můžeme vyzdvihnout směsi rostoucí i přes zimu, jako je ozimá vikev s žitem, případně obohacené hrachem a/nebo jetelem inkarnátem. Přínosem pro tvorbu humusu a oživení půdy jsou samozřejmě také letní směsi s převahou leguminóz.

Sérii krátkodobých ozelenění za účelem rychlého zotavení půdy nemůžeme provést úplně ve všech regionech –  obvykle z důvodů povětrnostních podmínek (konkurence v nárocích na vodu). V ekologickém vinohradnictví je dnes proto běžnou praxí, že jakmile klima během roku  dovolí osetí, v rotujícím systému se vždy zorá a nově oseje každé druhé meziřadí.

Zároveň s tím se snažíme podpořit tvorbu humusu pomocí kompostu, uleželého hnoje či jiného organického materiálu, jako je sláma, kůra či matoliny.

Práce ve vinohradu – tedy rozhození organické hmoty, předseťovou přípravu, mechanické kypření – provádíme nejraději koncem zimy, případně brzy v předjaří, neboť  v tomto období je půda většinou zmrzlá či dobře oschlá a práce s těžkými stroji nemohou způsobit žádné větší  škody.

Kromě toho je půda ještě dost chladná, takže probíhají  jen minimální procesy přeměny a nebezpečí odnosu živin do spodních vrstev je v podstatě vyloučeno.

V tomto čase také přichází na řadu směs, jejíž hlavní složky pocházejí ze směsky Hohebuch. Je vhodně obohacena o víceleté hluboko kořenící leguminózy, což v závislosti na půdním typu může být vojtěška, vičenec,  jetel zvrhlý, komonice bílá, ptačí noha setá, lupina atd. Protože kvůli hmyzu zohledňujeme také aspekt pestrosti květů, je výše uvedená směska obohacená o nejrůznější byliny, čímž dosahujeme rozmanitosti čítající asi čtyřicet  rostlinných druhů.

Foto: © Nová Valeriána 2021

Na trhu se nachází několik bylinných směsí, z nichž vybíráme dvě zástupkyně, které se dosud osvědčily jako velmi vhodné. Jsou to „včelí pastva č. 89 – tübin- genská směs“ (Bienenweidemischung Nr. 89 – Tü- binger Mischung) a „krmná bylinná směs“ (Würzfutter- mischung). U vytváření takovýchto směsí je důležité, aby  se pokaždé vhodně zvolilo množství semen jednotlivých  druhů, jinak by se některý druh mohl stát dominantním  a ostatní by vytlačil. S touto základní směsí, která se obměňuje podle druhu půdy, už 25 let úspěšně pracuje  mnoho vinařství v celé Evropě.

Při výsevu však způsobuje problémy různá velikost semen (např. jetel a hrách). Secí stroje používané v zemědělství s tím obvykle nemají problém, avšak ve vinohradnictví se taková technika použít nedá. S ohledem na tuto  skutečnost byla výše uvedená směs pozměněna. Velká  semena hrachu byla nahrazena jinými luskovinami.

Za zmínku stojí i to, že tyto směsi se různě projevují a vyvíjejí v závislosti na stanovišti. Díky rozmanitému složení získá každé stanoviště velmi pestrou nabídku kořenů i květů.

Samozřejmě se vždy nedaří, neboť existují některé proměnné, které zmaří veškeré úsilí: jsou to například vlhké roky, ve kterých je těžké najít správný okamžik na zpracování půdy. K tomu se můžou objevit zástupy slimáků,  kterým očividně nejvíc chutná to, co právě vyklíčilo.

Dokonce i starší porosty luskovin a bylin mohou kvůli tomu  radikálně prořídnout.
Opakem jsou suché roky: zimní vláha stačí k tomu, aby semena vyklíčila, přesto mladé rostlinky uschnou, protože další srážky nepřijdou.

Krásný obraz druhové pestrosti může velmi rychle vzít za své též kvůli našim vlastním chybám, kterých se v procesu ozeleňování dopustíme: stačí příliš časté a příliš hluboké mulčování, a i z krásného ozelenění se  během dvou vegetačních období stane jednotvárný trávník, který se původním vstupním požadavkům ani  zdaleka nepodobá.

Aby se zabránilo úbytku druhů po co nejdelší dobu, upouští se v posledních letech od častého mulčování ve prospěch válení. Díky tomu stačí u mnoha květů dozrát semena, a i jednoleté rostliny tak přirozeně vysemení a na stanovišti setrvají. Jednotlivé druhy rostlin se mohou od počátku vyvíjet velmi dominantně (svazenka, hořčice, pohanka, hrachor, ředkev), záleží na termínu a hloubce výsevu, na druhu půdy a jejím stavu při výsevu i během růstu.

Zde se obzvlášť vyplatí bedlivé pozorování, abychom  k mulčování přistoupili ve správnou dobu. Jestliže to zanedbáme, pak sice budeme mít kvetoucí nádheru – ale pouze jeden rok. Záplava rozkvetlých letniček zadusí všechny ostatní víceleté luskoviny a byliny.
V letech, kdy je málo zimní vláhy, nebo v oblastech, kde  ve vegetačním období převažují sucha, musíme k ozeleňování přistupovat obezřetně.

Na půdách se skromnou vodní bilancí se dá dobře pracovat s krátkodobým zimním ozeleněním. Zapravení se provádí na začátku léta a v ideálním případě je půda během léta odkrytá.

V oblastech jinak „vlhkých“, kde by se za normálních  okolností dal praktikovat ideální způsob popsaný v úvodu, můžeme být po suché zimě a následných nedostatečných srážkách v předjaří nuceni rozloučit se s žádoucím obrazem celoplošného ozelenění, přinejmenším pro tento suchý rok.

Kvůli dostatečnému zásobování révy živinami a vodou, aby neutrpěl výnos a kvalita hroznů, musíme přinejmenším v každém druhém meziřadí ozelenění narušit. Často postačí, když ho včas projedeme kultivátorem, podle stupně sucha i celoplošně. Jakmile se vodní bilance  vyrovná, můžeme opět pokračovat s ozeleněním.

Foto: © Nová Valeriána 2021

Shrnutí

1. V ekologickém vinohradnictví zaměřujeme pozornost hlavně na vytváření a udržování půdní úrodnosti. Z toho  důvodu bychom měli ve vinohradu usilovat o vytvoření  a udržení druhové pestrosti hmyzu, který dokáže zabránit množení „škůdců“.
2. Při konverzi půdy je mnohdy vhodné pracovat s krátkodobým ozeleněním, přičemž využíváme kombinace  mechanického a biologického kypření. Organická hmota, nejlépe v podobě trvalého humusu, podporuje půdní výstavbu.
3. Pro přeměnu půdy se osvědčily směsi, které jsou  složeny z jednoletých a víceletých melioračních rostlin  v kombinaci s co nejrozmanitěji kvetoucími směsmi bylin.
4. Kromě správně zvoleného termínu je pro úspěšný výsev důležitá dobrá předseťová příprava půdy.
5. Při péči o ozelenění většinou upřednostňujeme válení před mulčováním. Výsledkem je déle trvající a rozmanitý
   zelený porost.
6. Právě u ozeleňování je zvláště zapotřebí zohledňovat klimatické, půdní a jiné podmínky stanoviště.

Závažné změny ve vinohradnictví v posledních 1‑2 generacích (výběr)

• Veškeré práce, které se dříve prováděly ručně, se v průběhu doby mechanizovaly, od řezu  přes  všechny kultivační práce až po sklizeň.
• Následkem je četné projíždění stále těžšími traktory, nutně ve stále stejných stopách (trvalá kultura = výsadba natěsno).
• To nevyhnutelně vede ke zhutňování půdy.
• Tím se výrazně zmenšuje prostor pro kořeny révy.
• Půdní život se redukuje na minimum.
• Ozelenění  vinice  je  většinou  jednotvárný  trávník  (monokultura), který nepřipouští ekologickou rozmanitost.
• Následkem toho lze v takových půdách zajistit dostatečnou výživu révy jen vodorozpustnými (dusíkatými) hnojivy s jejich známým dopadem na spodní vody.
• Pozemkové úpravy na mnoha místech přispěly či dokonce vedly k tomu,  že se výrazně snížila půdní úrodnost.
• To vše je jeden z důvodů zvyšující se náchylnosti révy k nemocem, kterou ruku v ruce doprovází zvyšující se intenzita ochrany rostlin.
• To  kromě  jiného  napomohlo  značnému  vzestupu  vady  vína  UTA  (netypické  tóny  stárnutí)  na  počátku devadesátých let.
• Za  posledně  jmenované  problémy spoluzodpovídá přirozeně i ochuzení způsobené genetikou (klony, vegetativní rozmnožování) a slabě rostoucí podnože.

Nároky na ozelenění v ekologickém vinohradnictví

1. Tvorba a udržování půdní úrodnosti

• Rychlé vzcházení (zastínění)
• Rychlé prokořenění (oživení)
• Hluboké prokořenění: zvětšení kořenového prostoru,  pronikání zhutněním
• Bohatá a co nejrozmanitější kořenová hmota (výživa  pro půdní organismy)
• Tvorba, respektive zachování humusu

2. Podpora a zachování druhové pestrosti hmyzu

• Co největší rozmanitost různých druhů květů
• Dlouhá doba květu Kontinuální nabídka květů
• Příbytky pro přezimování hmyzu

3. Zásobování révy živinami pomocí ozelenění

Směs „Hohebuch“

• hrachor
• hrách setý
• peluška
• vikev ozimá
• pohanka obecná
• jetel alexandrijský
• jetel inkarnát
• slunečnice svazenka

Cíl: Zlepšení stavu půdy na základě hlubokého prokořenění aktivování půdního života.

Krmná bylinná směs

• krvavec menší
• kmín
• jitrocel kopinatý
• čekanka obecná
• řebříček
• mrkev obecná
• petržel
• fenykl obecný
• úročník
• štírovník růžkatý
• pastinák setý
• tomka vonná

Směs „včelí pastva“

• svazenka
• pohanka
• hořčice setá
• koriandr setý
• měsíček lékařský
• černucha
• ředkev setá
• chrpa polní
• sléz
• brutnák lékařský
• kopr vonný
• slunečnice

Cíl: rozmanitost bylin nabídka květů příbytky k přezimování

Wolffova směs

• jetel alexandrijský:         3 kg      7,5 %
• komonice bílá:                 3 kg     7,5 %
• vičenec:                             8 kg  20,0 %
• tolice dětelová:                2 kg     5,0 %
• jetel inkarnát:                  3 kg      7,5 %
• tolice vojtěška:                 3 kg     7,5 %
• jetel perský:                      2 kg     5,0 %
• svazenka vratičolistá:     1 kg      2,5 %
• jetel zvrhlý:                       1 kg      2,5 %
• vikev huňatá:                 10 kg   25,0 %
• směs „včelí pastva“:        2 kg     5,0 %
• krmná bylinná směs:      2 kg     5,0 %

=> celkem                       40 kg    100 %

Autor: Matthias Wolff téměř tři desetiletí působil jako poradce v ekologickém vinohradnictví. Kromě své poradenské činnosti přednášel, připravoval vzdělávací programy a organizoval odborné exkurze. Je po něm pojmenovaná ozeleňovací směs pro vinice, kterou vyvinul – „Wolffova směs“. Byl také zakládajícím členem a dlouholetým předsedou PIWI International, mezinárodní asociace pro podporu rezistentních odrůd ve vinařství. Doprovázel bezpočet vinařů při přechodu na ekologické hospodaření i těch již ekologických. Staral se o projekty nejen v celém Německu, ale také Itálii, Alsasku, Švýcarsku a Rakousku. Pro ECOVIN a mnohé další organizace, spolky a úřady byl důležitým partnerem v otázkách ekologického hospodaření ve vinohradnictví.