Sociální farmy, co to?
Čtenáři tohoto časopisu patrně patří k menšině národa, která ví, co jsou sociální farmy. Ale možná ani oni netuší, jak taková farma funguje, na jaké problémy naráží a co by jí mohlo pomoci v udržitelném podnikání. Co je důležitější – farmaření, nebo sociální práce? Vnímají všichni přínos sociálních farem pro společnost jako celek, nebo jde o „dělání dobra navzdory“? Co na to legislativa? Jaké praktické problémy farmáři řeší? Na tyto a další otázky zkusíme odpovědět v tomto textu s pomocí Denisy Hladovcové a Martina Ducháčka, zakladatelů společnosti SoFarm.
Jen pro jistotu zopakujme, co taková sociální farma je, co „umí“?
Martin: Stručně řečeno, jde o sociální podnik podnikající v zemědělství (pokud nevíte, co je sociální podnik, není vám pomoci :-D, pozn. red.). Posláním sociálního zemědělství je nejen udržitelná produkce a prodej zemědělských produktů, ale také nabídka pracovních příležitostí pro ty, kteří mají nějaký handicap – ať už zdravotní či společenský. Sociální farma často poskytuje i sociální služby a terapie, na které se přirozeně nabalují nejrůznější vzdělávací aktivity i pro širokou veřejnost.
Co je v případě takové farmy důležitější – zisk, nebo sociální práce?
Denisa: Není to buď–anebo. Sociální farmy nabízejí unikátní spojení obého. Pro řadu z nás pojem sociální podnikání vyvolává představu chráněné dílny. Takového kroužku, kde postižení dělají věci, které je zabaví, my „zdraví“, „v pořádku“ si je koupíme v rámci vánočního charitativního bazaru a pak se na ně práší. Sociální farma je něco naprosto jiného – řada znevýhodněných může a chce pracovat, dělat jednoduché činnosti, které dávají smysl, pracovat v přírodě a se zvířaty. Ano, jejich efektivita není absolutní, ale terapeutický dopad vybudování pracovních návyků a pocitu, že jsem užitečný, něco umím, je naprosto zásadní. Lidé, kteří chtějí pracovat, nejsou zcela závislí na sociálním systému, jsou schopni se uplatnit a efekt na jejich duševní a mnohdy i fyzickou pohodu je nezanedbatelný. Výsledkem jejich zapojení je pak udržitelná zemědělská produkce, která svou kvalitou mnohdy převyšuje kvalitu potravin z velkooprodukcí. Navíc řada sociálních farem pracuje ekologicky a snižuje dopady na životní prostředí.
Co vlastně SoFarm dělá? Proč jste jej založili?
Denisa: Já jsem se k SoFarmu vlastně „profarmařila“. Vystudovala jsem biologii a parazitologii, pracovala mimo jiné v Akademii věd ČR. Vždycky mě zajímala ochrana půdy a životního prostředí, přes podporu ekologických farem jsem se dostala k farmám sociálním. Praktické zkušenosti jsem sbírala rok na ovčí farmě.
Na vlastní kůži jsem si vyzkoušela, jaké to je mít na starosti zvířata, lidi, ekonomiku… Často se cítíte ztracení, na všechno sami a máte chuť ty vidle definitivně zapíchnout. Jsem přesvědčená, že sociální farmy a lidé, kteří je vedou, si zaslouží pozornost a podporu. Podporu ve smyslu konkrétní pomoci – s odbytem, komunikací, s nastavením funkčních procesů. Chceme také přispět k vytvoření komunity farmářů, kteří sdílejí své zkušenosti, navzájem si pomáhají, a tím celý sektor posilují. A ano, chceme pojem sociální farma dostat do obecného povědomí.
Martin: Mě k SoFarmu přitáhla Denisa (Denisa: „Bylo to spíš obráceně!“). Potkal jsem ji v okamžiku, kdy jsem se v investování začal věnovat tzv. impaktovým investicím. Tedy investicím, které mohou mít opravdu velký vliv na budoucnost světa, v němž žijeme. K půdě a ekologickému zemědělství mám silný vztah a podpora sociálních farem mi dává obrovský smysl. Vážím si všech, kteří vytvářejí bezpečné útočiště, kde lidé s různými omezeními a potřebami mohou najít pracovní i lidské uplatnění. Přínos pro komunitu, pro nás všechny je penězi nevyčíslitelný.
A co chceme dělat? Hlavně pomoci sociálním farmářům nevyhořet. Spolu s nimi identifikovat problémy, které mají, a tyhle problémy odstraňovat formou expertních služeb. Jistě, farmář ví, že mu zrovna zkrachoval dodavatel elektrické energie a že má krátkodobé problémy s odbytem, ale možná v tom denním stresu nemá čas přemýšlet o tom, jak dlouhodobě posílit svou pozici – ať už komunikací, zlepšením organizace práce či úspěšným grantovým řízením. A s tím chceme pomoci.
Můžete být trochu konkrétnější?
Denisa: Vloni jsme formou kulatých stolů a dotazováním analyzovali zásadní problémy farmářů. Zpráva zněla, bohužel, jasně: řada z nich je přehlcená, na pokraji vyhoření. Proto dáváme dohromady skupinu expertů, kteří jim pomohou tyto problémy řešit. V tuto chvíli nabízíme/ připravujeme balíčky expertních služeb v oblasti marketingu a komunikace, prodeje, grantových řízení či právních služeb. Uskutečnili jsme několik webinářů na aktuální témata. Zároveň chceme vytvářet prostor pro potkávání se a sdílení – už teď si můžete do svých kalendářů napsat datum 4.–5. 3. 2022, kdy proběhne společná konference SoFarm s AMPI/Farmářskou školou v Národním technickém muzeu v Praze.
Díky za rozhovor.
Denisa Hladovcová pochází z přírodovědně-zemědělsko-lékařské rodiny s kořeny na Vysočině a v Praze a přirozeně pokračuje ve šlépějích svých předků. Vystudovala odbornou biologii a parazitologii na Univerzitě Karlově, následně pracovala v Akademii věd ČR, věnovala se environmentální výchově v mateřských školách a na Univerzitě Karlově vedla přípravné kurzy k přijímacímu řízení na medicínu. Přitahují ji témata zdravých potravin, půdy a ochrany přírody. Ve volném čase tančí a regeneruje ve volné krajině.
Martin Ducháček, manažer, investor a filantrop, pochází z malé vísky na Svitavsku. Vystudoval informatiku na UK, prošel investiční skupinou RSJ a dnes je součástí týmu Tilia Impact Ventures. Poslední dva roky se věnuje investování do projektů se společenským dopadem. Silné sociální cítění, vztah k půdě, krajině a kvalitnímu zdravému jídlu jej vede k dlouhodobé podpoře ekologického zemědělství. Podporuje projekty, jako je například Potravinová banka, Bezobalu, Skutečně zdravá škola, Kuchařky bez domova, dlouhodobě investuje do obnovy zemědělské půdy, podporuje vědu prostřednictvím nadace Neuron, jako člen Ashoka Support Network pomohl také k obnovení české pobočky Ashoky. Má-li volnou chvilku, věnuje se především své rodině.
Nová Valeriána – SoFarm
Sladké farmaření
Andrea Novotná se práce ani překážek nebojí. Důkazem je už fakt, že se pustila do podnikání spojeného se včelami, přestože je na jejich bodnutí alergická. Kromě toho, že se naučila včelařit a vyrábět včelí produkty, také moc ráda předává informace o životě včel a o apiterapii dětem i dospělým.
Jaká byla vaše cesta k podnikání s vůní medu?
To bylo jednoduché. Manžel včelařil a já byla samozřejmě strašně chytrá, protože už jsem něco o včelaření věděla. Manžela ale nakonec četnost mých dobře míněných rad naštvala a řekl mi: „Když jsi tak chytrá, tak včelař sama!“ No jo, ale jako alergik jsem se do toho nemohla pustit jen tak bez přípravy. Takže prvním krokem byla vakcinace proti včelímu jedu. Další krok přišel, když mě přestala naplňovat a bavit administrativní práce, kterou jsem v té době dělala. Založili jsme tedy včelí farmu. Tenkrát jsem do toho šla s kolegyní, teď už jsem v tom sama.
Když se ohlédnete zpět, vzpomenete si na momenty, které vás nějak posunuly?
Těch bylo a je spoustu, protože po celou dobu podnikání neustále něco inovuji nebo přicházím s dalšími nápady. Podnikám metodou pokus/omyl. Svůj nový nápad vyzkouším a zjistím, jestli to jde, jak jsem si představovala. Pokud nevidím dlouhodobý přínos, tak raději zase vyzkouším něco jiného. Nemohu si dovolit ustrnout, být stále na jednom místě a dělat stále jen jednu věc, protože bych se v této oblasti neuživila.
Co považujete za úspěch?
Jéje, tak toho je. Začnu tím, že jsem překonala prvotní hrůzu z včel. Přece jen, jako alergik na včelí bodnutí se mezi tisíci včel necítíte nejlépe. Dneska k nim chodím kolikrát jen v tričku a povídám si s nimi u česna. Pak to, že jsem se naučila spoustu věcí. Včelařit se ale budu učit do konce života, protože každý rok je jiný a včelky nám každý rok vysvětlují, že vlastně nic neumíme a nevíme. Také jsem se naučila vyrábět svíčky, formy, mezistěny, spravovat webové stránky i sociální sítě.
Máte těch aktivit spojených s včelařením ale ještě daleko více…
Ano, v posledních několika letech se navíc zabývám apiterapií, což také není jednoduché. Navíc k nám chodí lidé na exkurze, z těch mám ohromnou radost. Ideální by ovšem bylo, kdyby se daly dělat v takovém rozsahu, jak mám naplánováno. Strašně ráda předávám informace o životě včel a o apiterapii ostatním. Hlavně dětem, to jsou super posluchači.
Bohužel mnoho věcí je poslední rok komplikovanějších. Jaké komplikace přinesla pandemie vám osobně?
Je to náročné. Jednak se nemohu už druhý rok spolehnout na to, že když si něco naplánuji, vyjde to. Loni jsem přišla o několik kurzů a workshopů, které jsem měla realizovat, a také o velké množství exkurzí. Letos je to podobné. Navíc byl loni kvůli počasí problém i s medem, takže se to tak nějak hůř sešlo. Ale jak se říká: „Co tě nezabije, to tě posílí.“ A podle toho se také řídím. Dalším problémem je, že rozšiřujeme nabídku, ale kvůli nejistotě si nemohu dovolit přijmout dalšího zaměstnance. A opravdu bych pomocnou ruku potřebovala. Jenže nevím, jestli ho budu schopná zaplatit, nebo ne. Takže vše děláme převážně vlastními silami, které ale také docházejí.
V minulosti jste zaměstnávala sociálně a zdravotně znevýhodněné lidi. Co bylo tou hlavní motivací?
Hlavní motivací bylo to, že jsme byly s kolegyní ve své podstatě také sociálně znevýhodněné a chtěly jsme dát šanci ostatním. Náš cíl je do budoucna zaměstnávat ženy s dětmi do patnácti let a zdravotně znevýhodněné. Sama jsem si vyzkoušela, jaký je problém najít práci, když máte malé děti. A ještě větší problém bylo skloubit danou práci se školkou, školou a péčí o rodinu. Flexibilita pracovního úvazku je tedy pro mě od začátku velmi důležitá. Také jsem často bojovala se zaměstnavateli, když jsem některé druhy prací ze zdravotních důvodů dělat nemohla. Pokud na něco nemáte vyběhané papíry, tak k vám všichni přistupují jako ke zdravému člověku. Ale abych si taková potvrzení mohla vyběhat, musela bych s tím marodit dlouhodobě. A to jsem si nikdy nemohla dovolit, což určitě znají nejen maminky s malými dětmi, ale i všichni lidé, kteří musí každý měsíc platit složenky a plnit závazky.
V čem vidíte největší smysl svého podnikání?
Největší roli v tom hraje můj vztah k přírodě a touha pomáhat. Díky včelaření mám pocit, že jsem přírodě mnohem blíž než ostatní. Nyní společně s manželem dokončujeme SOU včelařské v Nasavrkách, kde máme úžasnou paní učitelku na včelí pastvu – paní Ing. Novotnou (shoda jmen), která mě naučila nahlížet na rostliny a zvířata jinýma očima. Je to ta nejlepší učitelka, kterou jsem kdy měla. A že jsem už prošla hodně školami. No, a k té pomoci – včelí produkty umí doslova zázraky. Pomáhat lidem s jejich zdravotními obtížemi je proto téměř mojí povinností. A také pomáhat ostatním pochopit tyto tvory, to je pro mě odměna, protože včely jsou opravdu úchvatné.
Co cítíte jako největší potíž?
Mým největším problémem je obchod. Já prostě neumím jezdit po krámech a nabízet své výrobky. Není to pro mě přirozené. Já o nich sice vím všechno a také to, jak jsou kvalitní a dělané s láskou, ale neumím někoho přemlouvat, aby si je vzal do krámu a prodával je. Kromě toho nerozumím tomu, proč by měl mít obchodník z mých výrobků větší marži, než mám já. Ale tento rok je to, kromě obchodu, i nelogičnost některých nařízení. Kdekoliv v zahraničí můžete vyrábět sladkosti a další potraviny doma, pokud to děláte v malém měřítku. My musíme mít schválenou provozovnu, která je skoro na úrovni chirurgického sálu. Chápu, že se musí dodržovat hygiena a nějaká základní pravidla, ale některá nařízení a schvalování jsou pro mě spíš zbytečnou byrokratickou záležitostí.
V jaké oblasti byste uvítali pomoc?
V marketingu. Já už opravdu nestíhám nic. Ani nabízet své zboží, ani ho propagovat. Spravuji webové stránky www.vceli-svicky.eu, do toho dvě fb stránky. A nedávno mi bylo sděleno, že by to chtělo i Instagram a další sociální sítě. Nejen že na to nemám buňky a opravdu mě to nebaví, ale také rozhoduje fakt, že pokud budu vyrábět, dělat exkurze, apiterapii a pečovat o včely, tak nemohu sedět u počítače. Den, jak jsem s hrůzou zjistila, má pouze 24 hodin a pro mé podnikatelské aktivity je to pořád strašně málo.
INFOBOX:
NÁZEV FIRMY : AnnKas s.r.o.
VELIKOST SPOLEČNOSTI : mikropodnik
POČET ZAMĚSTNANCŮ : 1
TYP ČINNOSTI / PRODUKT : ŽIVOČIŠNÁ, SLUŽBY A EDUKATIVNÍ AKCE
ROK ZALOŽENÍ : 2015
LOKACE: ČESKÉ STŘEDOHOŘÍ – Úštěk, Dubičná
ROZSAH VÝROBY: 100 včelstev, svíčky, včelí produkty (med, propolis, mateří kašička, pyl), mezistěny, exkurze, apiterapie, prodej včelstev
Denisa Hadovcová, Martin Ducháček, Andrea Novotná, Martina Kemrová
Magazín Živé zemědělství, prosinec 2021