Jak mírnit klimatické extrémy

Živé půdní organismy rozhodují svým zdravím a rozmanitostí o kvalitě naší sklizně

V srpnu 2007 jsem byl nucen přiznat si, že jsem jako „úspěšný“ zemědělec selhal. V kukuřičném poli se mi objevila erozní rýha o výšce člověka způsobená třemi lijáky po 30 mm/m2 během deseti dnů. Také jiné plochy byly značně postižené. Díky tomu jsem dostal šanci přehodnotit své dosavadní zacházení s půdou, začal jsem se jí intenzivněji zabývat a hledal cesty, jak o ni pečovat. Postupné změny, které na mé půdě nastaly a které vedly až k jejímu poškození, jsou komplexem vysvětlitelných souvislostí. Půdní chemické a fyzické parametry byly před erozí těmi posledními měřitelnými veličinami. Bylo nakonec vše důsledkem minerálního hnojení, nedostatečné ochrany rostlin či intenzivního zpracování půdy? Nebo jsem něco přehlédl?

Třetí a patrně nejdůležitější veličinou charakterizující půdu, je totiž její biologie. Na základě svých zkušeností bych chtěl popsat důležitost této půdní biologie a nastínit možnosti, jak ji lze podpořit.

Analýza stávajícího stavu našich půd

Začíná to rýčovou analýzou ke zjištění aktuální struktury a biologie: Jak na tom půda je? Nejde o maximální vědeckost, ale o školení smyslů v tom, aby se člověk
naučil rozlišovat, co je zdravé a co nezdravé. Kdo toho o půdě zatím mnoho neví, ten ať zaryje na rýč hluboko do půdy někde v lese a třeba v polní mezi a vnímá vůni, strukturu a přítomnost života, například žížaly atd.

Nejde o maximální vědeckost, ale o školení smyslů.

Klidně si tento zážitek párkrát zopakujte, abyste získali pro pozorování půdy cit. S dojmem získaným z tohoto pozorování pak metodu použijeme na intenzivně obhospodařovanou půdu. V porovnání s tím, co jsme pozorovali u lesní půdy, vykazuje tato půda horší strukturu, absence vůně navíc svědčí o její velmi málo rozvinuté biologii. Jestliže půda páchne zatuchle nebo hnilobně, znamená to, že se v ní špatně rozkládá zapravený organický materiál a že jí chybí kyslík. Optimální by byl tento poměr: půda 45 %, organika 5%, voda 25 % a vzduch 25 %. Při tomto poměru bychom měli cítit příjemnou vůni, podobnou vůni zahradní zeminy na kořenech zeleniny. Další velmi praktická pomůcka pro analýzu je následující: nabereme hrst půdy a vystavíme ji vodnímu paprsku z ručního postřikovače, abychom zjistili odolnost její struktury vůči rozplavení. Zůstane‐li poměrně nedotčená, vypadá to s ní a její biologií dobře. Rozteče‐li se na hnědou břečku, je půda krátce před svou biologickou smrtí.

Rozmanité osevní postupy

Osevní postupy s velkou biodiverzitou a s vysokým podílem víceletých plodin přispívají ke zvýšení druhové rozmanitosti a k vyvážené výživě půdních organismů proto bychom k nim měli směřovat. Rostliny a jejich kořeny mají individuální vlastnosti. Monokultura znamená, že celý „tým“ je složen z jednoho a téhož individua, pouze duplikovaného. Takto však tým nemůže být úspěšný! Každý druh má svou osobitost a zvláštní účinek na půdu. Souhrn vlastností všech druhů ve vzájemné souhře rozhoduje o biodynamice půd. Kvantita půdní biologie je přímo závislá na biodiverzitě na metr čtvereční.

Podsevy a meziplodiny

Podsevy a meziplodiny slouží k další stabilizaci půdní struktury a zvyšují diverzitu rostlin a půdních organismů. Půda ležící ladem bez živých kořenů neposkytuje půdním organismům dostatek potravy. Tyto dva základní kameny půdní výstavby hrají nosnou roli. Na jaře (u jarních plodin), na podzim (u ozimů) a při ob-
zvlášť bezohledném obhospodařování půdy i přes zimu až do vzejití jařin nedisponují naše kulturní půdy dostatkem kořenů pro výživu půdního života.

Vysvětli své dojnici, že má mít při poloviční krmné dávce plnou dojivost! Každý zemědělec ví, co se ve stáji bude dít, nebude‐li dostatečně krmit. Kdyby půdní organismy mohly řvát, když mají hlad, nebylo by možné provádět zpracování půdy bez sluchátek na uších.

Analýza agrotechnických postupů

Pěstování kulturních rostlin je třeba analyzovat na výskyt rušivých faktorů pro půdní organismy a poté ho optimalizovat – například pořízením techniky vhodné pro danou situaci. Jestliže si zemědělec opět začne uvědomovat život, který má pod nohama, stane se pro něj povinností podřídit svou práci na půdě a s půdou prospěchu půdního života, a to se stejnou péčí, jakou věnuje svým zvířatům ve stáji. Tyto půdní organismy rozhodují svým zdravím a svou rozmanitostí o kvalitě našich sklizní a naší výživy a tím i o našem zdraví. Před každým opatřením tedy musí zemědělec domyslet jeho dopady na půdní biologii a podle toho se rozhodnout tak, aby to bylo ku prospěchu v půdě žijícím organismům.

Jens Petermann

Celoroční pokryv půdy

Celoroční pokrytí povrchu půdy, respektive omezení období nechráněné půdy je rozhodující z hlediska ochrany před UV zářením, příliš vysokými teplotami a vysycháním. Žijeme v časech klimatických změn. Povrch naší půdy byl před zásahem člověka podstatně méně zranitelný, neboť byl více pokrytý ochrannou vegetací. Což je mimochodem skutečnost, která půdě pomáhala ukládat více uhlíku. Tato nenarušená vegetace nevypouští CO2 jako „skleníkový plyn“ do atmosféry, ale využívá ho jako živinu pro rostliny. Jednoduchá souvislost, kterou zřejmě není tak jednoduché pochopit; proč by se jinak vedla současná diskuse o CO2? Nikdo nezůstane dobrovolně v neúprosném vedru na slunci a nevystaví se bez ochrany smrti žízní!

Klimatizací našich půd je vegetace. Kdo se teď ještě ptá, co můžeme podniknout proti klimatické změně, tomu odpovídám: celoroční pokrytí našich půd vegetací nebo krátkodobou organickou ochrannou vrstvou. Veškerá nepotřebná biomasa musí být vrácena do půdního systému. Důležité je při tom zabránit vzniku hnilobných procesů při zapravení „nestrávené“ organické hmoty. Síla přírody spočívá především v uzavřeném koloběhu látek, věčném koloběhu života a smrti.

Vrátit organickou hmotu (biomasu) zpět do půdy

Čím více tento koloběh narušíme, tím jsou koloběhy látek neúplnější a někdy se také úplně vytratí. Můžeme mluvit o klasické poruše látkové výměny. Žijeme v přesvědčení a zdánlivém vědění toho, že každý nedostatek lze technicky nahradit. Je tomu opravdu tak? Pokud tomu tak skutečně je, proč pak narůstají naše problémy? Kdo nechce věřit v biodynamiku a samostatnost přírody, ať mi vysvětlí, proč přírodní krajiny dávají tak hojnou úrodu bez dusičnanů ve spodní vodě nebo bez deficitu živin. Po celý život zůstáváme žáky a příroda je naším učitelem – na to bychom nikdy neměli zapomínat!

Vytvářet mikroklimatické zóny

Přeměna kulturní krajiny k vytvoření takzvaného mikroklimatu za účelem ochrany před erozí, lepší využití CO2 jako živiny rostlin a optimalizace lokálních vodních
koloběhů – to je cíl, o který je třeba usilovat. V tomto bodu jde o analýzu vlastní krajiny, její schopnosti ochrany života a životního prostoru. Přitom je třeba zabránit vzniku rozlehlých vyklizených krajin s omezenými osevními postupy. Dobře strukturované krajiny napomáhají splnění všech dosud uvedených podmínek samoléčby našich půd.

Klimatizací našich půd je vegetace.

Schopnost pojmout rychle vodu je jednou z nejdůležitějších vlastností půdy v takových krajinách. Malý pokus k aktuálnímu stavu půdy: kanalizační trubku vtlačíme ostrou hranou co nejvíc do země. Potom do trubky shora nalijeme větší množství vody a stopujeme čas, dokud se voda nevsákne. Tento pokus můžeme se stejným
množstvím vody opakovat na různých pozemcích a s různými plodinami. V přepočtu na metr čtvereční dokáže biologicky aktivní půda pojmout 400 litrů vody za hodinu. Nevěřil jsem tomu. Teď už ale také vím, proč naše současné zemědělství trpí suchem.

Zakládat květnaté plochy

Vytváření dlouhodobých květnatých ploch slouží k zachování a zvyšování druhové rozmanitosti. Každý zemědělec musí uvážit, jestli má v podniku plochy, které jako trvalý habitat věnuje biodiverzitě, ať už ve formě víceletých květnatých ploch nebo systému agroforst. Jde o trvalé životní prostory a zimní příbytky. Jednoleté květnaté pásy jsou dobře míněné, nicméně nepříliš dobře domyšlené, neboť postrádají dlouhodobý účinek. I v tomto bodu jde opět výlučně o podporu biologie
našich půd.

Integrovat chov zvířat

Chov zvířat v kombinaci s pastvou a produkcí pícnin jako součást osevního postupu je prostředkem efektivní tvorby humusu! O významu otevřených travnatých krajin ve spojení s pastvou přežvýkavců se již mnohokrát psalo a v přírodě je tento význam po celá tisíciletí prokazován. Ty nejúrodnější půdy na Zemi vznikly bez přičinění člověka. Právě o to jde v moderním chovu zvířat: mob grasing – regenerace kořenů pomocí rychlého přepásání. V důsledku poranění rostlin okusem od pasoucích se zvířat je podnícen růst kořenů, aby došlo k mobilizaci živin potřebných k uzdravení rostliny. Rostliny poskytují tekutý uhlík jako výživu půdním organismům – což vede k jeho ukládání. To je třeba pochopit.

Etablovat trvalou vegetaci

Je nutné pokročit ve vytváření a uchovávání trvalé vegetace. Je nutné přestat se zabíráním zemědělské půdy ve prospěch infrastruktury a nevyužívanou zástavbu
navrátit přírodě! Land grabbing, nekontrolovatelný hlad po rozvoji infrastruktury a energetiky a touha po zachování globálního nadbytku však bohužel těmto myšlenkám na trvalou vegetaci a revitalizaci zastavěných ploch brání. Možností, jak zlepšit tento chybný vývoj, je mnoho: uzavřený a regionální koloběh surovin, zelené střechy, městské zahrady, trvalé habitaty namísto roboticky sekaných trávníků, lokální systémy produkce a distribuce, společností oceňované ozdravování půdy atd. Den co den je na každém z nás, jestli a jak změní své dosavadní jednání – to je zřejmě ta nejdůležitější cesta k naší „záchraně“. A začněme raději dnes než zítra.

Přitom je jedno, jestli jsem zemědělec, spotřebitel nebo politik – i malé změny ovlivní velký celek. Při tom všem bychom ale neměli zapomínat na jedno, totiž jak získané schopnosti a nabyté vědomosti k zachování půdy srozumitelně předat další generaci!

Autor: Jens Petermann, Dannenberger Biohof (Demeter), www.der‐dannenberger.de