Co nám přinese mulčování?

Už jako dítě mě fascinovalo, když jsem viděl, kolik živých tvorů se ukáže (a pak zase většinou rychle zmizí) v lučním mulči pod korunou stromu. Při sklizni polníčka v ranních hodinách nebo večer s čelovkou na hlavě je člověk může pozorovat a uvidí , jak žížaly spásají povrch půdy a nechávají za sebou vyžrané důlky, protože spolu se spolykanými rostlinnými zbytky nebo porostem bakterií a řas požijí vždy také trochu minerálního, jílového materiálu. Může sledovat, jak zadním koncem vždycky zůstanou v chodbičce a pevně se v ní drží, jak se potom v zemi otočí a chodbičku uzavřou svým úrodným výkalem. Co však dělají dole v zemi a proč se zavrtávají až do hloubky 7 metrů? Je tu ještě spousta nezodpovězených otázek. V letech 2008 až 2013 jsme se v jednom pokusu zaměřeném na mulčování zabývali otázkou množství potravy přijaté žížalami.

Je možné mulčováním podstatně přispět k rozvoji života v půdě, zvláště pak žížal?

Činnost žížaly obecné (Lumbricus terrestris) spočívá ve vytvoření a udržování obytné chodbičky. Potravu získává na povrchu půdy (organické zbytky) a hlubokých vrstvách (jíl) a ve svalnatém žaludku vše mísí s hlenem, který si vytváří. Vzniká tím výměšek, jímž žížala vymazává veškeré obytné chodbičky. Touto činností hnojí, drenážuje a provzdušňuje půdu až do hloubky pod vrcholky kořenů. Výkal použitý k vymazání chodbiček obsahuje živný humus, který mají rostliny velmi rády, což je zřejmé z faktu, že svými kořeny přednostně vrůstají do těchto chodbiček. Ve větších chodbičkách vytvořených staršími a tlustšími žížalami se někdy kořeny vinou dolů spirálovitě po jejich stěnách, aby měly s touto výstelkou co největší kontakt. Tato pozorování jsme mohli provádět pomocí endoskopických záběrů v chodbičkách. Rostliny tady zanořují vláskové kořínky do stěny chodbičky, přímo se „vchutnávají“ do půdy a pochutnávají si na žížalí výstelce, která může mít tloušťku až 5 mm, prorůstají jí a obohacují pak zase půdu kolem chodbiček o organickou hmotu. 

Koncepce pokusu s mulčem

Pokus ověřoval účinek dvou faktorů, vždy ve dvou variantách:

1. Hnojení formou mulče: a) s mulčem z jetelotrávy ve formě suchého sena (v prvním roce kompostovaná zelená hmota k celeru) a b) kontrola bez hnojení;
2. Zpracování půdy: a) rýčovým kypřičem, b) rotavátorem.

Tyto čtyři varianty byly založeny ve čtyřech opakováních s náhodným rozložením, tedy v 16 parcelách o 50 m2 (2 × 25 m). Rozdělení pokusného pole odpovídalo pásu o výměře 8 × 200 m. Jetelotráva pocházela z jiných pozemků našeho podniku a byla posekána kladívkovým mulčovačem v době květu jetele; jakožto seno měla tedy značně dlouhé stonky a v porovnání se slámou poměrně úzký poměr C : N. 1 kg sena/m2 vytvoří kyprý mulč o tloušťce 20 cm. Podle zkušeností jiných podniků praktikujících mulčování by ale také bylo možné použít zhruba 7 kg senáže, která však musí před výsevem nebo výsadbou několik dnů větrat. V Ústavu organického zemědělství Univerzity Bonn právě pracují na      disertaci      ke konkrétním otázkám chování žížal při zasypání během orby, s pokusy týkajícími se      výběru      potravy žížal a hloubky, v níž se       žížaly v průběhu dne zdržují. Jsme velmi zvědaví na výsledky (Lüsebrink, nepublikováno).

Mají žížaly rády mulč?

Aplikace mulče v množství 1 kg sušiny sena nebo senáže z jetelotrávy nebo směsky vikve a žita, posekané na začátku květu jetele nebo vikve, na 1 m2 plochy vedla v našem pokusu na sprašové parahnědozemi k rychlému rozmnožení žížal. Za čtyři roky hnojení formou mulče se žížaly na zelinářské ploše rozmnožily na pětinásobek – ze 100 jedinců/m2 na 500 jedinců/m2 (viz obr. 1, resp. 2). Slámu sice žížala obecná také přijímá ráda, trvá však déle, než ji stráví (Lüsebrink, nepublikováno). Užší poměr C : N mulče oproti slámě, například u sena a senáže, má zjevně pozitivní účinek na počet a tvorbu biomasy žížal. Nárůst počtu žížal se týkal převážně      žížaly obecné, která nakonec tvořila zhruba tři čtvrtiny populace žížal, přičemž n     a začátku pokusu to bylo       kolem 24 %. V hloubce 1,5 m byl po uplynutí této poměrně krátké doby s nastýlkou mulče zjištěn dvojnásobek pórů biologického původu než v půdě bez mulče.

Je rýčový (lopatkový) kypřič vůči žížalám šetrnější než rotavátor?

V pokusu jsme chtěli zodpovědět i tuto pro zelinářství důležitou otázku. Odpověď je jednoduchá: Ne, rýčový (lopatkový) kypřič neměl pozitivnější účinek ani na počet žížal, ani na objem pórů. Nebyly zjištěny žádné průkazné rozdíly.

Rostou rostliny s mulčem lépe?

U celeru se v 1. pokusném roce, kdy jsme nemulčovali, nýbrž aplikovali kompost z posekané zelené hmoty, ukázala tendence k vyššímu výnosu bulev o 14 % oproti nehnojené variantě.

U mangoldu došlo ve 2. pokusném roce v důsledku aplikace mulče v dávce 1 kg/m2 ke statisticky průkaznému zvýšení výnosu o 18 % při výnosové hladině 5 t kořenů a nadzemních částí na 1 ha. K tomu je třeba přičíst výhodu spočívající v tom, že nebylo nutné plečkovat/okopávat a zavlažovat. Pouze při výsadbě jsme pro zajištění dobrého ujmutí sazenic přejeli přes výsadbu pojízdným zavlažovačem. 

Ve 3. roce byla vyseta ředkvička. Její vývoj je tak krátký, že nebylo možné zjistit žádné rozdíly týkající se  vlivu mulče na strukturu půdy. O výnosy nám nešlo.

Ve 4. a 5. roce bylo provedeno pouze zpracování půdy, žádný výsev ani výsadba, a poté byla zjištěna hmotnost doprovodných rostlin, tedy spontánní vegetace, aby se zjistil účinek zakrytí půdy na doprovodnou flóru. V roce 2011 zakrytí půdy v dávce 1 kg sena na 1 m2 nestačilo k tomu, aby byla doprovodná flóra potlačena. Proto zde byly rozdíly jen podle toho, jak byla půda zpracována. Při použití rotavátoru bylo zjištěno menší množství hmoty doprovodných rostlin než při použití rýčového kypřiče. V roce 2012 činila hmota doprovodných rostlin při zakrytí půdy mulčem u      obou variant zpracování půdy v průměru jen 150 g/m2 oproti 750 g/m2 bez zakrytí. Při důsledném zakrytí mulčem nemohly mezi kulturními rostlinami růst prakticky žádné doprovodné rostliny. To je ovšem možné jen tehdy, zmizí-li z pozemku kompletně pcháč a šťovík, neboť ty jsou schopny vrstvu mulče nazvednout a prorůst jí.

Mulčování zelinářské plochy – nová praxe v ekologickém zemědělství: Co přináší půdě?

Techniku pro systém hnojení formou mulče lze studovat na stránkách www.mulch-gemuesebau.de (fotky a videa Johannese Storcha; popř. viz též článek J.-H. Croppa na str. XX).

Zkušenosti a pozorování

Na zbývajících třech hektarech podniku Mühlengärtnerei byl realizován osmihonný osevní postup se zeleninou mimo rámec pokusu a s dvouletou jetelotrávou, zčásti rovněž s mulčem (nakolik dostačoval mulčovací materiál), na části byla použita i směska  vikve a žita. U plodin s velkou vzdáleností mezi rostlinami (u dýní, zelí a cuket) má tlustá vrstva mulče velmi příznivý vliv na strukturu půdy. Při poměrně malých výměrách, jaké jsou v tomto zahradnictví, se potřeba ruční práce spojená s použitím mulče držela v přijatelných mezích, zvláště když pak odpadá okopávka. U plodin pěstovaných na větších plochách se neobejdeme bez použití kotoučového krojidla Murocut v kombinaci se sazečem nebo secím strojem a také bez přemístění mulčovacího materiálu z jiných ploch. S mechanizací z produkce jahod nebo s rozmetadly v produkci brambor je možné mulčovat i větší plochy. Hnojení při výsadbě bývá většinou účelné, protože půda je po namulčování až do sklizně zpravidla zakrytá. Sázecí a secí stroj Murocut má navíc před sázecí botkou integrovanou botku k aplikaci kompostu, ricinového šrotu nebo rohové moučky. Mulč lze aplikovat ve formě čerstvé posekané zelené hmoty nebo – například po oborávce brambor – ve formě sena či senáže.

Pokud se zvyšuje úrodnost půdy a kromě mulče ze zeleného hnojení je navíc použit i jiný mulčovací materiál, nemusíme se obávat toho, že by rostliny nebyly dostatečně vyživeny. 

Důležitým vedlejším účinkem je pak trvalá a do hloubky sahající výstavba půdy, která prospívá následným plodinám a trvalé půdní úrodnosti, tedy dlouhodobé výnosové schopnosti půdy. Další pozitivní efekt, který je také popsán v podrobné publikaci k pokusu, se týká CO2, resp. humusu. Obsah uhlíku v půdě je celosvětově příliš nízký – zvláště v podorničí. Provzdušňování výkonnými stroji na zpracování půdy a aplikace lehce rozpustného dusíku vyvolávají priming effekt: půdní organismy přijímají s vodou i dusík v ní rozpuštěný a kvůli vyrovnání odebírají uhlík z humusových sloučenin, které jsou tím narušovány a uvolňují další dusík. Vysoký obsah humusu je tak považován za příčinu zvyšování obsahu dusičnanů ve spodní vodě, nicméně půda by mohla být obrovským úložištěm CO2, kdyby se všude usilovalo o vysoký obsah trvalého humusu, jako je tomu v ekologickém zemědělství. S ohledem na ochranu klimatu je nutné a efektivnější odstavit celosvětově fosilní zdroje vzniku CO2. Pokud bude v podorničí více humusu, neměla by už mezera v přísunu dusíku, se kterou se ekologická polní produkce v pozdním jaru často potýká, hrát významnější roli.

Sedm výhod souvislé pokrývky mulče:

• Ani při prudkém dešti nedochází k rozplavení půdy.
• Není třeba půdu kypřit a provzdušňovat.
• Doprovodná flóra je potlačena.
• Není nutná závlaha, případně je její potřeba mnohem menší.
• Plodiny s vysokými nároky na živiny lze hnojit při výsadbě.
• Množství půdních organismů se silně zvyšuje.
• Dlouhodobě se zvyšuje úrodnost půdy a její prostupnost pro kořeny     .

Předpokladem je však přítomnost hlubinných žížal (například žížaly obecné). Nechceme zastírat, že mulčování samozřejmě velice vyhovuje i hrabošům, v  hodná je tedy podpora jejich antagonistů (lasice, kočky). V některých letech mohou škodit slimáci, ale v tomto případě se postupně ustálí rovnováha (Storch 2010).

Vliv zpracování půdy a hnojení na biomasu žížal. Chybové úsečky
udávají standardní odchylku. Rozdílná písmena: hodnoty se v rámci jednoho
faktoru průkazně liší (Tukeyho test, α = 0,05).

Johannes Fetscher

Dr. Johannes Fetscher byl v letech 1978 až 1991 poradcem svazu Demeter, poté vedl do r. 1999 kontrolní organizaci EZ a do r. 2011 byl vedoucím demeter zahradnictví Mühlengärtnerei se systémem předplatných bedýnek. Jako důchodce nyní působí      na částečný úvazek v sociálně-terapeutickém zařízení Heydenmühle.

Článek vyšel v časopisu Lebendige Erde 4/2017