Proč se stromům v zemědělství nelze vyhnout

Pokud máme dosáhnout cíle Pařížské dohody a udržet zvýšení globální teploty pod 1,5 °C, musíme podle novějších výpočtů odebrat v příštích desetiletích z atmosféry přibližně 630 gigatun uhlíku (Gt C). Podívejme se z tohoto hlediska na stromy rostoucí celosvětově na zemědělské půdě. Je v nich uloženo asi 35 Gt C. Přitom je jejich počet – včetně plošně malého podílu sadů, olivových hájů, ořechových plantáží atd. – ve skutečnosti nepatrný. 

Na velké části zemědělských ploch dnes roste celkem nula stromů na hektar. Přitom kdybychom tento počet zvýšili na 20 stromů na hektar, měli bychom více než splněno – uložili bychom množství uhlíku nezbytné pro dosažení zmíněného cíle 1,5 °C. K tomu přidejme fakt, že produkční systémy integrující stromy mají podle Spojených národů v celosvětovém průměru zhruba čtyřnásobný výkon s ohledem na vázání uhlíku v půdě.

V těchto číslech se samozřejmě odráží vysoký fotosyntetický výkon v teplejších klimatických oblastech. Tento princip však platí i u nás ve střední Evropě: jestliže na své pěstební ploše vytvořím mnoho metrů vysoký produkční prostor, mohu z ní sklidit mnohonásobek biomasy. 

Foto: Farma Blatnička

Stromy + polní produkce = stabilnější výnosy

Již ve velmi jednoduchých agrolesnických systémech, které kombinují ornou půdu nebo travní porost s dřevinami, bylo v našich podmínkách dosaženo dvojnásobného až trojnásobného výnosu oproti běžnému zemědělství fungujícímu v jedné vrstvě. To má dopady na tvorbu humusu, který je, vzhledem k častěji se vyskytujícímu suchu, zásadní zvláště pro zadržování vody. Humus se v produkčních systémech s integrací dřevin tvoří i ve větších hloubkách, takže se zde může zadržovat voda, která je díky hlubokým kořenům dostupná i v suchých obdobích. 

Kombinování orné půdy nebo travních porostů s dřevinami přináší i řadu dalších pozitivních efektů: dřeviny například fungují jako větrolam. Odpar z rostlin navíc přispívá k ochlazování a zvlhčování vzduchu a v krajině se tak průkazně zvyšuje pravděpodobnost dešťových srážek. To pochopitelně prospívá i rostlinám v zemědělském podniku. Také mírné zastínění může vést k vyšším výnosům. V horkých letních dnech totiž díky němu nedochází k uzavření průduchů a tím zastavení fotosyntézy.

Agrolesnická kultura a klíčové linie umožňují snadné obdělávání i optimální zadržování vody.

Různorodost agrolesnických systémů

Jednou z největších výhod agrolesnictví je rozmanitost výnosů. V poslední době se v Německu prováděla řada výzkumů v oblasti rychloobratové produkce dřevin, přičemž šlo většinou o energetické plodiny. Rychle rostoucí dřeviny, jako jsou vrby a topoly, však lze používat i jinak: drť z čerstvých větví lze například využívat k tvorbě humusu v orné půdě vlastního podniku (metoda RCW). 

Rychle rostoucí dřeviny se sklízejí jednou za tři roky. Ekonomicky je tento postup velmi výhodný, protože lze ušetřit náklady na závlahu či hnojiva. Rychloobratovým způsobem je dokonce možná produkce průmyslového dřeva, například na výrobu palet či papíru. Za dobrých růstových podmínek lze na zemědělských plochách dosáhnout nezbytného průměru kmínků i za méně než deset let. Podobně je tomu i s produkcí stromů k výrobě kůlů, například probírkových akátových tyčí, které jsou žádané na trhu a každou chvíli jsou potřeba i ve vlastním podniku.

Dnes běžně zastávaný omezený pohled na agrolesnické systémy se podstatně rozšíří, pokud se podíváme na jejich historické kořeny. Již před dvěma sty lety napsal německý lesník Heinrich Cotta, že úkolem státu je zajišťovat pomocí výsadby dřevin řadu důležitých služeb pro obyvatele. Když se dnes díváme do krajiny na vyprahlé louky a pole, na jejichž okrajích stojí zelené stromy a keře obsypané plody, získává jeho představa stromů kombinovaných s polní produkcí opět na aktuálnosti, a to jak na společenské, tak na podnikové úrovni. Kombinace orné půdy a dřevin může totiž významně přispět k odolnější produkci potravin a obnovitelných surovin a k zachování důležitých funkcí ekosystému.

Foto: Farma Člupy

Příležitost pro inovativní podniky

Plodící dřeviny mají tu výhodu, že se z právního hlediska jedná o trvalé kultury. Díky tomu podnik dosáhne na vyšší dotace na plochu a během velmi krátké doby může začít prodávat vysoce jakostní produkty. Příkladem jsou třeba lískové a vlašské ořechy nebo jedlé kaštany. Jejich šlechtěné odrůdy začínají plodit zpravidla již třetím rokem. Tyto plody jsou většinou oblíbeným sezónním produktem, prodávají se za vysokou cenu a jakožto regionální zboží jsou zatím vzácné. Kaštanovník kromě toho produkuje cenné dřevo. Něco podobného platí i pro mnohé méně známé odrůdy bobulového a jiného ovoce. Celkově lze říci, že pro inovativní podniky mohou agrolesnické systémy představovat různorodou příležitost ke zlepšení ekologických i ekonomických podmínek v hospodářství.

Agrolesnické systémy lze přitom kombinovat s jinými technikami. Mezi dřevinami se například dají používat postupy regenerativního polaření nebo nové metody pastevního managementu. Jeden z největších potenciálů poskytuje technika Keyline designu, kterou dnes již doporučuje i IPCC. S její pomocí je možné zemědělské plochy konstantně zásobovat vodou a chránit je před účinky sucha. Při tom se – zjednodušeně řečeno – vytvářejí souběžné pěstební linie, které cíleně protínají vrstevnice. V těchto klíčových liniích lze vést vodu tak, aby se prodloužila její cesta, která za normálních okolností vede ze svahu dolů. Voda se také přivádí do suchých míst. Podle množství srážek, půdy a reliéfu může voda zasakovat na vlastní ploše, nebo ji lze dokonce zachycovat v nádržích, aby byla k dispozici pro závlahu. V každém případě dochází k zadržování prudkých srážek, tak aby již nedocházelo k vodní erozi a aby se velké množství vody nedostávalo do zamokřených proláklin.

Foto: Farma Blatnička

Moderní technologie pro agrolesnictví

Zvláště při zakládání keyline struktur je dnes výhodné používat moderní technologie. Profesionální plánovači používají modely terénu s vysokým rozlišením a hydrologické modely. Kromě toho pracují i se zeměpisnými informačními systémy. Plány tak lze pomocí GPS přesně přenášet do terénu, případně je používat přímo v systému řízení traktoru. Výhodou moderních technologií u jednoduchých agrolesnických systémů je například možnost přesně spočítat množství rostlin a dodržet pracovní záběr. 

Stará myšlenka spojení polní produkce s pěstováním stromů se s těmito novými technologiemi skvěle doplňuje. Vznikající komplexní agrolesnické systémy jsou tím, co potřebujeme pro klimaticky odpovídající zemědělství 21. století.

Poradenství a plánování: klíč k úspěchu 

Kolik stojí založení agrolesnických opatření? Jaké existují dotace a na co je třeba dbát? To je velmi individuální, vyplatí se proto kontaktovat příslušného poradce. Od něj se zájemci dozvědí, jak probíhá poradenství a plánování a zda lze již na tuto přípravnou fázi získat dotaci. Dobrý plánovač se seznámí s cíli daného podniku, prověří stávající zdroje (např. pracovní záběry, kultivační nářadí atd.), naplánuje struktury, druhy a odrůdy a poskytne podporu při pořizování rostlin.

Poradce by měl být rovněž schopen poskytnout informace ohledně kultivace, sklizně atd. a pro jednotlivá stanoviště najít individuální řešení. Takových plánovačů a poradců, kteří jsou vybaveni náležitými znalostmi a zkušenostmi, je zatím jen málo. V roce 2019 byl nicméně založen Německý oborový svaz pro agrolesnictví (FAF, www.DeFAF.de), kde vám rádi zprostředkují kontakty na profesionální plánovače agrolesnických opatření*.

*V ČR se můžete obrátit např. na Český spolek pro agrolesnictví, na Slovensku funguje Slovenská agrolesnícka asociácia.; pozn. redakce

Autor: Philipp Gerhardt, zakladatel webu baumfeldwirtschaft.de a jednatel společnosti Deutsche Agroforst GmbH. Patří mezi přední odborníky na keyline design ve střední Evropě a působí v řadě výzkumných projektů i jako lektor. Se svým týmem vyvíjí moderní přístupy k agrolesnictví a hospodaření s vodou a pomáhá podnikům i obcím vytvářet odolnou, klimaticky šetrnou krajinu.

Článek vyšel v časopise Lbendige Erde č. 5/2020, www.lebendigeerde.de