Proč se stromům v zemědělství nelze vyhnout

Má-li být dosaženo deklarovaného cíle udržet zvýšení teploty pod 1,5 °C, je podle novějších výpočtů třeba odebrat v příštích desetiletích z atmosféry 630 gigatun uhlíku (Gt C). Podívejme se z tohoto hlediska na stromy rostoucí celosvětově na zemědělské půdě. Je v nich uloženo asi 35 Gt C, a to i přesto, že jejich počet (včetně plošně malého podílu sadů, olivových hájů, ořechových plantáží atd.) je nepatrný. 

Na velké části zemědělských ploch dnes roste nula stromů na hektar. Kdybychom tento počet zvýšili na 20 stromů na hektar, bylo by uložení uhlíku nezbytné pro dosažení zmíněného cíle 1,5 °C více než splněno. K tomu přistupuje fakt, že produkční systémy integrující stromy mají podle Spojených národů v celosvětovém průměru zhruba čtyřnásobný výkon s ohledem na poutání uhlíku v půdě.

V těchto číslech se samozřejmě odráží vysoký fotosyntetický výkon v teplejších klimatických oblastech, tento princip však platí i u nás ve střední Evropě: jestliže ze své pěstební plochy vytvořím mnoho metrů vysoký produkční prostor, mohu z ní sklidit mnohonásobek biomasy. 

Již ve velmi jednoduchých agrolesnických systémech, které kombinují ornou půdu nebo travní porost s dřevinami, bylo v našich podmínkách dosaženo dvojnásobného až trojnásobného výnosu oproti běžnému zemědělství produkujícímu v jedné vrstvě. To má dopady na tvorbu humusu, který je, vzhledem k častěji se vyskytujícímu suchu, zásadní zvláště pro zadržování vody. Ke tvorbě humusu dochází v produkčních systémech s integrací dřevin i ve větších hloubkách, takže zde může být ukládána voda, která je díky hlubokým kořenům dostupná i v suchých obdobích. 

Kombinování orné půdy nebo travních porostů s dřevinami přináší i řadu dalších pozitivních efektů: dřeviny například fungují jako větrolam. Odpar z rostlin navíc přispívá k ochlazování a zvlhčování vzduchu a v krajině se tak průkazně zvyšuje pravděpodobnost dešťových srážek, což pochopitelně prospívá i rostlinám ve vlastním podniku. Také mírné zastínění může vést k vyšším výnosům, jestliže se tím v horkých letních dnech zabrání uzavření průduchů a tím zastavení fotosyntézy.

Agrolesnická kultura a klíčové linie umožňují snadné obdělávání i optimální zadržování vody.

Různost agrolesnických systémů

Jednou z největších výhod systémů agrolesnictví je rozmanitost jejich výnosů. V poslední době se v Německu prováděla řada výzkumů v oblasti rychloobratové produkce dřevin, přičemž šlo většinou o energetické dřeviny. Rychle rostoucí dřeviny, jako jsou vrby a topoly, však lze používat i jinak, například k produkci drti z čerstvých větví, určené k tvorbě humusu v orné půdě vlastního podniku (metoda RCW). 

Tyto dřeviny sklízí jednou za tři roky. Ekonomicky je tento postup velmi výhodný, protože lze ušetřit náklady na závlahu či hnojiva. Rychloobratovým způsobem je dokonce možná produkce průmyslového dřeva, například na výrobu palet či papíru, a za dobrých růstových podmínek lze na zemědělských plochách dosáhnout nezbytného průměru kmínků i za méně než deset let. Podobně je tomu i s produkcí stromů k výrobě kůlů, například probírkových akátových tyčí, které jsou žádané na trhu a každou chvíli jsou potřeba i ve vlastním podniku.

Dnes převládající omezený pohled na agrolesnické systémy se podstatně rozšíří, podíváme-li se na jejich historické kořeny. Již před 200 lety lesnický vědec Heinrich Cotta napsal, že úkolem státu je zajišťovat všude pomocí výsadby dřevin řadu důležitých služeb pro obyvatelstvo. Vzhledem k dnešním obrázkům vyprahlých luk a polí, na jejichž okrajích stojí zelené stromy a keře obsypané plody, získává jeho představa stromů kombinovaných s polní produkcí opět na aktuálnosti, a to jak na společenské, tak na podnikové úrovni. Kombinace orné půdy a dřevin může totiž významně přispět k resilientní* produkci potravin a obnovitelných surovin a k zachování důležitých funkcí ekosystému.

Příležitost pro inovativní podniky

Plodící dřeviny mají tu výhodu, že se z právního hlediska jedná o trvalé kultury. Díky tomu může podnik dostávat vyšší dotace na plochu a během velmi krátké doby prodávat vysoce jakostní produkty. Příkladem jsou třeba lískové a vlašské ořechy nebo jedlé kaštany. Jejich šlechtěné odrůdy začínají zpravidla již třetím rokem plodit. Plody jsou oblíbeným sezónním produktem, prodávají se za vysokou cenu a jakožto regionální zboží jsou zatím vzácné. Kaštanovník kromě toho produkuje cenné dřevo. Něco podobného platí i pro mnohé méně známé odrůdy bobulového a jiného ovoce. Celkově lze říci, že inovativní podniky mohou založením agrolesnických systémů využít různorodé příležitosti ke zlepšení své ekologie i ekonomiky.

Agrolesnické systémy lze přitom kombinovat s jinými technikami. Mezi dřevinami se například dají používat postupy regenerativního polaření nebo nové metody pastevního managementu. Jeden z největších potenciálů poskytuje technika Keyline designu, kterou dnes již doporučuje i IPCC. S její pomocí je možné zemědělské plochy konstantně zásobovat vodou a chránit před účinky sucha. Při tom se – zjednodušeně řečeno – vytvoří souběžné pěstební linie, které cíleně protínají vrstevnice. V těchto klíčových liniích lze vést vodu tak, aby se prodloužila její cesta, která za normálních okolností vede ze svahu dolů, a aby se více dostávala do suchých míst. Podle množství srážek, půdy a reliéfu může voda zasakovat na vlastní ploše, nebo ji lze dokonce zachycovat v nádržích, aby byla k dispozici pro závlahu. V každém případě dochází k zadržování prudkých srážek, tak aby již nedocházelo k vodní erozi a aby se velké množství vody nedostávalo do zamokřených proláklin.

Zvláště při zakládání keyline struktur jsou dnes dobře použitelné moderní technologie. Profesionální plánovači používají modely terénu s vysokým rozlišením a hydrologické modely, pracují rovněž se zeměpisnými informačními systémy. Plány tak lze pomocí GPS přesně přenášet do terénu, nebo používat přímo v systému řízení traktoru. Výhodou moderních technologií u jednoduchých agrolesnických systémů, je například, že je možné přesně spočítat množství rostlin a dodržet pracovní záběr. 

Stará myšlenka spojení polní produkce s pěstováním stromů se s těmito novými technologiemi skvěle doplňuje. Vznikající komplexní agrolesnické systémy jsou tím, co potřebujeme pro klimaticky odpovídající zemědělství 21. století.

Kolik stojí založení agrolesnických opatření? Jaké existují dotace a na co je třeba dbát? To je velmi individuální, vyplatí se proto kontaktovat příslušného poradce. Od něj se zájemci dozvědí, jak probíhá poradenství a plánování a zda lze již na tuto přípravnou fázi získat dotaci. Dobrý plánovač se seznámí s cíli daného podniku, prověří stávající zdroje (např. pracovní záběry, kultivační nářadí atd.), naplánuje struktury, druhy a odrůdy a poskytne podporu při pořizování rostlin. Poradce by měl být rovněž schopen poskytnout informace ohledně kultivace, sklizně atd. a pro jednotlivá stanoviště najít individuální řešení. Takových plánovačů a poradců, kteří jsou vybaveni náležitými znalostmi a zkušenostmi, je zatím pomálu. V roce 2019 byl nicméně založen Německý oborový svaz pro agrolesnictví (FAF, www.DeFAF.de), který je dobrým prvním kontaktním místem a rádi vám tu zprostředkují kontakty na profesionální plánovače agrolesnických opatření.

Philipp Gerhardt

(LE 5/2020, str. 20–21)