Od monokultury vinné révy k vinohradu jako biotopu bohatému na biodiverzitu

Žijeme v Burgenlandsku, spolkové zemi v nejvýchodnější části Rakouska, při hranicích s Maďarskem. Celá naše širší rodina pracuje společně na statku. To je již samo o sobě prvním příkladem biologické rozmanitosti. Je nás celkem šest členů rodiny, z nichž každý je jiný, a teprve ve společenství můžeme utvářet vyšší celek, vizi. Každému z nás se podařilo najít si v našem hospodářství své individuální místo, a když se dnes ohlédneme, dá se snad říci, že se každý z nás věnuje tomu, co má nejraději. A přitom se rodiče ani neodvážili pomyslet, že by všichni tři synové mohli zůstat v zemědělství.

Náš statek je všestranně zaměřený, jak to dřív v našem regionu bylo běžné. Vinařství a sadařství s jabloněmi a keři černého bezu jsou zde hojně zastoupena. Pěstujeme obilí a snažíme se poslední dobou také mnohem více používat osiva starých odrůd (pšenici dvouzrnku, jednozrnku a špaldu). Od roku 2000 jsme začali chovat skot, prasata, koně, ovce a slepice. V pouhém vinařství by byla taková rozmanitost nedosažitelná.

„Vždyť proč se myšlení věnuje více technizaci a optimalizaci než mizejícímu bohatství druhů fauny a flóry?“

Když si vzpomenu na svá dětská léta a čas, který jsem trávil na vinohradu ve stínu stromů, jak jsme lezli na třešně, zatímco rodiče pracovali, na podzim v ranní mlze sbírali z mokré trávy ořechy, na čas po sklizni, kdy jsme si tu a tam smlsli na nějakém tom zapomenutém hroznu, vyvstává mi před očima křehký obraz, jaké bývaly kdysi vinohrady rozmanité.

Počátkem 90. let jsme začali pracovat v certifikovaném ekologickém režimu. O deset let později přišla další výzva ve formě certifikace pro hospodaření pod biodynamickou značkou Demeter. S tím byl spojen i požadavek chovu vlastního skotu. Když jsme začali chovat zvířata, byl to pro nás zatím největší krok při budování farmy. Najednou tu byla další živá, oduševnělá bytost! Co potřebuje, co je nutné udělat, aby se jí dobře dařilo?

Foto: © Nová Valeriána 2021

Se zvířaty zavítá na statek docela jiný druh starostí. Pohled na zvíře je úplně jiný než na rostlinu. Když je zvíře nemocné nebo jeho život skončí, dotkne se to člověka jinak, než když padne vinohrad za oběť krupobití nebo trpí nějakou chorobou. Vinohradník se nepotřebuje stát dokonalým chovatelem dobytka; myslím, že pět ovcí nebo deset slepic docela stačí, aby se statek začal postupně proměňovat v živý organismus.

Kvalita času dostane nový rytmus a práce zemědělce získá nový rozměr biologické rozmanitosti. Je pak v pozitivním slova smyslu luxus, že si můžete dopřát čerstvé mléko od vlastní ovce nebo krávy či vejce od vlastních slepic. Teprve s duší zvířete v krajině se dá hovořit o celistvosti, kompletnosti celku. Probouzí to v nás úvahy nad koloběhem: Jak mohu zužitkovat jeho hnůj a jak zvíře ze svých zdrojů, které na statku mám, nakrmím? – To vše myšleno z fyzického i etického hlediska…

Rozmanitost začíná vnímáním

Proč tu obšírně vyprávím o věcech, které mají k láhvi vína tak daleko? Biodiverzita není jen biologická rozmanitost. Začíná už vnímáním, cítěním, myšlením, a na tomto základě pak jednáme. Filosofie biodynamického zemědělství si tuto rozmanitost uchovala, dokonce se z ní přímo zrodila a vyvíjí se tímto směrem dál. Z rozmanitosti vznikají četné živoucí hospodářské organismy, které nakonec nacházejí svou jedinečnou individualitu – hospodářské organismy, které jsou biologickou rozmanitostí oplodňovány, které se samy ze sebe vyvíjejí a vytvářejí plody.

Podívejme se na pojem biologické rozmanitosti tak, jak byla definována úmluvou OSN v roce 1993. Biologickou rozmanitostí se zde rozumí variabilita živých organismů ze všech zdrojů, mezi něž patří i ekologické systémy, jichž jsou součástí. Rozlišujeme čtyři roviny rozmanitosti: genetickou v rámci druhu nebo ekosystému, biologickou rozmanitost druhů, biologickou rozmanitost životního stanoviště a ekosystému, a nakonec funkční biologickou rozmanitost. Také máme odborné termíny alfa a gama diverzita. Nejznámější popis míry biologické rozmanitosti najdeme v Shannonově indexu (Shannon‐Wiener Index). Ten zohledňuje, jak často se druh vyskytuje v poměru k celkovému bohatství druhů a jednotlivců (druhová bohatost vzorku a celková bohatost regionu, pozn. překl.).

Teď se na to podíváme z praktické stránky. Na vinici uvidíte všude až na výjimky vinnou révu, monokulturu, nikde žádný keř ani strom či živý plot. Když procházím vinohradem nebo projíždím okolo, pomyslím si: „Jak pěkně je to tu všechno srovnané!“ Jako zemědělec si řeknu: „Je to krásně sjízdné a praktické, všechno se dá strojově obdělat. Řadami se dobře projede zemědělskou technikou, dostanu se všude a na konci se dobře otočím.“

Foto: © Nová Valeriána 2021

Takové poměry jsou výhodné, i co se týká času. Ulehčení práce vede k snížení spotřeby časově náročné ruční práce. S tím jde ruku v ruce i omezení počtu zaměstnanců. A opět se ptám: Kde zůstala různorodost, která je oporou ekosystému a přináší rovnováhu?

Co to znamená a jak je důležitá, jsme zjistili již v 90. letech. Tehdy bylo velkým tématem ozeleňování půdy mezi řádky. V poslední době se i stále více konvenčních pěstitelů pomalu odvažuje ozeleňovat své vinice. Tímto způsobem se pokoušíme vnést do révových monokultur opět trochu biodiverzity. Réva roste po desetiletí na stejném místě a traktor jezdí stále po stejné stopě. Že se správně navrženým zatravněním mezi řádky dá opět vylehčit zhutnělá půda, zlepšit půdní struktura, zvýšit podíl organických látek, vytvořit životní prostor pro četné živočichy, zvýšit podíl humusu a tím i vodní kapacita půdy, to je jen pár dobře známých příkladů. – Ale vytvořili jsme takto pomocí révy a několika trav a bylin rozmanitý biotop?

Další úvahy nás vedly k hmyzu a také k houbám, kvasinkám, bakteriím atd. Před mnoha lety jsme vyvěsili „hmyzí hotely“ a ptačí budky, abychom vytvořili místa k hnízdění a množení ptactva a hmyzu. Nakonec nám to ale všechno přišlo jako umělá opatření v umělém biotopu. A tak se stalo, že jsme začali hledat cestu, která skutečně povede od monokultury k nosnému a plodnému systému.

Ostrůvky biodiverzity

Chci se s vámi znovu podívat na vinici. Jak takový vinohrad působí? Podle mne má zcela jasně kapitalistické vyzařování. Naše vinohradnictví je extrémně utvářeno kapitálem a výkonností. Když se zaposloucháte, o čem spolu vinohradníci hovoří, zjistíte, že většinou o tom, jaké měli výnosy, kolik průměrně stojí láhev a jak se dají keře zasadit ještě blíž k sobě, aby bylo co nejvíc hroznů v co největší kvalitě.

A když už se takto kriticky rozhlížíme po vinohradu, stává se nám, že si uvědomíme, jaké má vojenské rysy: révové keře tu stojí v řadě jako vojáci na stráži. Stojí jeden vedle druhého a jsou vměstnány do korzetu z kůlů a drátů. Jak se tento způsob pěstování, který je dnes nezpochybňovanou samozřejmostí, snáší s nejvnitřnějším bytím rostliny? Jak se může v takovém systému rostlina cítit dobře a plně uskutečňovat svou podstatu? Jakou náladu a jaké informace nám pak réva předává ve svých plodech, ve svých darech?

Kladli jsme si otázku, jak můžeme na naší farmě v Burgenlandsku prolomit tuto strnulou architekturu řádků a naplnit naši potřebu vnést do vinohradu opět biodiverzitu – to vše s ohledem na proveditelnost a konkurenceschopnost.

„Teprve s duší zvířete v krajině se dá hovořit o celistvosti, kompletnosti celku.“

Nacházíme se v 21. století a máme traktory, které jezdí po polích. Nemůžeme je ze dne na den odstavit a všechno zase dělat koňmi. To byl důležitý argument pro celou naši rodinu: aby vše bylo proveditelné a abychom to zaváděli postupně, po malých krůčcích. Tak jsme před několika lety začali jako pilotní projekt proměňovat náš největší, jedenáctihektarový vinohrad. Rozhodli jsme se vykopat některé révové keře, abychom vytvořili prostor pro další rostliny a zvířata. Vznikly tak ostrůvky ve tvaru kapky, které umožňují vjet mezi řady s traktorem a zemědělskými stroji a pracovat na vinici. Vytvořili jsme takto 27 ostrůvků.

Důležité pro nás bylo, abychom měli velké množství keřů. Mnoho jsme jich přenesli z okolí ze zarostlých remízků, jiné se u nás ve volné přírodě sice nevyskytují, ale jsou cenné pro včely a hmyz. V každém takovém ostrůvku se nachází jeden velký strom, jeden ovocný strom, různé dřeviny, houští a keře. Nakonec jsme do vinohradu vyseli také obilí, dýně a další extenzivní zeleninu, která je schopna samovýsevu. Naším cílem přitom bylo vytvořit ostrůvky, které se časem stanou soběstačnými. Jsou to taková ohniska druhové rozmanitosti na vinici Hmyz a ptáci bývají ve vinohradu vzácní, a pokud se objeví, pak v hejnu, velmi soustředěně a cíleně. Například špačci přilétají ve velkých hejnech, nikoli v malých skupinkách, často to vypadá jako invaze. Shromáždí se a táhnou od jednoho biotopu k druhému, se žádným se však skutečně nespojí.

Foto: © Nová Valeriána 2021

Každý pták potřebuje svůj strom. Každý strom má svůj vlastní charakter, své zvláštní vyzařování, auru a ta přitahuje určitý ptačí druh. Jak je tomu nahoře nad zemí, tak je tomu i dole v zemi. Každý strom má své žížaly, larvy a mikroorganismy. Stromy a živočichové, velké množství organismů na našich ostrůvcích tvoří společně jeden velký živý organismus, v němž se vše vzájemně nese a podporuje.
Přirozeně trvá nějakou dobu, než se takový ostrov v krajině ukotví – nebylo to pro nás vždy jednoduché: jednou bylo v létě příliš sucho, pak v zimě některé stromy pomrzly nebo jim kořeny užrali hraboši.

Třikrát jsme stromy dosazovali. Mnohé prošlo sítem, než se ukázalo, co je pro dané stanoviště vhodné, než nakonec vznikl mnohovrstevný ekosystém. Ale jedno je jisté: ostrůvky vnesly do svého okolí odlišnou atmosféru.
Mnozí říkají, když se doslechnou o našem projektu: „To tady vůbec nepůjde, není tu voda ani živiny, to nebude fungovat.“ A přesto to funguje! Důležité je nechat vždy promlouvat srdce a cit, protože rozumem se vše řídit nedá. Vinohradnictví, tak jak se po tisíce let vyvíjelo, se za poslední desetiletí velmi změnilo. Bylo industrializováno a technizováno. Dostali jsme se velmi daleko od myšlenky, že by vinohrad mohl být něčím přirozeným. Přijdete‐li s prostými sděleními a úvahami, bývá to pokládáno za něco nepředstavitelného, nepřijatelného.

Musíte vynaložit velké úsilí, abyste někoho přesvědčili, mluvíte‐li třeba o skutečné podstatě, protože ta již bývá z lidského vědomí zcela vytěsněna. Přesto se nachází v každém z nás, uvnitř v našem nejvlastnějším nitru, a jakmile se jí člověk začne zabývat, vydá se touto ces-
tou a otevře se jí, opět si pro ni vytvoří vnímavost.

Autor: Werner Michlits, vinař z oblasti Burgenlandu v Rakousku – Vinařství Biokult

Článek byl publikován v magazínu Nová Valeriána 2021