Ekologické zemědělství jako způsob ochrany klimatu?

Proč je systém hospodaření důležitý pro trvalou udržitelnost
Už teď mají změny světového klimatu masivní dopady na přírodní i člověkem vytvořené systémy. Vedle přizpůsobení se těmto změnám je podle Mezivládního panelu pro změnu klimatu (IPCC) omezení klimatické změny jedním z nejdůležitějších úkolů, před kterým lidstvo stojí.
Zemědělství je na jedné straně postiženo silnými dopady klimatických změn, na druhé straně však zároveň patří k jejich původcům. Podíváme-li se na emise skleníkových plynů v Německu, bylo zemědělství s 63,6 mil. t CO2-ekv. v roce 2018 odpovědné za 7,4 % celkových emisí plynů poškozujících klima. Po emisích ze stacionárního a mobilního spalování za účelem získání energie (82,9 %) a provozních emisí průmyslu (7,5 %) je agrární sektor třetím největším emitentem ve Spolkové republice. Nejdůležitějšími zdroji emisí jsou zde emise metanu z chovu zvířat a emise oxidu dusného ze zemědělské půdy. Chov zvířat i obhospodařování půdy hraje tím pádem důležitou roli v ochraně klimatu.
Důsledky pro ekologické zemědělství
Směrnice IFOAM se o ochraně klimatu sice výslovně nezmiňují, v kapitole „Princip ekologie“ se však nachází formulace: „Ekologické zemědělství má stavět na živých ekosystémech a kolobězích, pracovat s nimi, napodobovat je a posilovat.“ Celý obor ekologického zemědělství si musí klást otázku, zda a nakolik uplatňuje své ústřední hodnoty, kterými jsou ekologie a trvalá udržitelnost.
Thünenův Institut Spolkové republiky Německo dospívá v jedné metastudii v roce 2019 k závěru, že ekologické zemědělství dosahuje v ochraně klimatu v přepočtu na jednotku plochy lepších výsledků než konvenční způsob hospodaření. Systémově podmíněné rozdíly mezi oběma formami hospodaření vedou především ke třem pozitivním výsledkům ekologického zemědělství:
- vyšší obsah uhlíku v půdě v důsledku jeho lepšího ukládání: v průměru se zde na hektar a rok uloží o 256 kg C více než v půdách obhospodařovaných konvenčně;
- nižší emise oxidu dusného: v průměru o 24 % méně emisí N na hektar a rok;
- nižší emise metanu (v průměru o 18 % vyšší příjem CH4 v ekologicky obhospodařované půdě).
Tyto výsledky se shodují s výsledky švýcarského polního pokusu DOK, který od roku 1978 srovnává dlouhodobé účinky produkčních systémů: Biodynamický–Organický–Konvenční. Celkově jsou zde emise v přepočtu na jednotku plochy u půdy obdělávané organicky a biodynamicky průměrně o 40 % nižší než u konvenčních parcel. V přepočtu na výnos jsou výsledky méně jednoznačné a nelze zde konstatovat rozdíly mezi konvenční a organickou variantou; biodynamická varianta však i tady vykazovala nižší emise. Tento dlouhodobý výzkum ukazuje také zvýšený obsah uhlíku v půdě v ekologických systémech.
Humus slouží jako úložiště uhlíku
Jednou z největších předností ekologického zemědělství ve srovnání s konvenčními produkčními systémy je vyšší tvorba humusu. Důvodem jsou většinou rozmanitější osevní postupy v ekologických podnicích: plodiny jako jetelotráva napomáhají tvorbě humusu, při níž se CO2 ukládá v půdě a nemůže škodlivě působit v atmosféře. Kromě toho mívají osevní postupy ekologických podniků menší podíl okopanin, které jsou velkým odbourávatelem uhlíku. V ekologickém zemědělství se dále aplikuje více organických hnojiv, tedy hnoje nebo kompostu, které stabilizují obsah humusu v půdě. Předností je zde také nepoužívání syntetických dusíkatých hnojiv, z nichž se do atmosféry uvolňuje množství klimaticky škodlivého oxidu dusného.
Obecně je extenzivní užívání půdy šetrnější vůči klimatu než intenzivní užívání. Jak vyplynulo z výzkumů, vede intenzivní užívání půdy k masivním ztrátám uhlíku v půdě. Padesátileté intenzivní užívání půdy tak snížilo obsah uhlíku v půdě o 30 až 50 %, přičemž většina z toho uniká ve formě CO2 do atmosféry. Podle odhadu Cornelie Rumpelové, vedoucí Soil Organic Matter Group při pařížském Institute of Technology for Life, Food and Environmental Sciences, ztratily celosvětově půdy od počátku intenzivního zemědělství okolo 130 gigatun uhlíku. Každoročně uvolní půdy do ovzduší 5 gigatun CO2-ekv., přičemž podle FAO (2017) se do atmosféry uvolní celkově ze všech zdrojů 57 gigatun.
Zvířata jako původci skleníkového efektu?
Dalším důležitým aspektem v ochraně klimatu je podíl chovu zvířat na globálních emisích skleníkových plynů. Zvláště u skotu je tento podíl vysoký: zhruba 10 % celosvětových skleníkových plynů je vyprodukováno jeho chovem. I v této oblasti má ekologické zemědělství lepší výsledky než jeho konvenční protějšek. Podíváme-li se na emise v přepočtu na vyrobený litr mléka, vyplývá z několika výzkumů, že ekologická produkce je na tom lépe. Konvenční zemědělci sice negativní výsledek částečně kompenzují vyšší dojivostí, velkou roli zde však hrají další faktory. Větší nákup krmiv a jejich transport, kratší produktivní věk zvířat a vysoká spotřeba fosilních energií na litr mléka způsobují, že konvenční produkce v ochraně klimatu zaostává za ekologickou. Velký dopad má zvláště změna užívání půdy za účelem produkce krmiv: Jestliže se z tohoto důvodu vymýtí a zorní lesní nebo pralesní plocha v Jižní Americe, je klimatický efekt značný. Emise, které se v Jižní Americe uvolní při výrobě jednoho kilogramu sušiny sóji, pocházejí z více než 80 % ze ztráty půdního uhlíku způsobené změnou užívání půdy.
Ekologické zemědělství může podle dnešního stavu vědeckého poznání zásadně přispět k ochraně klimatu.
V mnoha směrech je vůči klimatu výrazně šetrnější než konvenční zemědělství. V roce 2019 bylo v Německu zhruba 10 % zemědělské půdy obhospodařováno ekologicky; odpovídá to výměře o více než 1,6 milionu hektarů. Při zvýšení sekvestrace uhlíku v půdě o 256 kg na hektar oproti konvenčnímu zemědělství to dává více než 1,5 milionu t CO2-ekv. (C obsažený v CO2 a CH4); to je množství, které v uplynulém roce v Německu zůstalo díky ekologickým zemědělcům – čistě na základě rozdílného produkčního systému – v půdě a nedostalo se do ovzduší. Potenciál půd poutat C je však omezený: půda nemůže vázat nekonečné množství uhlíku.
I zde jsou nicméně stále rezervy. Ekologické zemědělství a ekologické podniky je třeba rozvíjet takovým způsobem, aby byly vůči klimatu ještě šetrnější. Extenzivní produkce zaměřená na zvyšování obsahu humusu v půdě a extenzivní chov zvířat založený na pastvě skýtají slibný potenciál, umožňující splnit požadavek ekologie a trvalé udržitelnosti, které ekologické zemědělství samo o sobě má. Relevantní jsou však i jiné aspekty, například zlepšení technického vybavení (sušení, uskladnění, fosilní paliva atd.).
Na závěr je třeba podotknout, že zemědělství způsobuje v produkčním řetězci jen 35 % emisí z výroby energie. Oblast chovu zvířat (39,4 % zemědělských emisí) a obdělávání půdy (38,8 % zemědělských emisí) však mají pro ochranu klimatu i tak velký význam.
Skleníkové plyny v zemědělství
Celosvětově nejvýznamnějšími skleníkovými plyny v zemědělství jsou metan (CH4) a oxid dusný (N2O); oxid uhličitý (CO2) hraje spíše podružnou roli. Metan vzniká při chovu zvířat primárně v jejich trávicím traktu – skot je zde největším celosvětovým emitentem. Oxid dusný se v zemědělství tvoří hlavně v půdě z jiných dusíkatých sloučenin v mikrobiálních procesech, které mají vliv na dostupnost živin a růst rostlin. Účinnost skleníkových plynů se vyjadřuje v ekvivalentech CO2 (CO2-ekv.): metan poškozuje klima 28krát více než CO2 a oxid dusný 265krát více.

Adrian Till Meyer
(LE 1/2021, str- 13–14)