Venkovní chov výkrmových prasat

Podnik Honhardter Demeterhöfe se nachází na okraji náhorní plošiny Hohenlohe. Již více než 35 let má podnik certifikaci Demeter. Od prvopočátku byl podstatnou součástí podnikové myšlenky celostní (uzavřený) podnikový koloběh. K tomu patří i přímý prodej.

Nejdůležitějším podnikovým odvětvím je vedle polní produkce jejich mlékárna. V současnosti se v ní za rok zpracuje asi 110 000 litrů senného mléka na ručně vyráběný tvaroh, jogurt a různé druhy sýra. Asi 30 000 litrů odebírá podniková mlékárna statku Geifertshofen.

Z existence vlastní mlékárny vyplynula také potřeba chovu prasat, aby tak mohla být smysluplně využita vznikající syrovátka. Přebytky jsou odvedeny do kejdové jímky. Ještě přibližně před deseti lety se tu prasata chovala ve stáji, se změnou směrnic a zavedením povinnosti výběhu i díky novému nástupci ve vedení statku Julianu Klopferovi se v roce 2012 přešlo na venkovní chov. V současnosti se zhruba na jednom hektaru orné půdy vykrmuje každoročně 15–20 prasat.

Dobré plánování je nutné

Dokupujeme selata o hmotnosti cca 25–30 kg. Dlouhá léta jsme mladá zvířata odebírali z blízkého demeter statku Buchenhof. Poté co tam omezili chov prasnic, nakupujeme selata poslední dva roky ze statku Lober.

Etablování venkovního chovu prasat představovalo jistou překážku. Mimo jiné je při něm třeba dodržet různé zákonné požadavky. Požadované hygienické normy a připravené stájové místo pro případ nákazy lze realizovat poměrně snadno. Nejnákladnější byla instalace 1,6 m vysokého plotu proti zvěři, který musel být navíc zapuštěn do země. Pro venkovní chov prasat je nutný ještě další plot, resp. elektrický ohradník k dvojitému oplocení, aby se zabránilo kontaktu s divokými prasaty.

Pro zvířata byla postavena jednoduchá dřevěná bouda, která dává stín a o niž se mohou drbat. Křoví z různých listnatých dřevin slouží jako další ochrana před sluncem. Ke spaní mají prasata k dispozici izolované boudy firmy Atlantic. Máme je ve čtyřech různých velikostech a můžeme je přizpůsobit velikosti stáda, resp. stáří zvířat a jejich potřebě místa. Je-li bouda příliš velká, může se snadno stát, že zvířata v ní zpočátku kálejí a močí. Toto chování hrozí zvláště v zimě, kdy prasata boudy nerada opouštějí.

Problematické zimní období

Právě v zimních měsících je pro nás venkovní chov výzvou. Problematické jsou převážně těžké a kamenité půdy v našem podniku. Nelze se na nich vyhnout podmáčení, takže plochy vyhrazené pro chov prasat jsou pak často samé bahno. Za mrazu se na nich tvoří vrstva ledu a prasata se o něj mohou poranit. Potom už boudu vůbec neopouštějí. Tady se nám osvědčilo jako velmi praktické, že jsou všechny boudy mobilní. Od listopadu do dubna se příbytky přemístí na vybetonovanou plochu, pod níž se nachází jímka na kejdu. I tato plocha má dvojité oplocení, přestože kontakt s divokými prasaty nebo jinou zvěří nebyl dosud problém. Pozemky, na nichž byl zaznamenán výskyt divokých prasat, jsou totiž minimálně jeden kilometr daleko.

Pro celoroční venkovní chov připadají v úvahu jen odolnější plemena. Osvědčilo se nám šlechtění z plemen duroc a švábsko-hallské krajové prase, resp. duroc a německé zemské prase. Přitom se vždy ukázalo jako vhodné vybírat selata, která jsou pokud možno kompletně zbarvená a nemají světlé skvrny (mohla by být ohrožena úpalem). I přes vytvoření velkého kaliště na jaře a v létě lze stěží zabránit zarudnutím až spáleninám na uších a hřbetu především u mladých zvířat. Jinak je celkový zdravotní stav zvířat velmi dobrý a jen zřídka se ve stádu vyskytnou nemoci. Přesto je třeba stádo při každodenním krmení dobře pozorovat.

Doba krmení

Krmivo pro prasata pochází výlučně z vlastního statku. Na kus a den dostávají cca 6 litrů syrovátky, k tomu až 1,5 kg mačkaného obilí – zpravidla směs bobu, ovsa, vojtěškových pelet a malý díl hrachu. Syrovátka i obilí se na pastvinu dopravuje ve starých mobilních mléčných cisternách ručně nebo nakladačem. Podsev pšenice nebo ovsa a hrachu představuje pro zvířata velmi vítaný doplňkový zdroj potravy. Denně pak dostávají přidělený nový kousek pastevní plochy, aby si obilí mohla sama spást. Celkem jsou na pastvině určené pro prasata tři stanoviště pro boudy a krmné žlaby. Jakmile je jedna část vypasená, boudy a žlaby se přemístí, aby bylo možné pozemek znovu osít. Jinak by plocha byla pro náležitou pastvu příliš malá a půda by byla příliš dlouho nechráněná.

Prasata dosahují věku do 12 měsíců a porážkové hmotnosti od 110 do 150 kg. Kvalita masa je přitom vždy velmi dobrá, maso je pevnější a v chuti a vzhledu se zřetelně odlišuje od masa ze stájového chovu.

Jako první se ze stáda porážejí kusy s nejlepšími přírůstky a přednostně kanci, kteří mají větší sklon k tučnění. Díky tomu zpravidla nebývají zvířata na konci výkrmu příliš velká, resp. tučná. Večer před porážkou se zvířata většinou naloží do přepravního návěsu a druhý dne ráno dovezou na malá jatka vzdálená asi 20 km. Díky tomu a díky do značné míry bezstresovému usmrcení je zátěž pro zvířata minimální.

Prodej masa probíhá téměř výhradně přímo konečnému spotřebiteli. Od října do dubna se poráží celkem šestkrát. Při jedné porážce zpracujeme zpravidla jeden kus hovězího (samčího nebo samičího pohlaví) a dvě prasata. Zákazníci si mohou předem vybrat a objednat jednotlivé díly jako pečeni, kotletu, bůček atd. nebo 5kg balíčky a ve stanovený termín je vyzvednout ve statkové prodejně. Vepřové maso přitom představuje nejen rozšíření nabídky, ale zpracovává se také společně s hovězím při výrobě uzenin, což umožňuje zhodnocení větší části jatečně upraveného těla.

Při nákupu selat bereme vždy několik zvířat navíc jako rezervu – v případě příslušné poptávky tak můžeme v daném termínu porazit o prase navíc. Často se to stává u posledního prodejního termínu před letní přestávkou (květen až září). Stálí zákazníci pak většinou objednávají více masa, kromě toho musíme vyrobit o něco více uzenin, aby to vystačilo na léto. Vykrmíme-li více prasat, než kolik jich prodáme přes přímý prodej, dodáme zbývající zvířata včas do selského výrobního družstva Švábský Hall.

Celkově je pro nás venkovní chov prasat velmi úspěšný. Nejenže výkrm i prodej dobře fungují, ale je to i velké obohacení naší běžné pracovní náplně, můžeme-li právě tato zvídavá a hravá zvířata chovat přirozeně. Využití syrovátky smysluplně zapadá do našeho podnikového koloběhu a snižuje zároveň jinak vysokou a kvůli klimatické změně často kritizovanou potravní konkurenci prasat vůči nám lidem. Nejraději bychom prasata integrovali do našeho osevního postupu, to však kvůli vysokým nákladům na zřízení vnějšího oplocení není v současné době myslitelné.

Julia Rupp

Honhardter Demeterhöfe

www. honhardter-demeterhöfe.de

Článek vyšel v časopisu Lebendige Erde 5/2022