Sázení a mulčování

Praxe a realizace transfer mulče a přímé výsadby

U takzvaného transfer mulče se porost krycí plodiny, jetelotrávy nebo jiných pícnin či travních porostů, poseká a pak čerstvý nebo senážovaný nanese na zelinářskou plochu. Záhony se předtím obvyklým způsobem obdělají. Cílem je vrstva mulče o výšce 7–10 cm.

Získání mulče

Porost se sklízí v pícninářsky optimálním termínu a neměl by být nasekán příliš najemno (ideálně rovněž 7–10 cm). Čím jemnější je materiál, tím větší je riziko jeho zahnívání (a tím vzniku klimaticky škodlivého oxidu dusného). Také by se mělo dbát na to, aby mulčovací materiál neobsahoval klíčivá semena plevele či jiných rostlin.

Poměr zdrojových a cílových ploch závisí na stanovišti a zdrojové plodině, u jetelotrávy je průměrně 1 : 1. To znamená, že jsou nutné všechny seče jetelotrávy z jednoho hektaru za jeden rok, aby mohla být na jednom hektaru zelinářské plochy jedenkrát vytvořena uvedená vrstva mulče. Zůstaneme-li u jetelotrávy, může být na zelinářskou plochu aplikován přímo a v čerstvém stavu pouze materiál z první seče. Materiál z dalších sečí se senážuje, aby byl k dispozici časově flexibilní zdroj mulče. Plyny vznikající v senáži však mohou způsobit silné poškození sazenic. Proto by se měla senáž před použitím prokypřit, aby se dostala co nejvíce do kontaktu s kyslíkem, a poté nechat na vzduchu jeden až dva týdny větrat, než přijde do kontaktu se sazenicemi. To lze provést přímo na poli nebo stranou, na jiné ploše. Závlaha materiálu tento proces urychlí.

Ke sklizni mulče lze použít všechny běžné pícninářské linky. Pro senážování lze volit mezi balíky a senážní jámou. Pro většinu zelinářských podniků budou vzhledem k pracovním špičkám připadat v úvahu nejspíše v provozu vyrobené senážní balíky z vlastních ploch. V obou variantách musí být senáž před použitím dobře prokypřena a musí vyvětrat (viz výše).

Použití

U jednotlivých mulčovacích materiálů používaných v podniku by měl být zjištěn poměr C/N a obsah celkového dusíku, aby bylo možné odhadnout hnojivý účinek materiálu, který v zásadě vypadá takto:

C/N ˃ 25: žádný uvolněný N;

C/N 20–25: 10 % uvolněného N;

C/N 15–20: 20 % uvolněného N;

C/N ˂ 15: 45 % uvolněného N.

Z poměru C/N, obsahu celkového N a z aplikovaného množství materiálu lze vypočítat množství uvolněného N a tomu pak přizpůsobit hnojení dusíkem.

Co se týče aplikační techniky, existují různé možnosti: Rozmetadla hnoje by měla být uzpůsobena na šířku záhonu. Vodorovné rozmetací válce zajišťují velmi rovnoměrnou aplikaci. U rozmetadel se svislými válci je třeba omezit rozhoz na šíři záhonu. U rozmetadel kompostu s větší šířkou rozhozu, pokrývající několik záhonů, musí být materiál jemněji nařezán a případně bude nutné vytvořit na pozemku kolejové řádky. Experimentovat lze i s aplikací mulče pomocí dávkovacích válců sběracích vozů nebo míchacích krmných vozů, rozvíječů balíků a techniky na aplikaci steliva ve stájích, stejně jako s technikou na aplikaci slámy v pěstírnách jahod.

Výsadba do transfer mulče

Jestliže má být nejprve aplikován mulč a pak teprve provedena výsadba, je nutná speciální sázecí technika, jako je sazeč MuRoCut (http://mulch-gemuesebau.de/technik/murocut), který do mulče vykrojí rýhu, sazenice sem bezpečně přimáčkne a zároveň do výsadbového řádku aplikuje  hnojivo. K pomocným řešením patří například použití křovinořezu se štěpkovacím nožem. Ten vyřízne rýhu, jež pak usnadní výsadbu. Kromě toho existuje sázecí roura Pottiputki, používaná v lesním hospodářství, jejíž pomocí lze bezpečně vysadit sazenici přes vrstvu mulče. Jestliže se nejprve vysazuje a mulč má být rozhozen dodatečně přes sazenice, musí být rostliny buďto následně zbaveny mulče, nebo musí být samy schopny mulč prorůst. Dále je možné chránit řádky zeleniny krycími plechy upevněnými na rozmetací technice, v tomto případě je ovšem nutné poté mulč nahrnout zpátky do řádků.

Přímá výsadba

Při druhé metodě použití mulče, při přímé výsadbě, se používá takzvaný in-situ mulč, tedy meziplodina. Ta buď vymrzne, nebo se za plného květu, případně při nasazení prvních plodů přitlačí k zemi a rozmačká speciálním nožovým válcem. Poslední zpracování půdy se zde provede k výsevu meziplodiny. Zelenina se vysazuje přímo do mulče bez zpracování půdy. Podmínkou u této metody je včasný a přesný výsev meziplodiny, kterému předcházelo exaktní zpracování půdy. Na jaře před optimálním termínem zapracování se meziplodina bonituje, aby se stanovilo, zda je případné zapravení nadále účelné a možné. Pro přímou výsadbu totiž musí být splněna následující kritéria: 

• dostatečné množství nadzemní biomasy meziplodiny: alespoň 7,5 t suš./ha k termínu výsadby;
• drobtovité půdní garé sahající alespoň do hloubky 30 cm, bez zhutnění;
• žádný, případně jen nepatrný výskyt vytrvalých plevelů, nízký výskyt plevelů obecně.

V osevním postupu se zařazení meziplodin přizpůsobuje jak termínu výsadby, tak požadavkům následné plodiny na živiny.

Obecně platí, že se jako meziplodina používají směsky, aby se tak optimalizoval kořenový výkon a struktura mulče. Zároveň je nutné dbát na to, aby jednotlivé složky směsi kvetly současně. Při výběru odrůd dáváme přednost nejranějším šlechtěním a odrůdám s největší tvorbou biomasy.

Načasování je u přímé výsadby naprosto rozhodující. Meziplodiny musí být v závislosti na hlavní plodině načasovány tak, aby v žádoucím termínu výsadby hlavní plodiny dospěly do stadia nakvétání, respektive nasazení prvních plodů:

• ječmen/žito, jetel nachový (inkarnát), zimovzdorná vikev setá a ozimá řepka (která je do zelinářských osevních postupů spíše nevhodná) kvetou časně zjara;
• žito/triticale, ozimý hrách a ozimá vikev kvetou pozdě zjara;
• různé letní meziplodiny vysévané postupně na jaře a v létě kvetou od léta do podzimu.

Význam tkví v tom, že rostliny by při dřívějším poválení, kdy se dosud nacházejí ve vegetativní fázi, neodumřely, ale znovu by obrazily. Jen při válení v generativní fázi lze zajistit bezpečné odumření meziplodiny.

Co se týče hnojení, bývá poměr C/N in-situ mulče často vyšší než 25, a nelze proto očekávat přímý hnojivý účinek. 

Obr. 1: Výsadba sazenic přímo do namulčovaného záhonu prospívá půdě.
Použít lze různé postupy.

Favoritem je kombinace obou postupů

Jelikož je přímá výsadba velmi náročná, osvědčila se v posledních letech kombinace obou postupů: meziplodina se v libovolném termínu před nasazením prvních plodů poseká a na tuto vrstvu mulče se pak ještě aplikuje transfer mulč, aby se dosáhlo jeho potřebné výšky (viz výše). Potom se bez zpracování půdy do tohoto mulče vysází přísada. I tady je naprosto nezbytné dokonalé půdní garé pod meziplodinou. Co se týče biomasy a výskytu plevelů v meziplodině, lze provést korekci pomocí transfer mulče. Předností této varianty je flexibilita v termínu výsadby, vyšší dostupnost živin uvolňovaných z meziplodiny v důsledku užšího poměru C/N a větší půdní klid, neboť neprobíhá žádné zpracování půdy. Při přímé výsadbě do in-situ mulče i při kombinovaném postupu se ovšem podnik musí vypořádat se stejnými výzvami jako při použití transfer mulče.

Jan-Hendrik Cropp, under_cover GbR – Gemeinsam für die Bodenfruchtbarkeit, www.bodenfruchtbarkeit.net

Článek vyšel v časopisu Lebendige Erde 4/2017