Zajištění živin v produkci zeleniny

Je-li výživa zeleniny optimální, příznivě se to projeví v jejím výnosu, ve vnějších i vnitřních kvalitativních znacích, v její chuti a trvanlivosti. Vhodně přizpůsobeným přísunem živin je rozhodujícím způsobem ovlivňována odolnost vůči chorobám a škůdcům. Právě v biodynamické produkci zeleniny stojíme často před úkolem sladit nejrůznější přístupy a postupy; na jedné straně chceme učinit zadost ideálu co nejuzavřenějšího podnikového koloběhu, na druhé straně musíme uspokojit často velmi vysoké nároky našich kulturních rostlin na živiny.

K tomu navíc přistupují velmi rozdílné podmínky v jednotlivých podnicích: v jednom hluboká sprašová půda, ve druhém na živiny chudé stanoviště s mělkou půdou. Nebo velký zemědělský podnik, a naopak malé intenzivní zelinářství. Jde-li o vnější a vnitřní kvalitu, nesmíme opomenout ani způsob odbytu, tj. zda jde o přímý prodej založený na komunikaci se zákazníky, nebo o dodávky do velkoobchodu, například specializovaného na biopotraviny, který má často velmi přesné požadavky na velikost, váhu a vzhledové znaky. Dále je pro nás v biodynamické produkci podstatná vnitřní kvalita a vitalita produktů. Ta je cílem našeho snažení a přistupuje ještě navíc ke všem dalším požadavkům. Jelikož tyto vitální síly nejsou okem patrné, hrají bohužel v obchodě a odbytu podřadnou roli.

Potřeby zahradnických rostlin se podle druhu zeleniny, odrůdy a odbytových cest výrazně liší. Podobně jako v polní produkci jsou i zde důležitými živinami dusík, fosfor, draslík, hořčík a bor. Pro některé druhy zeleniny, například pro brukvovité a cibuloviny, je důležité i dostatečné zajištění síry. Často se veškerá pozornost soustřeďuje na dusík, mnoho druhů zeleniny však odebírá více draslíku než dusíku. Vezmeme-li si třeba dýni s výnosem 30 t/ha, činí potřeba živin asi 75 kg dusíku, 35 kg fosforu a 130 kg draslíku.

Dusík – N

Dusík hraje ve výživě rostlin zvláštní roli. Je to jediná živina, kterou mohou rostliny prostřednictvím mikroorganismů poutajících vzdušný dusík získávat ze vzduchu. Pomocí leguminóz zařazených do osevního postupu tedy podnik může dosáhnout jisté soběstačnosti v hnojení dusíkem. V zelinářství hrají leguminózy velkou roli nejen v osevním postupu, ale i jako zdroj mulče, jako výsev nahusto nebo i ve formě šrotu určeného ke hnojení.

Navíc je dusík živina, která má nejprůkaznější vliv na výnos, nízké výnosy proto často bývají důsledkem nedostatku N.

Dusík je pro rostlinu důležitý kvůli tvorbě bílkovin. Na jaře, kdy je půda ve venkovních podmínkách dosud studená, a u plodin jako brokolice a květák, které potřebují během krátké doby velké množství dusíku, je běžné a nutné hnojení obchodními hnojivy, a to i v poměrně velkém množství. Z organických dusíkatých hnojiv se obvykle používá rohovina, vlna, peří a odpady z potravinářského a krmivářského průmyslu.

Hnojiva s obsahem keratinu jsou podrobena stále hlasitější kritice, a to i ze strany obchodu. Jsou to však jednak suroviny, které nepředstavují konkurenci ke krmivům, a jednak je lze používat velmi cíleně, aniž by se zároveň do půdy vnášelo velké množství živin, které v ní nechybí, například fosforu. Kromě toho mají výhodu, že se na jaře i ve studené půdě velmi rychle přeměňují. Keratiny, pokud se nepoužijí jako hnojivo, nemají další využití a musí se likvidovat.

Draslík – K

Draslík odpovídá za udržování osmotického tlaku v rostlině, a ovlivňuje tím i růst buněk. Dále je důležitý pro aktivování enzymů, pro fotosyntézu a energetické procesy. Ovlivňuje chuť a kvalitu sklízených produktů. V půdě je draslík dostupný jen z malé části, a to v půdním roztoku nebo volně vázaný na jílové minerály a humus. Velká část draslíku je pevně vázaná v hornině a uvolňuje se jen zvolna zvětráváním.

Dostupný draslík je stejně jako dusík ohrožen vymýváním, a jeho dodávka by proto, zvláště na lehkých půdách, měla být rozdělena do několika dávek. Draslík dodáváme prostřednictvím hnoje, kompostu, vinázy nebo obchodních minerálních hnojiv. V případě hnoje a kompostu bývá náležitý přísun draslíku k zelenině často ztížen poměrně vysokým obsahem fosforu. Například 1 tuna průměrného kompostu ze zelené hmoty obsahuje 6,5 kg N, 4 kg P2O5 a 6 kg K2O. Jestliže se kompostem či hnojem hnojí podle zásad dobré zemědělské praxe jednou za tři roky v dávce asi 30 t/ha, mohla by být dýně v prvním roce dostatečně vyhnojena. U následné plodiny by se však  podle potřeby draslíku musela prověřit nutnost dohnojení. Z minerálních draselných hnojiv máme k dispozici síran draselný nebo síran hořečnato-draselný (kalimagnesia). Draslík, hořčík a vápník se ovšem v půdě při příjmu rostlinami chovají antagonisticky, proto je třeba dbát na jejich správný poměr. Půdy s vysokým obsahem hořčíku je pak lepší hnojit síranem draselným.

Stopové prvky

Stopové prvky plní v rostlinném organismu klíčové funkce. Řada půdních rozborů provedených v Demeter zelinářských podnicích v Bádensku-Württembersku ukazuje častý nedostatek mědi a boru. Hnůj a kompost bývají v zásadě zdrojem velkého množství stopových prvků a pokrytí potřeby těchto živin zajišťuje rovněž pravidelné hnojení horninovými moučkami. Rozbor půdy na obsah stopových prvků doporučujeme, protože jen když mají rostliny tyto živiny k dispozici v dostatečném množství, mohou ve svém metabolismu dobře zhodnotit hlavní živiny.

Foto: ©Magazín Živé zemědělství III

Další výhodou pravidelných rozborů půdy i na obsah stopových prvků je, že při zvýšených hodnotách manganu a železa můžeme přijít na to, že přinejmenším přechodně nebyla půda dobře provzdušněna. Stává se to například při zamokření půdy a v důsledku anaerobních podmínek.

Uzavřený podnikový koloběh živin

V intenzivní produkci zeleniny je uzavření koloběhu velmi obtížné. Při prodeji produktů opouštějí živiny statek po tunách. Odběr živin se v průměru pohybuje okolo 9 kg P2O5, 40 kg K2O a 3 kg MgO na 10 t tržního výnosu. Dusík zde zatím zohledněn není. Výnosy se v závislosti na druhu zeleniny pohybují od 30 do 60 t/ha. Uzavření koloběhu by vyžadovalo uvažovat též o recyklaci živin z lidských fekálií. Toto téma však zatím není politicky průchodné. „Uzavřený“ přísun živin je myslitelný ve formě zeleného hnojení, meziplodin a především leguminóz, což je ale velmi náročné z hlediska potřeby velkorysých zemědělských ploch. Těmi však zelinář často nedisponuje nebo je jejich pachtovné velmi vysoké, v Německu někdy až 1 400 eur/ha. Z našeho pohledu je velmi prospěšná vzájemná kooperace podniků a hledání cesty ke společnému, pokud možno uzavřenému podnikovému koloběhu. Do podnikového koloběhu lze také po pečlivém prověření obsahu škodlivin začlenit odpadní látky z komunálních kompostů. Mnoho zelinářských podniků odebírá ovčí a koňský hnůj, a to i konvenční, a dále trávu z pozemků v CHKO, listí ze hřbitovů a parků a dřevní řezanku, taktéž v podobě kompostu.

Uhlík a tvorba humusu

Vzhledem k intenzivnímu užívání půdy je v zelinářství velkou výzvou zajistit dostatečnou tvorbu humusu a zabránit jeho poklesu v půdě. Ve výstavbě humusu hrají důležitou roli rostliny: prostřednictvím zeleného hnojení, podsevů a kulturních rostlin dochází k příjmu a vázání uhlíku. Čím častěji, mnohostranněji a hustěji je plocha ozeleněná, tím lépe pro tvorbu humusu a rozvoj půdních organismů. Jako podporu tvorby humusu lze dodat kompost a hnůj. Zlepšuje se tím kvalita humusu a půda se oživuje. Také pomocí biodynamických preparátů, například kravincového preparátu aplikovaného při zapravování zelené hmoty, pomocí kompostového výluhu nebo fermentů, lze podpořit výstavbu humusu přes rozvoj půdních organismů. Důležité je, aby pěstitel dobře znal toky látek v podniku, půdu a místní možnosti a cíleně je rozvíjel. V zelinářství máme často co dělat s rostlinami s velkou potřebou dusíku. Vhodné je proto pěstovat cíleně rostliny s vysokým obsahem uhlíku jako například obiloviny nebo směsky, abychom dusík zachytili a trvale ho zabudovali do půdy. Některé podniky také přímo hnojí uhlíkem, třeba ve formě slámy nebo špaldových pluch.

Hnojení jako prostředek k oživení půdy

Kdo chce hospodařit biodynamicky, neměl by se zaměřovat jen na rostliny, ale rozhodně také na půdu. Z našeho pohledu je důležité doplňovat podnikovou koncepci hnojení pravidelnými půdními rozbory. Při srovnání v průběhu let se pak ukáží tendence a je možné provést jejich korekci.

Aby se půdní organismy cítily dobře, potřebují dostatek potravy, jako jsou kořenové exsudáty, odumřelé části rostlin, posklizňové zbytky atd., ale také dostatek vody a vzduchu.

Půdní fyzika a chemie značně ovlivňují půdní biologii. V rovnováze by měl být též obsah vápníku v půdě. Ten nelze ztotožňovat s pH půdy a měl by být zvlášť zjišťován. Právě v intenzivně užívaných půdách v zelinářských podnicích je vedle laboratorních půdních rozborů důležitý také intenzivní monitoring půdy člověkem. Pravidelné rýčové diagnózy, vnímání půdního života a struktury čichem i všemi ostatními smysly tvoří kontinuální součást péče o půdu. Intenzivní aplikace preparátů při zpracování půdy a rovněž během vegetace plodin, tvorba humusu, zlepšování kvality humusu pomocí kompostu a hnoje, široký osevní postup a velký podíl zeleného hnojení, stejně jako podmínkám přizpůsobené zpracování půdy přispívají k oživení půdy. Aplikace obchodních hnojiv se provádí na základě půdních rozborů a podle potřeb rostlin, ale i půdy.

Shrnutí

Z velké odlišnosti předpokladů jednotlivých podniků, z pěstovaných plodin a odbytových cest  vyplývá zásadní význam individuálních podnikových koncepcí v oblasti hnojení, osevního postupu a zpracování půdy. Zatímco jeden podnik se bez problémů obejde bez jakýchkoli obchodních hnojiv, jsou nakupovaná hnojiva v jiných podnicích nenahraditelná. Výstavba humusu, ale také minimalizace emisí oxidu dusného při hnojení jsou rozhodujícími parametry k tomu, aby se omezil podíl zemědělství na klimatické změně. K tomu patří i efektivní a pokud možno úsporné používání hnojiv, jednak proto, aby se minimalizovala těžba surovin, a jednak proto, aby nedocházelo k zatěžování spodních a povrchových vod živinami. Pro individuální podnikové utváření koncepcí hnojení bychom si přáli empatii, vzájemnou podporu a také otevřenou diskusi o celém produkčním a odbytovém řetězci.

Autor: Ruth Dettweilerová, Martina Barbiová
Článek vyšel v časopisu Lebendige Erde 3/2022