Živý mulč v produkci zeleniny
Vzhledem ke stále častěji se vyskytujícím obdobím sucha je v zásadě vhodné pokud možno trvalé zakrytí půdy. V řádkových kulturách ho lze dosáhnout pomocí systémů mulčování, přičemž se nabízejí různé postupy:
• V klasických mulčovacích systémech se povrch půdy mezi řádky a v řádcích hlavní plodiny zakrývá fólií nebo organickým materiálem (sláma, zelená hmota, drcené dřevo, kompost atd.).
• V systémech živého mulče (living mulches) se do hlavní plodiny podsévají jiné rostliny. Oba postupy mají vyrovnávající účinek na půdní klima a omezují výpar vody. Kromě toho oba postupy velmi efektivně potlačují doprovodnou flóru. Z hlediska ochrany před erozí a především z hlediska podpory biodiverzity mají ovšem systémy živého mulče výraznou převahu nad klasickými systémy. Podpora biodiverzity přitom není nijak samoúčelná, nýbrž díky podpoře užitečného hmyzu může také vést ke zlepšení zdravotního stavu hlavní plodiny. Určité podsevy působí navíc přímo proti určitým škodlivým organismům, například afrikány proti háďátkům. Nevýhoda však spočívá v tom, že podsevy mohou čerpáním živin a vody konkurovat hlavní plodině.
Přednosti jetele plazivého
Abychom se vyhnuli konkurenci v čerpání živin, měli bychom proto – nakolik je to z hlediska osevního postupu vhodné a možné – používat leguminózy nebo směsi, které je obsahují. V pokusech byl z důvodu dobré vlastní snášenlivosti i snášenlivosti s jinými leguminózami používán většinou jetel plazivý. V projektu Technické univerzity Mnichov se kromě něj ověřovaly další leguminózy z hlediska vhodnosti k podsévání, aby bylo možné rozšířit jejich spektrum. Systémy živého mulče měly díky obohacení půdy o dusík ve většině studií pozitivní výnosový efekt na příslušnou hlavní plodinu.
Určité podsevy působí i proti škodlivým organismům.
Vlastnosti optimálních systémů živého mulče:
- nepatrná konkurence podsevu vůči hlavní plodině
- efektivní kontrola eroze
- snížené vymývání dusíku
- snížení aplikace prostředků ochrany rostlin
- osivo podsevu není drahé a je dostupné
- dobře zapadají do osevního postupu
- zlepšení půdní struktury a prokypření utužené půdy
- obohacení půdy o dusík (díky jeho symbiotické fixaci u leguminóz)
- životní prostor pro užitečné organismy (podle Robačer et al, 2015)
Bohužel zatím nejsou k dispozici studie, které by explicitně sledovaly konkurenci v potřebě vody mezi podsevem, resp. živým mulčem a hlavní plodinou. Lze se však domnívat, že za sucha může taková konkurence nastat. Zvláště v případech, kdy nelze použít závlahu, by hlavní plodina pomocí časově posunutého výsevu podsevu měla dostat náskok ve vývoji. Tím se zároveň předejde příliš silnému vývoji podsevu oproti hlavní plodině v nejcitlivější růstové fázi.
Systémy živého mulče představují celkově velmi slibnou možnost, která by rozhodně měla být dále rozvíjena.
Zvláště pro malé zelinářské podniky a komunitou podporované zemědělství (KPZ) jsou systémy živého mulče vhodnou alternativou.
Autor: Dr. Christopher Brock, koordinátor výzkumu Demeter e.V.