Zelený most pro půdu

Regenerativní zemědělství je v současnosti velmi diskutovaným tématem, zvláště mezi ekologickými zemědělci. Právě jim jde totiž o oživení půdy, a mnozí z nich proto navštěvují Půdní kurzy v zeleném. Chápeme-li rostliny a půdní organismy jako jeden společný metabolismus, jaká opatření z toho vyplývají?

Zelený most, regenerativní zemědělství – na první pohled to zní jako známý systém permanentního ozelenění praktikovaný v ekologickém zemědělství. V čem se tedy liší?

Název označuje zelený most, jímž jsou rostliny pro sluneční světlo, když svými kořeny poskytují výživu půdním organismům. Není pochyb o tom, že nejlépe toho lze dosáhnout systémem permanentního ozelenění. Nové na mé práci je ale to, že agrotechnická opatření se posuzují podle podpůrného, nebo naopak brzdicího účinku na látkovou výměnu v půdě a rostlinách. Nazývám to regenerativním zemědělstvím, tedy zemědělstvím, které obnovuje rozmanitost půdních organismů, obsah humusu v půdě a kvalitu sklizených produktů. To vše spolu souvisí a začíná to polem pokrytým porostem pokud možno permanentně a náležitě obhospodařovaným.

Mohl byste v krátkosti nastínit pracovní kroky této metody?

• Hnojením oživovat půdu. O tom hovořil už Rudolf Steiner ve 4. přednášce Zemědělského kurzu.
• Oživovat podorničí prokypřováním tak, aby se v něm tvořily jemné prasklinky, které se pak nejlépe stabilizují pomocí kořenů rostlin.
• Pomocí diverzity pěstovaných rostlin poskytovat potravu půdním organismům, aby mohlo být rozmanité i složení půdního biomu. Tento bod zahrnuje pěstování zeleného hnojení, podsevů, ale také osevní postup s náležitým střídáním plodin a mnoho dalších opatření.
• Oživovat ornici tak, že se porost zapraví mělce, kypře a s velkou kontaktní plochou. Jde o plošnou povrchovou přeměnu organické hmoty, kdy jsou půdní organismy krmeny čerstvou rostlinnou hmotou. Jelikož si ale její přeměnu nemohou řídit rostliny samotné, protože byly právě zapraveny do půdy, používáme při této pracovní operaci rostlinné fermenty, abychom působení rostliny do půdy dostali.
• Podporovat fotosyntézu, neboť tím podporujeme i půdní život – a také kvalitu produktů při stabilitě výnosů.

Co je výsledkem plošné povrchové přeměny v porovnání s běžnou aplikací statkových hnojiv, respektive kompostu? Čím se tato plošná přeměna liší od zeleného hnojení?

Plošná povrchová přeměna je založena na mělce zapracované čerstvé rostlinné hmotě. Statková hnojiva včetně kompostu jsou již naopak „natrávená“, neobsahují už snadno přeměnitelné látky a působí pomaleji. Při plošné přeměně snižujeme pomocí postřiku fermenty ztráty C a N „prodýcháním“. Půda vznikající plyny zachycuje a díky obsahu jílových minerálů zároveň tvoří prostředí pro půdní mikroorganismy. Na rozdíl od silážování látková výměna po fázích prodýchání a následné fermentace pokračuje. Do procesů opět vstupuje vzduch a aerobní mikroflóra se může živit uloženými produkty odbourávání rostlinné hmoty. Postupný sled prodýchávání, fermentace a aerobní fáze enormně zvyšuje mikrobiální diverzitu v ornici. Po několika týdnech je to vidět na rýči: drobtovitá struktura a půdní garé výrazně roste.

S ohledem na obsah humusu v půdě je rostlinná hmota považována spíše za zdroj živného humusu, zatímco hnůj a kompost za zdroj trvalého humusu. Proč je tomu u plošné přeměny jinak?

Rozhodující je dodat do půdy uhlík. Toho lze nejlépe dosáhnout pomocí kořenů. Pro výstavbu humusu je ale také důležité znát a omezit ztráty uhlíku. Rozhodí-li se kompost a hnůj do rostoucího zeleného hnojení, dojde i u něj k zabudování uhlíku. Ztráty vznikající prodýcháním jsou rostlinami zachyceny. Při plošné přeměně se ztráty prodýcháním snižují pomocí rostlinných fermentů. Jde o mléčným kvašením zpracované „plevele“ z vlastního podniku, plané dřeviny z remízů, plané byliny z okolí, léčivé rostliny a kořeniny. Ty si pomocí aroma a vitálních látek řídí „své“ mikroorganismy žijící na kořenech. Postřikem fermentů při zpracování půdy se tedy napodobuje úkol „plevelů“ a planých vytrvalých bylin. Princip je podobný jako u preparátů uvedených v 5. přednášce Steinerova Zemědělského kurzu. Plošná přeměna je skutečně možná i s biodynamickým kravincovým preparátem, avšak jeho účinek se při následujícím nočním mrazu značně snižuje.

Velký důraz kladete na zajištění výživy rostlin pomocí mikroprvků. Výnosy, a tím i odběry těchto živin ovšem nejsou v ekologickém zemědělství tak vysoké; je to přesto důležité?

Na tuto otázku se musíme dívat z hlediska hodnot zjištěných z rozborů půdy, rostlin, krmiv a pozorování zvířat chovaných v podniku. Jde o celkový obraz příjmu živin. Nejprve by měla být vždy zjednána náprava tam, kde je špatný příjem živin, ať už jde třeba o nedostatečný rozvoj kořenů, nebo o špatnou tvorbu půdního garé. Bez této nápravy má zvyšování dávek hnojení pouze negativní dopady. Při maximálním prokořenění v půdě, která má správné garé, se nějaké zvyšování dávky hnojiv ukáže často jako zbytečné, případně stačí dohnojit tím, co danému stanovišti skutečně chybí, a tudíž negativně ovlivňuje kvalitu produktů a zdraví zvířat.

Existují už dnes v Německu laboratoře, které pracují dostatečně rychle a spolehlivě?

Pro rozbor půdy jich ještě není tolik, ale řeší se to. Pro rozbor rostlin jsou tu už řadu let vynikající poskytovatelé, například IAU Freyburg/U. nebo Meyer-Spasche.

Některá doporučení týkající se hnojení budí dojem zbytečně vysokých dávek a vyvolávají pochybnosti, například u draslíku a síry nebo při dodávání boru a mědi. Můžete to objasnit?

Často se množství dávek, jež mají zajistit rovnováhu, vypočítává bez toho, aniž by se bral ohled na dostupnost živin v oživených půdách. My se na půdní rozbory díváme jako na monitoring, který je nutné doplnit individuálním podnikovým pohledem na garé a vnitropodnikový koloběh a zkušenostmi z pěstování. Při vytváření ročního plánu pěstování a hnojení hraje velkou roli oživenost půdy. Jestliže se draslíkem nebo sírou hnojí na oživenou půdu, tedy na vegetující porosty, kdy mohou půdní organismy živiny nejlépe zhodnotit ve svém metabolismu, pak se hnojí spíše méně. Nejlepší je provést takové hnojení spolu se synergistickými živinami, jako je vápník ve formě uhličitanu vápenatého a síra.

Foto: Doubravka Štěpánka Hájková

Množství aplikovaných mikroprvků se také snižuje, pokud je přimícháme do organických hnojiv. Později pak zkontrolujeme, jestli to stačí. Platí to ovšem i pro hnojení organickými hnojivy: aplikují-li se do vegetujících porostů a v menším množství, půdu oživí. Obvyklou bilanci živin je tedy třeba brát s rezervou: je kontrolním nástrojem, nebere však ohled na účinek hnojení z hlediska oživenosti půdy, na dobu hnojení a pěstební režim.

Do jaké míry počítá vaše metoda s aktivní mobilizací živin rostlinami?

Metoda regenerativního zemědělství velmi výrazně pracuje s aktivní mobilizací živin rostlinami. Cílem je umožnit dosažení vysokých a kvalitních výnosů (téměř) plně na základě příjmu živin z oživené a dobré půdy! To je pak ten zelený most! Je třeba vycházet z podnikových zkušeností a vyvíjet metody dalšího oživení půdy pro dosažení nejvyšší kvality produktů a jejich maximální živosti. Proto je oživenost půdy, měřená rostoucím obsahem uhlíku, kritériem pro zemědělství obnovující půdní život. To se v mnoha detailech kryje s biodynamickým hospodařením. Dokud však půda nemá přes 3 % humusu a viditelně dobré garé, potřebují plodiny hnojit. Účinnost hnojení a oživování půdy lze hodnotit pomocí takzvaných aplikačních oken. Jakmile se dosáhne úrovně 5 % humusu v půdě, což při důsledné realizaci trvá od výchozího stavu 2 % humusu asi 10 až 15 let, jsou plodiny schopny pokrýt svou potřebu živin do značné míry z metabolismu půdy a potřeba hnojení klesá.

Existují aktuální vědecké výzkumy k této metodě? A třeba i k pravidelným vylepšením, jako je například kypření podorničí s přidáním stopových prvků? Nebo jde spíše o hodnoty získané zkušeností?

Ano i ne. Vědecké výzkumy jsou vždy časově náročné, univerzity a ústavy musí nejprve shánět finance, takže zemědělci bývají v realizaci rychlejší. Na několika univerzitách – v Giessenu, Kasselu-Witzenhausenu a v Berlíně – běží první výzkumné projekty a také zemské zemědělské úřady se o téma zajímají. Zatím jsou to ale především hodnoty založené na zkušenosti, získané díky angažovanosti zemědělců. Jedním z prvních iniciátorů byl mimochodem Edwin Scheller. Kypření podorničí popisují i starší autoři, viz například publikace Základy půdního garé v polní produkci od Johannese Görbinga a zmínit se můžeme i o Franzi a Margaretě Sekerových a Erhardu Hennigovi. Mikrobiální souvislosti popsali autoři od Hanse Petera Rusche po Elaine Inghamovou.* Rok co rok vycházejí další publikace na toto téma, často neobyčejně zajímavé!

Přeměnu organické hmoty řídíte pomocí rostlinných fermentů, pufrujících látek nebo energeticky účinných preparátů. Které to jsou? A mohu si je v podniku sám vyrobit?

Zpočátku podniky ve výrobě fermentů zaučujeme, protože každý podnik využívá doprovodné polní flóry individualizovaně, dle svého charakteru, a podnikoví vedoucí se tak blíže zabývají přírodními souvislostmi. To je koncept „půdních omlazovačů“, na bázi starteru vyráběných v komerční kvalitě. Pufrující látky lze přikoupit jednodušeji, především zeolit, horninovou moučku a granulovaný vápenec. Člověk si ale také může sám vyrobit koloidní hlínu pomocí Hennigova humusového mlýnku. Biodynamické preparáty jako P500, 501, 508 nebo nosody a homeopatika lze zhotovovat individuálně, pokud člověk zná příslušnou metodu. Ale i tady je objednávka hotového preparátu často časově úspornější, navíc zaručuje stabilní kvalitu. Mimochodem, rostlinná homeopatie je velmi málo používaným pomocným prostředkem! I její pomocí můžeme podporovat a vyrovnávat životní síly!

Kdy doporučujete rostlinné výluhy?

V kritických vývojových stadiích plodin, kdy se zakládají výnosové znaky a nechceme, aby následovala stresem vyvolaná choroba. I když už vidíme napadení rostlin, můžeme rostlinnými výluhy mnohé napravit. Velmi mě v této souvislosti inspiroval francouzský biodynamický vinař Pierre Masson. V polní produkci používáme jednoduchý senný výluh, u sloupkujícího obilí, ovoce, révy a kultur pod sklem a fólií pak řadu dobře působících rostlinných extraktů.

Jak se tyto postupy snášejí s používáním biodynamických preparátů?

V regenerativním zemědělství berou zemědělci konečně zase vážně životní síly, především v půdě a rostlinách, pozorují, chápou a rozvíjejí je. Biodynamické preparáty  využívají stejný přístup. Podle našich zkušeností přináší regenerativní zemědělství nejrychleji efekt v biodynamicky hospodařících podnicích. Doporučujeme proto zachovat postřik roháčkem k výsevu a vzcházení a jako doplněk k vitalizaci postřik kompostovým výluhem, který se provádí o něco později.

Cílem je umožnit dosažení vysokých a kvalitních výnosů (téměř) plně na základě příjmu živin z oživené a dobré půdy!

Na každém květnovém nebo červnovém kurzu, kdy společně ověřujeme reakci rostlin na provedenou vitalizaci, se vždycky míchá a postřikuje křemenáček. Vzhledem k tomu, že většina účastníků kurzů jsou konvenčně hospodařící kolegové, bývají tito účastníci pokaždé velice překvapeni, že tím lze zvýšit úroveň fotosyntézy o 1–2 % °Bx. Mimochodem, i preparát 501 u nás působí jen tehdy, jestliže se předtím pomocí kompostového výluhu nebo preparátu 500 zabránilo stresu rostlin.

Sucho je pro zemědělce stále častěji se vyskytujícím problémem, ať už na jaře, nebo i začátkem podzimu; jaké zkušenosti máte v tomto ohledu s regenerativním zemědělstvím?

Jakmile je sucho příliš velké, půdní organismy zastaví práci. Tento okamžik lze oddálit, jestliže se plodiny na začátku sucha vitalizují. Prokypření většinou zhutnělého podorničí spojené s postřikem fermenty a následným důkladným prokořeněním, využití kořenové síly trav, kdekoli je to možné, a udržování plochy v porostlém nebo pokrytém stavu, to vše k tomu patří. Jsou-li plochy porostlé, a to v maximální možné diverzitě, zvyšuje se tím výpar, což napomáhá tvorbě deště. Problematické je tedy letní zapravení strniště. Podsevy se to dá zmírnit. Také výsadba polních dřevin a křovinatých pásů, tedy agrolesnictví, podporuje vznik vlhčího mikroklimatu. Steinerova slova ze 7. přednášky Zemědělského kurzu tak nacházejí uplatnění v moderním zemědělství.

Je Váš systém vhodný pro všechny podniky, nebo existují stanoviště, kde by mohl být spíše problematický? Někteří praktici referují o problémech s kvalitou, výnosem nebo zaplevelením při redukovaném zpracování půdy.

Jde o podporu mikrobiálního a rostlinného metabolismu v půdě a v porostu. Které postupy při tom podniku přinesou největší efekt, je velmi individuální. Zemědělci většinou v první řadě aplikují metody, příliš málo však pozorují a měří. Má-li člověk porozumět životním procesům jakožto systému, musí stavět na zkušenosti a systémově se rozhodovat a jednat. Rozhodující pak není jednotlivá metoda, jako například rotavátorování, postřik kompostovým výluhem, posyp sírou, postřik fermenty atd., ale jestli pěstováním, technikou, chovem zvířat atd. vůbec podporuji životní procesy. A tady začíná regenerativní zemědělství: vezmu (konečně!) rýč, sondýrku a posoudím garé svých polí – viditelný projev aktivity půdních organismů a také mikrobiální biodiverzity. Potom vezmu refraktometr a z rostlinné šťávy zjistím, jak aktivní je fotosyntéza mých porostů.
V chovu zvířat pozoruji, jakým způsobem přijímají potravu, srovnatelnou metodou je tu Obsalim. A pak změním své dosavadní postupy: obilí opět s podsevem, což změní tlak plevelů. Po sklizni se tím změní letní zpracování půdy – žádné není. Tím zůstane v půdě více uhlíku. Když pak začátkem podzimu udělám podmítku, zůstane zase v půdě víc uhlíku, protože toto zpracování se nedotkne celého kořenového horizontu. A pokaždé s rýčem a sondýrkou pozoruji, jak se vyvíjí půdní garé.
Na lehkých půdách, zvláště v suchém Braniborsku, se zemědělským postupům vždycky věnovala větší péče než tam, kde vám půda všechno promine. Tady pomůže znalost půdní biologie, chemie a fyziky. Jestliže má písek velmi malou pufrovací kapacitu, podmítnu například o 1–2 cm hlouběji. Použiju minerální pufrující látky, jako je zeolit. Na takových půdách mohou být vysoká množství organických hnojiv velmi rychle nebezpečná, s tím se setkávám především v zahradnických podnicích.
Problémem tedy není redukované zpracování půdy, nýbrž to, jak se dělá. Ze začátku vždycky chybí zkušenosti. Proto by s tím měl člověk začít nejprve na dílčích plochách. Nejdřív by měl ale začít s pozorováním, pravidelně a intenzivně! A doplňovat si vědomosti – vždycky totiž jde o prospěch půdního a rostlinného života.

Foto: © Bio Company.de

Autor: Michael Olbrich-Majer

Článek vyšel v časopisu Lebendige Erde 3/2022