Jak dosáhnout větší odolnosti travního porostu vůči suchu?
Zkušenosti z projektu „Pilotní ekologické podniky v Severním Porýní – Vestfálsku“, jehož se účastní zhruba 300 podniků z německé jazykové oblasti a Nizozemska, ukazují, že kdo chce své travní porosty připravit na sucho, ten by měl:
- adaptovat porosty;
- chránit humus a podporovat jeho tvorbu, vyhýbat se zaorávání travních porostů;
- zabránit utužení půdy;
- prověřit zásobení minerálními látkami a vápníkem.
Adaptace porostů
Travní porosty v ekologickém zemědělství jsou přirozeným podmínkám stanoviště přizpůsobeny lépe než konvenční. Bývají zde rozdíly v druhovém složení a ekologické porosty mívají také větší biodiverzitu. To se projevuje právě za sucha, kdy určité druhy zůstávají v zeleném stavu, zatímco jiné rychle vadnou. Druhově bohatý porost je sice v zásadě přizpůsobivější a druhy tolerantnější vůči suchu se za častějšího výskytu sucha víc a víc prosazují, otázkou však je, zda je tento proces dostatečně rychlý a zda jde také o žádoucí druhy. Problematické plevele jako starček přímětník, které se v posledních dvou letech v některých podnicích značně rozšířily, by se totiž na pozemky neměly ani dostat.
Zapojte se do ověřování travních porostů při Forschungsringu
Zkušenosti na různých stanovištích ukazují, že co na jednom stanovišti funguje dobře, na jiném selhává. Platí to například pro kostřavu rákosovitou. Na vícero stanovištích při kosení vytlačila jetel plazivý, při pastevním užití ji dobytek nepřijímá. Na jiných stanovištích je méně dominantní a zvířata ji žerou. Které druhy a které postupy jsou nejvhodnější, to je třeba ověřit v podmínkách daného podniku. Ovšem nejen zběžně vyzkoušet, ale opravdu cíleně testovat a správně interpretovat. Jinak může po léta docházet k chybným rozhodnutím.
Postup: Mnohé z druhů přizpůsobených suchu mají slabší počáteční růst. Proto je třeba nejprve intenzivním vláčením prutovými branami vytvořit v porostu mezery. Tím se sníží konkurence starého porostu. Při výsevu nezařazujeme do směsi silně vzrůstné komponenty, anebo je vysejeme odděleně a až později. Pak už nezbývá než doufat, že se rostliny v porostu dlouho udrží.
Kontakt: Dr. Edmund Leisen: Edmund.Leisen@lwk.nrw.de
Jak etablovat a podporovat druhy tolerantní vůči suchu?
Nové založení na orné půdě: Tady máme největší šanci, že se nám podaří etablovat druhy rezistentní vůči suchu. Z travin lze vyzkoušet například kostřavu rákosovitou (měkkolisté odrůdy) a srhu laločnatou, z leguminóz jetel luční a vojtěšku a z bylin jitrocel kopinatý a čekanku (s větším olistěním). Kostřava rákosovitá a srha laločnatá sice nemají takovou krmnou hodnotu jako třeba jílek vytrvalý, mají však hlubší kořenový systém, a za sucha tudíž rostou déle. V pastevních podmínkách je však třeba nejprve na menší ploše ověřit, zda je zvířata budou vůbec žrát. Novému zakládání trvalého travního porostu bychom se měli pokud možno vyhnout a provádět ho jen v krajním případě, například při silném poškození porostu hraboši. Každý pohyb s půdou nás totiž stojí humus a u mnoha stanovišť snižuje jejich výnosový potenciál.
Dosev: Etablovat nové druhy ve stávajícím porostu není jednoduché. Proto se pro běžné dosevy doporučuje pouze jílek vytrvalý a jetel plazivý, někdy také lipnice luční. Lipnice luční je sice poměrně odolná vůči suchu, většinou však netvoří nijak velký podíl na výnosu. Na některých stanovištích se také někdy úspěšně dosévá jetel luční V mnohých podnicích rovněž každoročně pilně dosévají jílek vytrvalý, ve většině případů je to však zbytečné: porosty jsou příliš husté, nebo způsob užívání porostu, zásobení minerálními látkami a uzpůsobení stanoviště vyšší podíl jílku nedovolí (ekologické travní porosty obsahují v průměru méně než 30 % jílku vytrvalého).
Obnova porostu samovýsevem: Ve vysloveně suchých regionech přežijí traviny a byliny tak, že vytvoří podzemní výběžky nebo semena; nadzemní obrost odumírá. Některé z našich trav to dělají také, například kostřava červená, která brzy dozrává. Zasychá sice už před jílkem vytrvalým, ze semen pak ale znovu vyráží. Jiné rostlinné druhy musí stát déle, než vysemení a mohou se tak obnovit. Poseká-li se porost příliš brzy, může být následně mezerovitý. Koho by to lákalo vyzkoušet, ať se zapojí do testu s Forschungsringem, nechá desetimetrový pás stát a sklidí ho teprve po vysemenění.
Sucho? Důležité je reagovat včas
Odborný rakouský časopis Bio Austria v březnovém vydání 2020 rovněž popsal opatření pro trvalé travní porosty, jejichž pomocí se lze vypořádat s narůstajícím suchem:
- vitální traviny a leguminózy
- podpora žádoucích bylin, čímž se zlepší obsah minerálních látek v píci (mj. pampeliška, jitrocel kopinatý, kerblík, bolševník obecný, mladý řebříček)
- počet sečí přizpůsobit dostupnému dusíku
- vyvláčet lipnici obecnou
- případně vysít štírovník (hluboký kořenový systém)
- počet zvířat přizpůsobit střední výnosovosti porostů
- produkce objemného krmiva do zásoby
- kooperace v produkci objemného krmiva s polařskými podniky
- méně sečí na suchých pozemcích
- ostré nože, výška řezu 8 cm
- uzavřít indexové pojištění sucha
- externalizace odchovu mladého dobytka
- odstupňované užívání travních porostů, přizpůsobené danému stanovišti
Žádné z těchto opatření nezabere ze dne na den, proto je třeba začít včas. (Peter Frühwirth: Wassermangel im Grünland: Frühzeitig Maßnahmen setzen)
Různě vysoko sekané pásy ukazují reakci travního porostu na sucho.
Chránit humus a podporovat jeho tvorbu
Humus konzervuje vodu. Platí to jak pro ornou půdu, tak pro travní porosty. Proto je třeba vyhýbat se zpracování půdy, při němž dochází k jeho odbourávání. V praxi je nápadná skutečnost, že tam, kde se travní porosty častěji obnovovaly, jsou pozemky citlivější na sucho a porosty zde hnědnou nejdříve, přičemž přechod k trvalým travním porostům je často velmi ostrý. Stejně tak je však třeba zabránit silnému utužení půdy stroji nebo pastvou na těžkých půdách za mokra, aby půda zůstala prostupná pro kořeny. Na pastvinách bývá půda sice hutnější než na sekaných plochách, přesto bývají nakrátko spásané plochy trvalých travních porostů hluboce prokořeněné a v důsledku hutnosti půdy může obsah humusu dlouhodobě stoupat.
Dbát na přísun minerálních látek a vápníku
V některých podnicích platí jako za starých časů heslo „louka je matka pole“. Louky a travní porosty dávají píci pro hovězí dobytek, jeho hnůj pak putuje na pole. Orná půda, ale i pastevní plochy jsou pak dobře zabezpečeny. To je vidět přímo na porostech: dominují rostlinné druhy s menší potřebou minerálních látek a růst není bujný. Zdravému a aktivnímu půdnímu životu, ale také odolnosti vůči suchu prospívá dostatečné zásobení minerálními látkami, vápníkem a sírou. Sucho samotné omezuje půdní život a přísun minerálních látek z půdní zásoby. Není proto divu, že v suchých letech se zvlášť silně projevuje nedostatek fosforu a síry. Jejich přísun je totiž silně závislý na intenzitě přeměny v půdě. Draslík je zase rozhodující pro regulaci otvírání průduchů na listech. Při nedostatku draslíku je tudíž využití vody méně efektivní. Proto se také říká: „Draslík šetří vodu.“ Vyplatí se tedy dobře se podívat na rozbory půdy a rostlin a podle toho se rozhodnout.
Užívání a údržba
Doporučujeme nesekat příliš nízko a sekané plochy při podzimním přepásání nespásat příliš nakrátko – rostliny pak mohou po suchu lépe vyrašit. (Výjimkou je nakrátko spásaná pastvina; tady jsou rezervní látky nízko u země a jsou chráněné.) Za sucha by se však přesto mělo sekat, aby rostliny za deště mohly hned obrazit. Živá stébla jinak brání hustému obrůstání.
Na stanovištích s dobrou zásobou vody není přizpůsobování nutné
Ne všechna stanoviště byla v posledních letech postižena suchem. Někteří zemědělci měli dokonce nadprůměrné výnosy: v alpském předhůří s nadále dostatečnými, v tomto roce (2020) dokonce místy nadprůměrnými srážkami a také na stanovištích s vyšší hladinou spodní vody ve státech Beneluxu a v severním Německu. Zde budou pravděpodobně dosahovat i v tomto roce výnosů, které tu doposud neznali. V těchto oblastech se i do budoucna počítá se stávajícími porosty.
Dr. Edmund Leisen