EU mění pravidla pro geneticky upravené rostliny. Proč je kategorie NGT1 tak kontroverzní?
Evropská unie připravuje novou regulaci tzv. nových genomických technik (NGT), která může výrazně změnit pravidla pro geneticky upravené rostliny. Část z nich by podle návrhu měla podléhat regulaci podobné běžným odrůdám a nebylo by nutné je nijak označovat. Podle kritiků by však tento přístup mohl přinést řadu problémů. Hlasování v Evropském parlamentu, které se očekává na jaře 2026, může rozhodnout o podobě evropského zemědělství na mnoho let dopředu.
Navrhovaná regulace má zásadně změnit způsob, jakým se v EU posuzují rostliny vytvořené pomocí nových metod genetických úprav, například techniky CRISPR. Zatímco dnes většina těchto rostlin spadá pod přísná pravidla pro GMO, nová legislativa by je rozdělila do dvou kategorií – a část z nich by byla posuzována mnohem mírněji.
Dvě kategorie rostlin
Podle předběžné dohody by rostliny vytvořené pomocí NGT měly být rozděleny do dvou skupin:
NGT kategorie 1 zahrnuje rostliny s genetickými změnami, které by podle Evropské komise mohly vzniknout i přirozeně nebo prostřednictvím běžného šlechtění. Tyto rostliny by se považovaly za rovnocenné konvenčně vyšlechtěným odrůdám a v zásadě by nepodléhaly současným pravidlům pro GMO. Ve většině případů by navíc nebylo nutné je ani označovat.
NGT kategorie 2 zahrnuje všechny ostatní rostliny vytvořené pomocí nových genomických technik. Ty by nadále podléhaly plné regulaci GMO – tedy povolovacímu procesu, sledovatelnosti i povinnému označování.
Evropský parlament prosadil, aby některé vlastnosti – například tolerance k herbicidům nebo insekticidní účinky – nemohly spadat do první kategorie a byly vždy posuzovány přísněji.
Proč je kategorie NGT1 kontroverzní
Největší spory se vedou právě o rostliny zařazené do kategorie NGT1. Zastánci změny tvrdí, že jde o drobné genetické úpravy, které by mohly vzniknout i přirozenou mutací, a proto není důvod je regulovat jako GMO.
Kritici – zejména ekologické organizace a část šlechtitelů – však upozorňují na několik problémů.
1. Rostlina vznikla v laboratoři.
„Mohly by vzniknout přirozeně“ neznamená, že mutace přirozeně skutečně vznikly. Rostliny v kategorii NGT1 vznikají cíleným genetickým zásahem v laboratoři. To, že podobná změna by teoreticky mohla vzniknout i spontánně v přírodě, podle kritiků neznamená, že by měla být automaticky považována za běžný výsledek šlechtění.
2. Rozhodování bude převážně administrativní.
Zatímco u GMO probíhá podrobné hodnocení rizik například ze strany Evropského úřadu pro bezpečnost potravin, u rostlin NGT1 by šlo spíše o ověření, zda splňují definovaná kritéria. Kritici se obávají, že takový postup nemusí zachytit všechny možné dopady. Patří mezi ně například vznik nových alergenů nebo zvýšení obsahu toxických látek v rostlině. V případě pěstování v krajině pak může dojít k přenosu upravených genů na jiné rostliny. Není také jasné, jaké dopady mohou mít tyto změny na opylovače a další organismy v ekosystému.
3. Chybí jasná pravidla pro sledovatelnost a označování.
Rostliny NGT1 by většinou nemusely být označeny jako geneticky upravené. Pokud zároveň nebudou k dispozici dostatečné genetické informace o provedených změnách, může být velmi obtížné – nebo dokonce nemožné – tyto rostliny laboratorně odhalit v potravinách či osivu. To může být problém zejména pro ekologické zemědělství, které nové genomické techniky nepoužívá a potřebuje mít možnost kontrolovat svůj dodavatelský řetězec.
4. Otázka patentů.
Rostliny z kategorie NGT1 mohou být chráněny patenty. To by mohlo posílit postavení velkých globálních osivářských společností, jako jsou například Bayer, Corteva nebo Syngenta, a ztížit přístup menších šlechtitelů k genetickým zdrojům. Farmáři by tak mohli mít méně možností při výběru i používání osiv. V krajním případě by mohli čelit i právním sporům, pokud by se na jejich polích objevily rostliny s patentově chráněnými vlastnostmi, například v důsledku neúmyslného přenosu z okolních pozemků.
Spor o NGT se netýká pouze vědy – jde také o to, kolik kontroly, transparentnosti a nezávislosti si Evropa chce v potravinovém systému zachovat.
GMO = snížení množství pesticidů?
Geneticky modifikované plodiny byly původně prezentovány jako technologie, která má snížit používání chemických přípravků, ulehčit práci farmářům a zvýšit výnosy. Data z USA však ukazují, že realita je složitější.
I přes masivní rozšíření GMO plodin – zejména kukuřice, sóji a bavlny, které od 90. let tvoří většinu ploch – celkové množství použitých pesticidů vzrostlo. Hlavním důvodem je výrazné zvýšení používání herbicidů na plodinách rezistentních vůči glyfosátu. Studie Benbrooka odhaduje, že mezi lety 1996 a 2011 došlo v USA k nárůstu celkového množství pesticidů o cca 183 milionů kg (asi 7 %) ve srovnání s hypotetickou situací bez GMO plodin.
Ani další sliby propagátorů GMO – vyšší výnosy, odolnost vůči klimatickým stresům nebo snížení pracovní náročnosti – nebyly v praxi jednoznačně prokázány a jejich skutečný dopad na zemědělství zůstává nejistý.
Další kroky
Předběžná dohoda musí být ještě formálně schválena členskými státy v Evropském parlamentu. Hlasování, které se původně očekávalo na začátku roku 2026, se podle aktuálních informací posunulo na duben.
Výsledek bude mít zásadní dopad na budoucnost evropského zemědělství, šlechtění rostlin i potravinového systému. Debata o tom, jak vyvážit inovace, ochranu životního prostředí a práva zemědělců, tak zřejmě zdaleka nekončí.
V současné době probíhá celoevropská kampaň proti plánovaným změnám označování potravin v EU. Více informací a možnosti, jak se zapojit, najdete zde.
Více k tématu:
Článek Tomáše Uhnáka Otevřeme novým genomickým technikám cestu na své talíře?
Vyjádření IFOAM OE, organizace zastřešující ekologické zemědělce v EU: