Odchov kůzlat u matek má své přednosti

Po čtyřech letech zkušeností s odchovem kůzlat u matek, můžeme konstatovat, že se v našem podniku osvědčil. Naše kůzlata jsou zdravější a odolnější než kůzlata z odchovu bez matek. Chceme si všechna naše kůzlata odchovávat tady na statku a v úvahu pro nás připadá jen odchov u matek. Kůzlátka se učí žrát bok po boku se svými matkami a tetami a rychle si zvykají na pravidla a normy stádního života. Pro nás jako zemědělce je tento způsob odchovu udržitelnější: podporujeme matky v odchovu jejich kůzlat, máme více času a prostoru na péči o celkové zdraví stáda a můžeme mít včas „padla“ dokonce i v čase kozlení.

Formy odchovu kůzlat

Při odchovu u matek se kůzlata po porodu od matek neoddělují. Pijí jen mateřské mléko a nedostávají mléčnou krmnou směs ani mléko z napáječky. Kůzlata vyrůstají ve stádě společně s dalšími kůzlaty a matkami a úplně odstavena jsou teprve tehdy, až se jejich bachor vyvine natolik, že dokáží dobře trávit objemné krmivo, tedy zhruba po dvou měsících od narození.

Odstavení probíhá postupně a je to metoda, která se velmi dobře osvědčila. Kůzlata se od matek naučí žrát a chovat ve stádě, pijí mléko ad libitum a jsou zdravější a odolnější než kozy z odchovu bez matek. Také pro zemědělce je tato varianta podle našich zkušeností udržitelnější, matky se totiž o svá kůzlata dobře a pilně starají a málokdy je mezi kůzlaty nějaké nedochůdče nebo kus, který bychom museli vypiplávat. Problematická zvířata jsou brzy nápadná, protože při kontrole ve stáji si člověk rychle všimne, jestliže kůzle nereaguje na volání matky nebo samo naříká, aniž by matka reagovala.

Nevýhodou odchovu kůzlat u matky je jednak ztráta mléka, které se minimálně 40 dnů, většinou však déle zkrmuje kůzlatům, jednak separační úzkost při odstavu mladých zvířat, která mají silnou vazbu na svou matku. Tato úzkost je také výraznější než u odchovu bez matky a není radno ji podceňovat. Zajímavá je integrace mladých zvířat zpátky do stáda dojených koz. Opakovaně míváme dvojice matka–dcera, které se někdy i po roce života v oddělených stádech poznají a při žraní a dojení rády stojí vedle sebe.

U odchovu kůzlat bez matky se kůzlata od matky oddělují za několik dnů nebo ihned po porodu, jakmile se napijí mleziva. Třikrát denně jsou pak přikrmována mlékem nebo mají přístup k napáječce, kde mohou pít mléko ad libitum. Do napáječek se dává většinou kravské a kozí mléko, mléčné krmné směsi nebo i studené okyselené mléko. Separace kůzlat hned po porodu ušetří matky i kůzlata pozdějšího separačního stresu a kozy je možné okamžitě dojit, což často bývá ekonomicky nezanedbatelné. Také při léčbě stáda, například v případě pseudotuberkulózy, musí být kůzlata odchovávána striktně bez matek, aby nepožila mlezivo, kterým se přenášejí původci nemoci. Čím déle zůstávají kůzlata u matky, tím je obtížnější přivyknout je na alternativní napájecí systémy, jako je žlab, kbelík s dudlíkem nebo automat. Pokud kůzlata sají nejprve u matky, musí být přechod na napájení studeným okyseleným mlékem postupný: mateřské mléko, teplé kozí/kravské mléko, teplé okyselené mléko a nakonec studené okyselené mléko.

Odchov kůzlat – základní údaje

• Pohlavní zralost: v 8–10 měsících, kozu nepřipouštět, dokud nedosáhne váhy alespoň 35 kg
• Březost: asi 150 dnů / 5 měsíců
• Porod: častá jsou dvojčata, jedno, tři nebo čtyři kůzlata se rodí vzácně, pět kůzlat je možných; mladé kozy mívají často jen jedno kůzle; průměr je 1,8 kůzlete na jeden porod

Studené okyselené mléko

Mléko se okyselí na pH 5,5 – pak je i při pokojové teplotě stravitelné a lze ho kůzlatům podávat bez ohřátí

Není dobré podceňovat pracovní náročnost odchovu bez matek u větších stád. Například při velikosti stáda 200 zvířat je nutné u všech 200 až 400 kůzlat třikrát denně kontrolovat, jestli dostala dostatečné množství mléka.

Zásadní pro zdraví kůzlat je pak čištění napájecích systémů a to je také spojeno s velkým objemem práce. 

Předpoklady odchovu kůzlat

Stáj by měla být dostatečně velká pro minimálně dvě další kůzlata na jednu kozu – velikost se řídí příslušnými ekozemědělskými, respektive svazovými směrnicemi. Kromě toho nesmí být krmný stůl pro kůzlata přístupný, a pokud přístupný přece jen je, musí z něj být vždy odklizeno staré krmivo a k dispozici být pouze krmivo čerstvé. Stáj by samozřejmě měla být zajištěna před útěkem koz a měla by disponovat několika boxy nebo oddělitelnými částmi pro odstav.

Dalším důležitým bodem je management a s ním spojená dokumentace a kontrola. Úplná dokumentace poskytuje náležitý přehled o všech porodech a měla by zahrnovat datum, číslo ušní známky matky, jméno/ID otce a počet narozených koziček a kozlíků. Pomocí značkovacího spreje lze matku označit například datem porodu. Ihned po porodu by se měla provést kontrola vemene, aby se potvrdila tvorba mléka a případně se ověřilo, jestli mléko neobsahuje vločky či krev, například v důsledku poranění nebo zánětu, nebo zda třeba není ucpaný strukový kanálek. 

Příklad krmné dávky po odstavu na kus a den

Krmnou dávku lze rozdělit např. na 2 krmení.

Krmná dávka celkem je přibližně 0,9–1 kg/den.

Váhový přírůstek kůzlat: 150–200 g/den

• Jádro asi 400 g

• obilí (tritikale, hrách, oves, kukuřice, ječmen nebo jiné krmné obilí)

Obilí zásadně nahrubo pomačkat, nešrotovat!

• bílkoviny (např. sójové, konopné nebo lněné výlisky) 

• Objemné krmivo celkem 500–600 g
• luční seno, senáž, horkovzdušně usušená vojtěško/jetelotráva (vysoký obsah bílkovin) váhový poměr: 1 : 2 : 4 

Označení kůzlat jednoduchými ušními známkami s číslem a barvou, které se například každých 14 dnů vymění, aby se daly dobře rozlišit věkové skupiny, pomůže při odstavu. Několik dnů po porodu začnou kozy docházet jedenkrát denně do dojírny, kde jim lze rutinním způsobem zkontrolovat vemena. V době kozlení by měl být někdo stále přítomen poblíž stáje, aby mohl v případě potřeby pomoci při porodu nebo podržet kůzlata, aby se napila. Kontrola při krmení, tj. zda jsou kůzlata i kozy v pořádku a všechna dostávají dostatek mléka, patří k běžným každodenním úkolům.

Při větších porodech (trojčat nebo čtyřčat) je možné jedno z kůzlat ihned po porodu, ještě mokré, přiložit k jiné matce, která právě porodila, pokud má sama jenom jedno nebo dvě kůzlata. Ta pak nové kůzle adoptuje a přijme ho za vlastní.

Krmení po odstavu

Důležitá je podpora vývoje a aktivity bachoru. Lze ji provádět pomocí krmiva s rozmanitým zastoupením rostlin a s různou strukturou, např. mladé seno (termín seče zhruba polovina června), leguminózy ve formě horkovzdušně sušené vojtěšky – ne pelety. Důležitý je dostatek kvalitní vlákniny, čehož lze dosáhnout adlibitním podáváním sena.

Jelikož se kůzlata rodí většinou v zimě, tedy od ledna do března, krmí se nejprve suchým krmivem nebo senáží. Kůzlata nikdy nesežerou všechno podané krmivo a je třeba počítat až se 30% ztrátami. Krmelec by měl být dvakrát až třikrát za den dočista vyklizen a zásoben čerstvým krmivem.

Zvláštnosti kůzlat

Kůzlata jsou velmi vynalézavá a dostanou se všude, kam je to jen trochu možné, proto je třeba uklízet krmivo z krmného stolu nebo ho skladovat tak, aby se k němu nedostala a neznečistila ho. Kůzlata okoušou všechno, co najdou, nikdy se proto v jejich dosahu nesmí nechávat věci na volno a při stavbě stáje je třeba používat stabilní materiály. Kůzlata jsou velmi zvědavá, smělá a nesmírně ráda šplhají – podobně jako dospělé kozy, jenže jsou menší, a tím ještě mnohem obratnější a hbitější.

Odchov kůzlat u matek na farmě Milchbauernhof

Naše kůzlata dostávají hned po porodu výhradně matčino mléko. Všechny porody dokumentujeme a kůzlata i matky denně kontrolujeme – zpočátku ve stáji, později provádíme u matek kontrolu vemene v dojírně.

Kozy s kůzlaty oddělíme od koz, které se ještě neokozlily, v přestavitelných odděleních stáje. Jakmile jsou kůzlata asi dva týdny stará a dá se dohromady skupina alespoň 24 matek, tyto kozy se jednou denně (ráno) dojí a kůzlata se na noc od matek separují. Separace vyžaduje nezanedbatelné množství práce a také jistou hbitost zemědělce. Kůzlata dostávají ve svém oddělení ad libitum seno, jádro a vodu. Kozy se nevydojují úplně, aby ve vemeni zbylo mléko ještě pro kůzlata. Po dojení mají matky minimálně dvě hodiny čas na žraní, než se k nim pustí kůzlata. Asi za dva měsíce se kůzlata postupně oddělí úplně, pokud možno do zvláštní stáje, aby své matky nemohla vidět ani slyšet.

Zvířata určená k dalšímu chovu se za nějaký čas umístí do zvláštní stáje, kde jsou odchovávána. Teprve v dalším roce, až poté, co se okozlí, jsou začleněna do hlavního stáda (zhruba v červnu nebo červenci). Jatečná zvířata se porážejí od Velikonoc a v průběhu roku je prodáváme našim kmenovým zákazníkům a do gastronomie. Pomocí našeho současného modelu odchovu jsme dosáhli velmi dobré kvality masa, která nám umožňuje odbýt během roku všechna kůzlata, takže v podniku nezůstávají k dalšímu chovu.

Jana Nederová

učnice na farmě Milchbauerhof

ve spolupráci se Schirin Oedingovou a Sebastianem Meierem

Článek vyšel v časopisu Lebendige Erde 6/2021