Krmení prasat v ekologickém chovu

Hledisko zdraví zvířat a ekonomické aspekty

Již několik měsíců zpochybňují rostoucí ceny krmiv rentabilitu řady ekologických podniků s chovem prasat. O důvod víc důkladněji se v úvahách zaměřit na jejich krmení. Výživa je zcela zásadní pro ekonomiku chovu, zdraví zvířat i jejich pohodu.

Prasata jsou labužníci a žádní hltouni

Jako všežravci jsou prasata specializovaná na příjem široce rozptýlené nebo obtížně obstaratelné potravy, a při jejím získávání tak spotřebovávají velké množství energie. Tím, že s velkou intenzitou a vytrvalostí pátrají po potravě, prasata stráví značnou část své denní aktivity. Při stájovém chovu to člověk naopak prasatům s potravou velmi – až příliš – usnadňuje: určuje množství a druh krmiva, čas a délku jeho podávání a rovněž formu, v níž je prasatům podáváno. Ta potravu často zhltají během několika minut, přičemž mají nadále potřebu dlouhotrvajícího hledání potravy. Krmicí zařízení by proto mělo splňovat několik požadavků:

• individuální, tj. na užitkovost vázané přidělování jadrného krmiva;
• možnost nerušeného příjmu potravy, zvláště pro zvířata s menší rychlostí žraní;
• možnost současného žraní;
• trvalá nabídka objemného krmiva, aby prasata při jeho žraní mohla pomocí vlastních slin kontinuálně tlumit kyselost žaludeční šťávy. Účinně tak lze zabránit zánětům, vředům a protržení žaludeční sliznice.
• Podávání suchého krmiva, protože tím lze nejsnáze splnit zmíněné požadavky. Tekuté krmivo naopak prasata podněcuje k rychlému žraní a ve většině případů bývá také příliš studené, což při nízkých okolních teplotách nadměrně zatěžuje žaludek a může vést ke zvracení prasete a třasu.

Největší problém: nedostatek esenciálních aminokyselin

Jakožto monogastři jsou prasata všežravci – to my z nich děláme vegetariány.

Tím ovšem vzniká velká mezera v přísunu aminokyselin. Nejvíce limitujícími jsou aminokyseliny lyzin, methionin a cystin. Aby se jejich potřeba jakž takž pokryla, přimíchává se do krmné dávky více bílkovin, než je nutné. Dosáhne se tím nezbytného podílu methioninu, jehož obsah je v bobu a hrachu příliš nízký na to, aby byla výživa prasat náležitě vyvážená. Chtě nechtě tak dochází k překrmování bílkovinou, což odporuje principu šetrného zacházení se zdroji, principu hospodárnosti a ochrany životního prostředí. Selata po odstavu navíc mohou v důsledku nadbytečného přísunu bílkovin snadno onemocnět průjmem. Jaká jsou možná východiska? Prvním „přikázáním“ je v maximální možné míře využívat vlastní krmivovou základnu. Předepsaných 100 % ekologického krmiva s 50% podílem vlastních nebo v partnerských podnicích vyprodukovaných krmiv v současnosti zřetelně ukazuje, že 100 % vlastních krmiv není luxus, nýbrž dobrá odborná praxe, protože slouží k existenčnímu zajištění. Jelikož si výživa prasat konkuruje s lidskou výživou, je třeba, aby podíl potravinářského obilí v krmivu byl co nejnižší. V úvahu tedy připadá vytříděné obilí a vedlejší produkty z výroby potravin, jako např. pivovarské mláto, sójová drť, zbytky z výroby ovesných nápojů atd.

Důsledky krátkodobého nedostatečného přísunu aminokyselin

Pokud obsah živin v krmivu nedosahuje doporučované výše, především co se týká skladby aminokyselin, dokážou prasata jejich nedostatek poměrně dlouho kompenzovat. Čerpají ze své zásoby aminokyselin, která se nachází v různých tkáních, jako jsou svaly, krev, orgány atd. Avšak při notorickém nedostatečném přísunu aminokyselin se tato schopnost jednou vyčerpá. Část nedostatku živin se zvířata pokusí vyrovnat vyšším příjmem potravy – ovšem za předpokladu, že je jednak v optimálním stavu technika krmení a jednak že jsou prasnice geneticky schopny přijímat vysoká množství krmiva. Individuální rozdíly jsou poměrně velké, takže se vyplatí dávat na to při vlastním odchovu pozor. Jelikož se prasnice často dostávají za hranice svých kompenzačních možností během kojení selat, je velmi důležité vybavit je v době březosti příslušnými rezervami. Vzhledem k velkým rozdílům v rychlosti žraní je nezbytné krmit prasnice v období březosti individuálně.

Vyvážený přísun živin odpovídající fyziologickým potřebám zvířat předpokládá, že alespoň přibližně známe obsah látek v podávaných krmivech. Krmné dávky s příliš nízkým obsahem živin mají nutně za následek nižší užitkovost, například nízkou vitalitu narozených selat, nedostatečnou tvorbu mléka v období kojení, málo výrazné projevy říje, resorpci oplodněných vajíček atd. Proto je nezbytné zjistit po sklizni hlavních složek krmné dávky jejich obsah živin. Při nákupu bílkovinných krmiv může chovatel získat obsahy látek od dodavatele krmiv.

Faktor úspěšnosti: dobré objemné krmivo

Vedle dostatečného přísunu esenciálních aminokyselin musí mít zvířata uspokojivou nabídku objemného krmiva, například dobré senáže. Ani hojnost dobré slámy nenahradí jetelotravní senáž. Objemné krmivo hraje ústřední roli při zaměstnávání zvířat, díky čemuž dochází podstatně méně k problémům s okusováním ocásků nebo k jiným poruchám chování. A konečně, objemné krmivo také zvyšuje pohodu zvířat, protože uspokojuje jejich zvědavost a slouží jako prevence dlouhé chvíle. Objemné krmivo lze podávat na podlahu nebo do krmelců, které však nesmí být umístěny v prostoru, kde zvířata kálejí. Pozitivní vedlejší efekt ručního podávání objemného krmiva spočívá ve snazší kontrole zvířat. Zvířata se vrhnou na krmivo, a chovatel tak snadno pozná, že některé zvíře nevstává, případně nežere nebo má příznaky onemocnění. U nebřezích i březích prasnic, stejně jako u výkrmových prasat od středního výkrmu lze také dosáhnout úspor jadrného krmiva, a tím snížit náklady na krmení. Předpokladem však je, že je jadrné krmivo dávkováno. V chovu prasnic to lze snadno provést pomocí krmných boxů. Ve výkrmu jsou však nezbytné podlouhlé nebo i kruhové žlaby, do nichž se třikrát až čtyřikrát denně podává jadrné krmivo tak, aby všechna zvířata současně měla jistý přístup k dávkovanému množství jádra.

Také pelety z vojtěškové moučky mají pozitivní vliv na chování zvířat. Především je lze přimísit do jadrného krmiva. V dobách velkého nárůstu cen energie je však třeba prověřit konkrétní náklady na transport, sušení a peletování úsušků.

Tabulka ukazuje příklady krmných dávek se zřetelným důrazem na podíl ječmene. Část krmné dávky by neměla být šrotovaná, nýbrž mačkaná. U krmné směsi k odchovu selat do 20 kg živé váhy se ze zmíněných důvodů maximální 17% obsah hrubé bílkoviny většinou překračuje, což zvyšuje riziko průjmu. Podniky s těmito problémy by proto měly výrazně snížit obsah hrubého proteinu v krmné dávce. Pokles denních přírůstků je menší zlo než onemocnění selat permanentním průjmem.

Rudolf Wiedmann

Zemědělský biolog se zaměřením na plemenitbu, populační genetiku, ustájení a výživu zvířat

www.rudolfwiedmann.de

Článek vyšel v časopisu Lebendige Erde 5/2022