Ovce ve vinohradu

Pastva ovcí ve vinohradech vlastně není nic nového, momentálně se však opět těší zvýšené pozornosti. Proč tomu tak je a na co je třeba dbát, pokud chce člověk chovat ve vinici ovce?

Historie

Do poloviny minulého století, tedy až do doby před zhruba 70 lety, byla zvířata pasoucí se přes zimu ve vinohradech ještě poměrně častým zjevem. Pro strukturovanou krajinu ve vinařských oblastech byly charakteristické smíšené zemědělské podniky. V chladných měsících táhli v některých oblastech kočovní ovčáci se svými stády do klimaticky příznivějších vinařských regionů, aby zde přečkali zimu. Obchodní hnojiva byla tenkrát drahá nebo obtížně dostupná. Vinohrady byly tedy odkázány na přísun živin ve výkalech zvířat a vinaři stáda ovcí vítali s otevřenou náručí. S rostoucí technizací a specializací podniků od sedmdesátých let došlo ke scelování pozemků a k přizpůsobování vinic strojovému a „modernímu“ obdělávání. Chov zvířat ve vinohradech vzal za své jako první, mimo jiné i kvůli častým aplikacím četných prostředků na ochranu rostlin, mj. herbicidů, insekticidů, fungicidů a akaricidů, ale také proto, že minerální hnojiva byla nyní snadno k mání. I stáda kočovných pastevců byla z vinohradů vypovězena. I když se řada nebezpečných prostředků na ochranu rostlin přestala používat, představuje postřik měďnatými fungicidy pro ovce nadále riziko.

Biodynamické aspekty

Mnoha biodynamicky hospodařícím vinařkám a vinařům leží právě na základě impulzu biodynamického zemědělství velmi na srdci opětovné začlenění zvířat do vinohradnictví. Spolupůsobení půdy (fyzický aspekt), rostlin (éterný aspekt) a vinaře (Já) získává rozšířením o zvířata (astrální aspekt) nový rozměr. Biodynamické zemědělství si cení obzvláště tura domácího jako největšího z chovaných přežvýkavců. Skot se však v běžných systémech vinohradů chovat nedá. Ovce jako malý přežvýkavec, který na rozdíl od kozy nevidí v dřevě révy potravu, je tak první volbou pro obhospodařování našich vinohradů.

,,Zemědělský statek vlastně naplní svou podstatu v pravém smyslu slova tehdy, je-li pojat jako určitý druh samostatné individuality, individuality v sobě opravdu uzavřené. […] To znamená, že bychom se měli dopracovat k tomu, abychom všechno, co k zemědělské produkci potřebujeme, získávali v rámci vlastního statku, přičemž k tomuto statku musíme samozřejmě počítat i odpovídající stav dobytka.“

Rudolf Steiner: Zemědělský kurz, 2. přednáška, Koběřice, 10. června 1924, Síly Země a kosmu (Franesa 2024, str. 34n.)

Je mnoho důvodů pro spásání vinohradů ovcemi. Jelikož jsou systémy a přístupy ke spásání vinic velmi rozmanité, vynořuje se zejména s ohledem na management pastvy spousta otázek. Která plemena jsou k tomu vhodná? Na co je třeba dávat při pastvě pozor, aby škody neutrpěla ani zvířata, ani réva? Jaké pozitivní efekty lze očekávat a lze pastvou ušetřit pracovní operace a tím i pracovní čas?

Ekosystémové služby

Z extenzifikace a kombinovaného využití ploch může vyplynout celá řada výhod. Pokusy o kombinované využití slibují zvýšení efektivnosti na jednotku plochy; díky dvojímu využití plochy vinohradu lze získat další produkty (vlnu, maso) na základě revitalizace historických forem užívání. Zvířata mohou nahradit ruční, případně chemické čištění révových kmínků (odstranění nežádoucích výhonů) a obstarat jinak nákladné prosvětlování plodové zóny (k zajištění kvality hroznů, což je žádoucí především u červených odrůd). Jako „živé sekačky“ mohou ovce převzít regulaci doprovodného porostu, díky čemuž lze upustit od použití herbicidů a ušetřit několik pojezdů (mulčování, rotavátorování, kultivace půdy v řadách diskovým pluhem). Je proto logické, že taková změna systému obhospodařování vinohradu může aktivovat dosud spící ekosystémové služby (biodiverzita, protierozní ochrana atd.), zvlášť když uvážíme, že mnoho vinic se z hlediska ochrany přírody nachází na velmi zajímavých plochách.

Foto: ©LebendingeErde – April 2-2025

Začlenění ovcí může na omezeném trhu přinést výhody pro marketing vína. Tento model kombinovaného využití by měl pokud možno integrovat také potenciál profesionálního chovu ovcí a aktivovat synergie, například prostřednictvím modelu rent-some-sheep, dopomoci tedy chovatelům ovcí k doplňkovému příjmu, což je v optimálním případě spojeno se snížením nákladů na produkci hroznů. Náklady spojené s pastvou ovcí a možné výnosy, resp. potenciální úspory ukazují, že pastva ovcí zvláště ve vinohradech obtížně přístupných pro mechanizaci představuje z ekonomického hlediska velmi zajímavou alternativu jejich obhospodařování. Pro pracovní operaci „odlistění zóny hroznů“ je pastva zajímavá dokonce i ve vinohradech na obvyklých stanovištích, pokud je cílem podobná kvalita jako u ručního odlistění. Vzhledem k permanentně rostoucím mzdovým nákladům nabízí odlisťování pomocí ovcí nákladově příznivější možnost s podobně vysokou kvalitou. Při regulaci doprovodného porostu pomocí ovcí je naopak nutné, aby sjízdnost a přístupnost ploch byla omezená, a spásání tak bylo zajímavé z hlediska rentability práce a z finančního hlediska.

Rizika

Použití ovcí skrývá také rizika a nevýhody, jako je třeba nákladnost, která může vyplývat z chovu zvířat a nedostávajících se informací. Vedle technických obtíží spojených s certifikací nelze podceňovat ani byrokratické překážky. Se zavedením chovu zvířat se mění i právní status vinařství na podnik s chovem zvířat. K tomu přistupuje obtížnost organizace ohradníků, jakmile se mají v období letní pastvy provádět strojové práce (jako např. osečkování). Nedostatečné ocenění údržby pozemků ze strany jejich majitelů může vést ke konfliktům na komunální úrovni, možné jsou i konflikty se sousedy. Zvyšuje se tím opět obtížnost dostupnosti náhradních ploch, pokud ovce nemohou zůstat ve vinici.

Možnosti pastvy

Během vegetačního období révy jsou dvě kritické fáze okusu. Ovce v tomto období dosáhnou na mladé výhonky a květenství a ožírají je (první kritická fáze okusu); druhá kritická fáze přichází v době dozrávání plodů. Víme-li však o těchto dvou zvlášť citlivých fázích a pastvu tomu náležitě přizpůsobíme, nebo vybavíme-li vinohrad ochranným systémem, můžeme okusu snadno zabránit. Vzhledem k těmto skutečnostem lze rozlišovat tři hlavní období pastvy s různými požadavky a nezbytnými předpoklady:

• zimní pastva (od vinobraní do vyrašení)
• letní pastva (mimo kritické fáze okusu)
• letní pastva (v kritických fázích okusu)

Kombinace všech tří druhů pastvy umožňuje celoroční spásání vinohradu.

Výběr plemene

Ne každé plemeno ovcí je k pastvě ve vinohradu vhodné. Malá plemena, respektive zvířata, která nedovedou stát na zadních, jsou slibnější, neboť tím lze zhruba regulovat výšku potenciálního okusu listové stěny. 

K pastvě ve vinicích by se neměla používat plemena citlivá na měď. Dále se dbá na odolnost a ochotu zvířat nechat se vést. Naopak menší význam má schopnost přijímat velké množství potravy a přirozená obměna srsti, která by mohla přinést úsporu času a práce spojené se stříháním vlny. Plemena vyznačující se malou výškou a v důsledku toho i nejlépe vhodná k letnímu spásání vinohradů jsou: ouessantská ovce, shropshire (dánská plemenná linie) a southdown.

Dosavadní zkušenosti

Se spásáním vinohradů již existují dlouholeté zkušenosti, a to jak v Německu, tak i jinde v zahraničí. Někteří vinaři převzali model vlastního chovu ovcí. Kooperace s ovčáky není dostatečně rozšířená. Nejběžnějším modelem je zimní pastva s náhradními plochami pro fázi ochrany rostlin. Náhradní plochy většinou nebývá těžké najít a vyplývají z utváření okolí. Začlenění ovcí vyžaduje v mnoha případech (nepatrnou) adaptaci, jako například zvednutí nejnižšího drátu ve špalírových systémech. Je to jednorázové opatření, které však může výrazně rozšířit možnosti spásání. Lze pak zvolit větší plemena ovcí. Kromě toho se tím dají snížit škody na kmínku, listové stěně a drátěném vedení. Bez ohledu na provozní model a způsob pastvy je třeba kalkulovat s větším počtem pracovních hodin za měsíc věnovaných péči o zvířata. Pro vinaře bývá zpočátku obtížné zavést vhodný systém oplocení, respektive při vystřídání ploch oplocení znovu instalovat. Vidina péče o zvířata a jejich zdraví mnoho praktiků odrazuje.

K tomu, aby se rozšířila pastva ve vinicích, jsou zapotřebí vinařky a vinaři s odvahou k inovacím, s trochou pružnosti a pohody, aby vůbec začali.

Vinaři nejsou chovatelé, nikdy se v tom nevzdělávali. Další problém představuje malá dostupnost veterinářů v místě nebo jejich velké vytížení. Momentálně zatím chybí praktické informace o systému kombinovaného využití vinohradů. Před jeho realizací by vinaři měli mimo jiné navázat kontakt s profesionálními ovčáky či chovateli ovcí, kteří mohou v roli poradců chov usnadnit. Má-li se spásání vinohradů etablovat v praxi, potřebují vinaři větší podporu a odborné poradenství. Existuje již několik průkopnických podniků a praktických projektů, poradenství je zde však doposud velmi slabě rozvinuté, také z důvodu silné specializace vinohradnictví. Specialisté z obou stran zde musí společně vypracovat nové cíle. V neposlední řadě je třeba, aby zde byli průkopníci, kteří hrají roli vzoru, dělí se o své poznatky a motivují ostatní.

Základním předpokladem pro pastvu vlastních ovcí je v první řadě zajištění celoroční péče o zvířata. Musíme dokázat lidi pro chov zvířat nadchnout, najít zájemce a vytvořit kompetence. K tomu, aby se rozšířila pastva ve vinohradech, jsou zapotřebí vinařky a vinaři s odvahou k inovacím, trochou pružnosti a pohody, aby vůbec začali. Chov zvířat sice vyžaduje jinou práci a vyžaduje jí trochu víc, poskytuje však zároveň protiváhu a radost z práce a proměňuje vinohrad v jiné místo. Zvířata mají pozitivní vliv nejen na nás samé, ale i na ostatní. 

Autorka: Olympia Samara, referentka pro výzkum v oboru vinařství při Demeter e. V. a Forschungsring e. V., vinařka: vinařství Roter Faden, Vaihingen (SRN), text vyšel pod titulem Schafe im Weinberg v časopise Lebendige Erde č. 2/2025, str. 30nn., přeložil: Radomil Hradil