Zabiják klimatu, nebo jeho ochránce?

Proč krávy patří na pastvinu

Adrian Till Meyer

Krávy ohrožují životní prostředí a klima. Při jejich chovu vzniká metan, který je jako skleníkový plyn 28krát škodlivější než CO2. Navíc se přežvýkavcům zkrmují bílkovinná jadrná krmiva, která musí být produkována na orné půdě. Tím krávy konkurují produkci potravin pro člověka na zemědělské půdě. Zhruba  miliarda kusů celosvětově chovaného skotu tudíž představuje z hlediska ochrany klimatu relevantní veličinu. V roce 2019 proto Die Welt přišel s tvrzením: „Jedna kráva je pro klima zhruba stejně škodlivá jako malý automobil.“1 Ekonomický týdeník Wirtschaftswoche označil tato zvířata říhající metan za „nepříliš šetrná vůči klimatu“2 a také v regionálních novinách se čtenáři mohli dozvědět: „Dobytek nám svým říháním a prděním čím dál víc ničí klima.“3

Takto a podobně se v médiích diskutuje na téma chov zvířat. Obstát v této mediální palbě není pro ekologické a biodynamické zemědělce jednoduché. V biodynamickém zemědělství má speciálně kráva pro  celistvost farmy nezaměnitelnou úlohu. Zemědělci si tu musí klást otázky: Nakolik jsou argumenty kritiků oprávněné? A je z hlediska způsobu chovu a nebezpečí pro klima kráva jako kráva?

Konkurent, nebo zdroj obživy? Zvířata hrají důležitou roli

Je nepopiratelné, že zvířata obecně a skot speciálně představují v ochraně klimatu významný faktor. Skot se asi deseti procenty podílí na celosvětové produkci skleníkových plynů. Vedle tohoto působivého čísla však existují i jiné aspekty, které bývají opomíjeny. Podle FAO je například chov zvířat zdrojem obživy pro více než 500 milionů lidí, především ve venkovských a chudších oblastech světa. Zmínit je třeba i příspěvek k výživě obyvatelstva: 18 % celosvětové spotřeby kalorií a 34 % bílkovin pochází z chovu zvířat. Argument potravní konkurence vůči člověku je rovněž důležitým aspektem, nicméně i zde je třeba ujasnit si, jaký je skutečný poměr. Zhruba 86 % celosvětově spotřebovaných krmiv není vhodných pro lidskou výživu, protože jde o posklizňové zbytky a vedlejší produkty zemědělství, nebo o trávu pro přežvýkavce. V přepočtu na plochu vypadá současná situace podobně: Více než tři čtvrtiny ploch využívaných v současné době pro chov zvířat jsou travní porosty s velkým podílem pastvin a plochy nevhodné k zornění. Pro světovou výživu proto hraje skot ústřední roli. Ze své přirozenosti – díky tomu, že spásají trávu – spotřebují přežvýkavci jen 0,6 kg rostlinných proteinů k vytvoření 1 kg proteinů ve formě mléka a masa.4

Co jsou ekvivalenty CO2?

Jednotka ekvivalent CO2 (CO2 ekv.) se ve vědě používá k jednotnému hodnocení klimatického účinku různých skleníkových plynů. Vedle nejznámějšího plynu CO2 se sem řadí ještě další plyny, například metan nebo oxid dusný, které ve větším množství produkuje člověk svou činností. Metan má 28násobný klimatický účinek než CO2, oxid dusný dokonce 265násobný. Těmto skleníkovým plynům je proto vzhledem k jejich významu pro klimatickou změnu třeba věnovat zvláštní pozornost.6

Menší podíl na německých emisích

Podíváme-li se na poměry v Německu, vyvstávají další pochybnosti o přiměřenosti diskuse. Podle Spolkového úřadu pro životní prostředí bylo německé zemědělství v roce 2017 odpovědné za celkovou produkci 66,3 mil. tun CO2 ekv. To odpovídá zhruba 7,3 % německých emisí skleníkových plynů (ESP) za celý rok. Z těchto 66,3 mil. tun pochází zhruba čtvrtina přímo z chovu zvířat – a zde primárně z trávení přežvýkavců, při němž vzniká metan. V roce 2017 se tak chov zvířat podílel méně než dvěma procenty na celkových ESP v Německu. Pro srovnání: Podíl emisí z výroby energie stacionárním a mobilním spalováním (výroba elektřiny a odpadní plyny ze spalovacích motorů) činil ve stejném roce zhruba 85 %.5

Emise uvolňované dobytkem při trávení jsou z globálního hlediska důležitým faktorem, proto je zajímavé podívat se na klimatické dopady různých druhů ustájení a chovu skotu. Srovnání intenzivních, resp. konvenčních s extenzivními, resp. ekologickými formami hospodaření ukazuje rozdílné výsledky.

Tab. 1: Srovnání různých forem chovu skotu

Intenzivní/konvenční chov se vyznačuje vysokou koncentrací zvířat a vysokým podílem jadrného krmiva; extenzivní/bio chov naopak nižší koncentrací zvířat, pastvou a velkým podílem objemného krmiva. Znaménka plus a minus ukazují, kdo je na tom v dané kategorii lépe; 0 znamená žádný rozdíl. ESP = emise skleníkových plynů. Zdroj: vlastní tabulka sestavená podle údajů z pramenů 7–14.

Trávení jako nejvýznamnější faktor

Největší podíl ESP u skotu tvoří emise metanu z trávení. V tomto ukazateli je konvenční varianta lepší než ekologická: 31 % celkových emisí na kg mléka u konvenčních dojnic, 42 % u ekologických7. Nižší podíl u konvenčního hospodaření vyplývá z většího množství jadrného krmiva přijímaného zvířaty. Zvyšuje-li se podíl objemného krmiva v potravě zvířat, produkují tato zvířata při trávení větší množství metanu. V celkovém množství skleníkových plynů uvolněných za jeden rok, pocházejících z trávení, však opět vedou konvenční zvířata. To lze vysvětlit celkově vyšší dojivostí. Při poměrném srovnání emisí se však ukazuje, že aspekt trávení sám o sobě není dostatečně vypovídající. U emisí na 1 kg mléka dopadl ekologický chov ve vícero výzkumech lépe než konvenční. Podobný obrázek se ukazuje také u ESP uvolněných na ha a rok (viz tabulka 2).

Tab. 2: Emise skleníkových plynů (ESP) v ekologickém a konvenčním chovu

Zdroj: *podle Franka (2013), **podle Hörtenhubera (2011)

Dojivost vyšší než 8000 kg mléka není efektivní

Podle Franka7 leží ekologické zemědělství u celkových emisí v přepočtu na CO2 ekv. v průměru o něco málo výše. Zřetelně patrné je to zejména v kategoriích spotřeba fosilních energií, krmiva, počet laktací a hnojení. Naproti tomu dojivost je vyšší u krav z konvenčního chovu s 8350 kg mléka za rok oproti ekologickému chovu s 6360 kg. Větší dojivost ovšem automaticky neznamená vyšší klimatickou efektivitu. Ta je dána jen při dojivosti zhruba do 8000 kg mléka; všechno, co je navíc, je kompenzováno rostoucí spotřebou energie a produkcí emisí z jadrných krmiv. Zvýšení efektivity v ostatních výrobních článcích (např. systém ustájení, uskladnění krmiv či hnojiv) nedokáže tento efekt vyrovnat. Podle Reinsche9 se optimální dojivost pohybuje mezi 6000 a 8000 kg mléka za rok, jinak totiž příliš poklesne podíl objemného krmiva v krmné dávce. Z toho navíc plyne nižší poutání uhlíku v půdě, což rovněž přispívá k negativní bilanci.

Podíváme-li se na počty laktací, leží zde dle výzkumu Franka ekologické zemědělství také mírně výš, s průměrně 2,9 laktacemi oproti 2,2 laktacím u konvenční varianty. Počet laktací a tím i délka života jsou pro klimatickou bilanci vysoce relevantní. ESP, které vznikají během odchovu, představují pevnou hodnotu, kterou je třeba započítat pro každé zvíře. Ta se v obou systémech průkazně neliší. Během této fáze nevytváří zvíře zatím žádnou produkci, která by tyto emise mohla kompenzovat nebo ospravedlnit. Větší délka života a tím i delší období produktivity se tedy starají o to, aby podíl fáze odchovu na celkové bilanci zvířete byl podstatně nižší.10

Humus pastvin jako ochrana klimatu

V oblasti hnojení můžeme sledovat ještě jednoznačnější tendence. Při srovnání různých způsobů hospodaření se ukazuje, že konvenční systémy bez pastvy mají v kategorii hnojiva a management hnojiv téměř trojnásobné emise skleníkových plynů ve srovnání s ekologickými systémy začleňujícími pastvu.11 Základní příčinou tohoto rozdílu je skutečnost, že pastviny představují přirozené úložiště uhlíku. Díky růstu rostlin a tvorbě humusu dochází k poutání CO2 a jeho opětovnému převádění do koloběhu zužitkování zvířaty. Bilance humusu v ekozemědělských podnicích bývá většinou pozitivní; na 1 kg mléka tak lze „ušetřit“ až 0,24 kg CO2 ekv. Intenzivní chov a krmení jádrem naopak vykazuje negativní bilanci humusu; ztráty jsou zde až 0,1 kg CO2 ekv. na 1 kg mléka.7

Dva největší zdroje emisí – vedle trávení zvířat – však představují ESP z produkce krmiv a ze spotřeby fosilních nosičů energie. V obou kategoriích je na tom ekologické zemědělství lépe. U spotřeby energie je v konvenčním zemědělství uvolňování skleníkových plynů v průměru o 16 % vyšší než v ekologické variantě. Ještě výraznější je rozdíl při analýze CO2 ekv. u krmiv na 1 kg mléka. Zatímco v ekologické produkci činí podíl ESP z produkce krmiv (0,13 kg CO2 ekv. na 1 kg mléka) asi 13 % celkových emisí, je v konvenční produkci (0,27 kg CO2 ekv.) více než dvojnásobný: 26 %. Tyto zřetelné rozdíly vyplývají jednak z poutání CO2 v půdě, které se při ekologickém zemědělství výrazně zvyšuje, jednak hraje v konvenčním zemědělství roli takzvaný „Land Use Change“ (LUC)7.

Land Use Change – z pastviny pole

Jako Land Use Change (LUC) se označuje zornění pastevní nebo lesní půdy za účelem polní produkce plodin, většinou krmných. V minulých letech se toto téma objevovalo stále častěji v souvislosti s hodnocením klimatu. Již v roce 2000 vyčíslil Mezivládní panel pro změnu klimatu (IPCC) emise uhlíku z LUC do atmosféry na 1,6 gigatun. Pro srovnání: Ve stejném roce se do atmosféry při spalování fosilních nosičů energie, které je největším zdrojem emisí, uvolnilo 6,3 gigatun uhlíku.12

V roce 2009 dospěla FAO k podobně jednoznačnému výsledku. 18 % celosvětových ročních emisí CO2 ekv. má na svědomí Land Use Change. Zornění lučních, pastevních nebo lesních ploch podle ní vede vždy k velkým ztrátám uhlíku v půdě.13 Vysvětleme si to na konkrétním příkladu: Při produkci kilogramu sušiny sóji z Jižní Ameriky se uvolní 5 až 6 kg CO2 ekv., pokud se pro pěstování zorní stávající lesní plocha. Z toho 4 až 5 kg vzniká ztrátou uhlíku v půdě. Zbytek ve výši 1 kg zapříčiní jiné faktory jako pohonná hmota a energie pro pěstování, transport a výroba hnojiv a pesticidů.8 Tato jednoznačná čísla ukazují, proč je krmení importovaným jadrným krmivem klimaticky výrazně škodlivější, než když se zvířata pasou na pastvině. Zatímco založení a údržba pastviny má vzhledem k poutání uhlíku pozitivní dopad na klimatickou bilanci, při zornění, produkci a transportu jadrných krmiv se do atmosféry uvolňuje obrovské množství uhlíku. Až 9 % celkových ESP v konvenčních produkčních systémech je tak způsobováno Land Use Change.11 Jedním z přednostních cílů ochrany klimatu by proto mělo být zachování travních a pastevních ploch a využití jejich potenciálu v poutání CO2.

Co to znamená pro ekologické a biodynamické podniky?

Zde zkoumané studie se vztahovaly obecně k ekologickému zemědělství, nikoli speciálně k zemědělství biodynamickému. Pro biodynamické zemědělství však lze z popsaných faktů leccos odvodit. Pastevní chov, ale také produkce senného mléka jsou u biodynamického zemědělců široce rozšířeny. Pastviny a pěstování zelené píce mají přitom pozitivní vliv na klima (poutání CO2 v půdě, vyšší biodiverzita atd.). Jiné relevantní faktory jako spotřeba energie potřebné k produkci krmiv a klimatická zátěž v důsledku Land Use Change pak mají menší nebo vůbec žádnou váhu. Také počet laktací – a tím i délka života – je u biodynamických krav vyšší, než je německý průměr; relativní podíl odchovné fáze je díky tomu menší a kráva může déle a trvaleji produkovat mléko.

Pastviny – nepovšimnutí hrdinové ochrany klimatu

Podle FAO pokrývají travní porosty asi 30 % nezaledněného povrchu naší planety a celosvětově zaujímají necelých 70 % zemědělské půdy.13 Velká část těchto travních porostů není vhodná k zornění a prostřednictvím pastevního užívání a chovu zvířat přispívá k lidské výživě. Zachování těchto porostů je v mnoha ohledech prospěšné pro ochranu životního prostředí: vedle pozitivních dopadů na klima díky poutání uhlíku skýtají zelené plochy další výhody. Porost a kořenový systém v půdě snižují půdní erozi a povrchový odtok a zvyšují vodní kapacitu oproti orné půdě. Louky a pastviny tak přímo přispívají k ochraně půdy a vody. Kromě toho patří k druhově nejbohatším biotopům střední Evropy: poskytují životní prostor více než 2000 druhům rostlin a mnoha druhům ptactva, čímž bezprostředně podporují biodiverzitu. Nezanedbatelný je také jejich příspěvek k estetické hodnotě krajiny. Travní porosty jsou v mnoha oblastech charakteristické pro vzhled krajiny a tvoří jeden z pilířů turismu. Když se řekne „Švýcarsko“, kdo by si hned nevybavil horské pastviny s pasoucím se skotem? Na mezních stanovištích mohou zvířata pomáhat k jejich zachování a využití k lidské výživě. Regionální produkce mléka postavená na objemném krmivu navíc posiluje lokální ekonomiku. Pastva a zelená píce s hojným zastoupením bylin zároveň prospívají zdraví zvířat, díky čemuž se snižuje množství použitých veterinárních léčiv. Maso a mléko těchto zvířat je proto vysoce kvalitní a obsahuje vyšší podíl cenných nenasycených mastných kyselin.14 Takové zhodnocení, spojené s ochranou životního prostředí, je žádoucím cílem. Z dnes více než 1 miliardy chovaných kusů skotu a buvolů je jen necelá polovina chována s využitím pastvy; větší polovina je naopak odchovávána pomocí orné půdy, a konkuruje tak člověku.15 Návrat k pastevnímu chovu může tedy být aktivním příspěvkem k ochraně životního prostředí a klimatu, stejně jako k větší pohodě zvířat a tvorbě hodnot v regionálních ekonomikách.

Stále je prostor ke zlepšování

Problémy dneška a zítřka však nelze vyřešit pouze návratem ke starým osvědčeným postupům. Proto je – zvláště pro ekologické zemědělství – důležitým úkolem nadále hledat možnosti a perspektivy ještě udržitelnějšího chovu zvířat. Již dnes existuje mnoho projektů zaměřených na toto téma: například u skotu nabízejí slibnou perspektivu plemena s kombinovanou užitkovostí. Modelové výpočty z Bavorska ukazují, že využitím kombinované užitkovosti pro mléčnou a masnou produkci lze potenciálně ušetřit zvířata, krmivo a tím i CO2.16

Také ve Spojených státech existují snahy o efektivnější organizaci pastevního chovu. Pomocí rotačního systému pastvy, takzvaného „Adaptive multi-paddock grazing“ (AMP), může zemědělec během několika málo let výrazně zvýšit obsah humusu v půdě, a tím i poutání CO2.17 Také kvalita zelené píce a druhové složení pastevního porostu mají vliv na ESP pasoucích se zvířat. Například seno s nižší kvalitou a stravitelností vyprodukuje téměř dvojnásobek metanu na kilogram sežrané organické hmoty oproti senu vysoké kvality.18

Při nesprávném chovu skotu lze napáchat škody na životním prostředí. Provádí-li se však správně, přispívá nejen k zajištění lidské výživy, ale také k ochraně klimatu. Pokud chceme najít nejlepší možnou cestu pro lidi, zvířata i životní prostředí, potřebujeme ovšem ještě rozsáhlý výzkum.

Přeloženo z https://www.lebendigeerde.de/index.php?id=feld_stall_206

Adrian Till Meyer