Idea zemědělského organismu ve vinohradnictví
Proměnit konvenční vinici na biodynamickou je výzvou a to zvlášť v době, kdy je většina vinařství čistě monokulturních, bez biodiverzity a zvířat. Před druhou světovou válkou to bylo ještě jiné. Alsasští vinaři měli například jednu nebo dvě krávy na mléko, zvířata na práci a tomu odpovídající výměru luk. V Bordeaux ještě na začátku minulého století pásli pasáci svá stáda v zimě a na jaře. Nicméně příchod traktorů a silné specializace vedl k obrazu dnešního vinohradnictví, ve kterém už kromě vinné révy nevidíme žádnou jinou plodinu.
Každý vinař, který sleduje své víno od země přes révu až k láhvi, se pokouší, jak jen je to možné, přenést terroir do svého vína. Zvláštní kvalita místa (geologické podloží, půda, sluneční expozice atd.) tvoří celistvost a jedinečnost daného vína, jeho jedinečné postavení, které člověk může při degustaci vnímat smysly. Rudolf Steiner v Zemědělském kurzu říká: „Zemědělský statek je vždy individualitou v tom smyslu, že nikdy není stejný jako jiný statek. Klima a půdní poměry dávají vůbec první základy individuality zemědělského statku.“
To znamená, že stanoviště není libovolně zaměnitelný faktor produkce, nýbrž bytostná součást celku, ze které produkt vzniká.
Živý organismus
Chápat podnik jako živý organismus, vyžaduje vnitřní změnu: člověk musí od produkčního myšlení, kde pracuje s faktory výroby (hovoříme o rostlinném materiálu), přejít k myšlence spolupráce s přírodou, to znamená s živou bytostí. Když se do toho člověk pustí, může učinit nové zkušenosti. Jeden vinař z Charentes mi řekl: „Než jsem přešel na biodynamické hospodaření, tak jsem na své pole nechodil – posílal jsem tam zaměstnance. Teď tam chodím tak často, jak jen mohu. Mám dojem, jako by moje hrozny byly dříve jako slepice ve velkochovu a teď že jsou svobodné, živé. Jsou jako slepice s velkým výběhem.“ Je to skutečně tak, že konvenční monokultury vinné révy, které pracují s klony a přírodní mnohotvárnost považují za rušivý faktor (konkurence, parazité atd.), vytváří „autistické“ vinné keře. Konvenční réva nemůže navázat vztah s okolními organismy, protože ty v okolí neexistují, a je jakoby „uvězněna“ v neviditelném chemickém obalu, který ji proti všemu „chrání“.
Biodynamická práce posiluje terroir a umožňuje mu, aby se projevil.
Toho si člověk brzy všimne, jakmile začne používat biodynamické preparáty (především křemenáček, který rychle a viditelně působí na hrozny), a zaznamená zlepšení kvality vína, nejen po chuťové stránce. Po této první zkušenosti si člověk klade otázku po konkrétním utváření zemědělského organismu.
K tomu uveďme tři aspekty:
• biodiverzita
• koloběh krmiv a hnojiv
• podpořit charakter místa
Copyright: YOOL GmbH & Co. KG
Biodiverzita
První krok může spočívat ve vytvoření mnohostranné, rozmanité krajiny s cílem podpořit daný terroir. To začíná s různorodým ozeleňováním. Za tímto účelem je dnes možné získat velmi dobré rostlinné směsi, jako třeba tu od Wolffa, s více než 40 různými druhy rostlin. Dále je možné nově utvářet všechna ohraničení, jako jsou cesty a okraje lesa.
Dříve byly právě vinice místy velké biodiverzity. V Alsasku bývalo na okraji vinic hodně ovocných stromů: především známá viniční broskev (pêches de vigne), kdouloně, třešně, švestky, fíkovníky, mandloně a růže za účelem stažení houbových nemocí.
K tomu je třeba přičíst divoké živé ploty s mnoha druhy keřů. Všechny tyto rostliny přilákaly mnoho druhů hmyzu a malých zvířat. Na stromech si ptáci mohli stavět hnízda, což vedlo k bohatšímu zastoupení zpěvného ptactva. Před systematickým používáním herbicidů žilo na těchto teplejších místech mnoho léčivých rostlin: mateřídouška, dobromysl, meduňka, stejně jako různé druhy vikvovitých rostlin – to všechno jsou rostliny, které zase lákají hmyz.
V rakouské rovině vytvořil Werner Michlits biodiverzní ostrůvky se stromy, keři a bylinami a obětoval k tomu i několik řad révy. Na kopci nebo v horské krajině může člověk pozemek utvářet a rozčlenit ho suchými zídkami, kamennými kupami nebo terasami. Pro tuto práci je možné zorganizovat workshopy, během kterých se účastník naučí vytvářet a obnovovat terasovité, kulturní vinice. Díky tomu vznikají stanoviště pro různé živočichy, jako jsou ještěrky nebo hadi, a pro mnoho jedinečných rostlin.
K tomuto prvnímu kroku k obnovení biodiverzity musí člověk znát dobře stanoviště. Vypracování vegetační karty (sepsání vyskytujících se rostlinných druhů) může být nápomocné. Aby zasadil rostliny odpovídající místu, je možné zeptat se starších obyvatel nebo se poradit s botaniky, biology a zahradníky. Člověk může také zkusit vyrovnat jednostrannost vinné révy, která je velmi vitální liánou s enormní růstovou silou, pěstováním nebo výsadbou určitých druhů rostlin. To by se mohlo stát praktickou výzkumnou otázkou pro budoucnost. Staří Římané například sázeli víno mezi pásy obilí a řadami oliv.
Copyright: Vinné Sklepy Kutná Hora
Koloběh krmiv a hnojiv
Druhým důležitým aspektem z hlediska uspořádání hospodářství ve smyslu organismu je nastolení koloběhu krmiv a hnojiv. Vinaři již zpravidla nechovají dobytek. Většinou používají málo hnoje a kompostu, přesto však potřebují přítomnost zvířat. Proč? Zaprvé proto, že rostliny a zvířata jsou jako dva aspekty jednoho celku.
V sedmé přednášce Zemědělského kurzu Rudolf Steiner říká: „V rovnováze přírody rostlina dává a zvíře bere“. Budeme‐li to zkoumat podrobněji, uvidíme, jak rostlina jakožto bytost otevřená vůči svému okolí nachází svůj doplněk v interiorizovaném zvířeti. Zvíře bere nálady (krajina), jakož i látky vytvořené rostlinou a zvnitřňuje, „oduševňuje“ je, takže se dostávají na vyšší úroveň. Tato skutečnost se potvrzuje i na úrovni substance.
Půda potřebuje substanci živočišného původu k tomu, aby po dlouhá léta udržovala a dokonce zlepšovala svou úrodnost.
Tento závěr jednoznačně potvrzuje studie (Oltmanns M., 2013, Vieharme Landwirtschaft. Brauchen wir Tiere für eine nachhaltige Bodenfruchtbarkeit?, „Zemědělství bez dobytka. Potřebujeme zvířata pro trvalou úrodnost půdy?“, Darmstadt). Francouzský biodynamický spolek (MABD) nazval své zasedání u Montpellier velmi provokativně „Krávy na vinici“. Jak ale mohou vinaři chovat ve svých hospodářstvích nebo v jejich blízkosti užitková zvířata?
Tady jsou zapotřebí inovativní řešení. V tomto směru existují zajímavé pokusy. Někteří vinaři zase pracují s koňmi: Pozorujeme přitom, že koně méně poškozují kořeny vinné révy, zastavují se u velkých kořenů a způsobují méně vibrací – na rozdíl od traktoru. Někteří vinaři si pomocí koní dokonce vylepšují svou image, na plochách porostlých vinnou révou v kraji Bordeaux se to považuje za módní.
Jeden vinař z Burgundska si postavil mobilní kurník a stěhuje v něm slepice po vinici.
Zajímavým vedlejším efektem je zjištění, jak působí slepičí trus na vinnou révu. Vinná réva je jak známo zdřevnatělá liána, přeměněná člověkem ve stromek. Ptačí trus se, samozřejmě v malém množství, doporučuje jako hnojivo pro ovocné stromy, jelikož mezi ptáky a stromy existuje úzký vztah. Několik vinařů z Burgundska se spojilo, aby společně koupili statek: Pronajímají jej chovateli skotu pod podmínkou, že budou dostávat kravský hnůj ke zkompostování, a dělají si kompost společně.
Jiný vinař z jižní Francie má smlouvu s chovatelem ovcí, který každou zimu pravidelně přichází na vinici. Jeden vinař ve Španělsku „vychoval“ své ovce tak, aby nežraly vinnou révu ani ve vegetačním období. Ovšemže je v tomto případě lepší mít vysokou vinnou révu nebo využít trpasličí plemeno ovcí! Je tedy zapotřebí kreativity a odvahy!
Lidé vnímají novou náladu v krajině, která vzniká díky biodiverzitě a obzvlášť díky navracení zvířat do vinic. Přináší to větší radost a nadšení při práci. Vinař Jean‐Paul Zusslin popisuje vliv ovcí následujícím způsobem: „V zimě máme ovce na vinici… Také v létě, kdy už tu nejsou, lze přítomnost ovcí na těchto pozemcích stále pozorovat, tu a tam visí kousíček ovčí vlny. Ovce patří k vinici, i když tam právě nejsou. Máme pocit, že ovce zlepšily kvalitu našeho vína.“
Podpořit charakter místa
Díky těmto krokům si vinař může vytvořit nový vztah ke své krajině, ke svému zemědělství a ke svému hospodářství. Měl by se snažit stále vědoměji zachycovat jedinečný charakter své lokality, genius loci. Všechna praktická opatření tak může provádět na pozadí tohoto obrazu. Při tom mu pomáhá goetheanistický způsob uvažování, jenž krok za krokem umožňuje skrze vědomé smyslové vnímání se stále hlouběji a vědoměji spojovat s místem (viz také Bockemühl, 1992, Erwachen an der Landschaft. Verlag am Goetheanum, Dornach).
Myslí‐li vinař na svou vinnou révu, většinou přitom myslí na každý pozemek jako jednotku se svými zvláštnostmi (nejen půda a podnebí, ale i jak se s ním dá pracovat: některé pozemky lze obdělávat snadno, jiné jsou citlivé atd.). Často danou náladu – nebo přinejmenším konkrétní polohu – daného pozemku vyjadřuje místní název. V první etapě lze usilovat o vědomější vnímání a vyjadřování nálady každého pozemku, aby se k němu přistupovalo individuálně.
Lze si pravidelně vyhradit čas na procházku po každém pozemku, posadit se a otevřít všechny smysly a snažit se vnímat náladu místa. K zachycení dané nálady si lze dělat poznámky nebo se dokonce pokusit vytvořit zpaměti „symbolický“ obraz.
Jak vnímám svůj pozemek na úrovni živlů (země, voda, vzduch, světlo, teplo)? Hustý – lehký, oblý – hranatý, vlhký – suchý, otevřený – chráněný, světlý – stinný, teplý – chladný atd.
Podobné polarity pomohou zaměřit pozornost na celkovou náladu místo na jednotlivosti. Dokonce se můžeme zkusit vcítit do situace rostlin, jak pociťují své okolí. Ve skutečnosti by bylo dobré zajít si jednou za týden na každý pozemek. Taková pozorování nám mohou pomoci stále lépe zachycovat každý pozemek v jeho celistvosti.
Copyright: Vinné sklepy Kutná Hora
Obzvlášť důležitá mohou být tato pozorování tehdy, musíme‐li pozemky ošetřit, neboť nám pomáhají vnímat nerovnováhu. Druhým stupněm, který vyžaduje více času a který lze provést i s kolegy nebo přáteli, je pokusit se vědoměji zachytit jednotu celého hospodářství. Podobným způsobem se můžeme pokusit vytvořit „mapu nálady“ hospodářství, přičemž podnikneme procházku po celém hospodářství, a to bez mluvení. Přitom se opět budeme snažit zachytit kvality živlů.
Následně se můžeme společně (v menších skupinkách po čtyřech nebo pěti) pokusit zpaměti nakreslit prožívané nálady na list papíru. Z toho vyplývá možnost, jak nalézat inspiraci pro komplexní uspořádání hospodářství. Poté lze naplánovat nové uspořádání (výsadbu živých plotů nebo ovocných stromů, suché zídky atd.). Důležité je, aby takové uspořádání vycházelo z celistvého pohledu na hospodářství a aby to nebyly ojedinělé aktivity. Tyto návrhy jsou myšleny jako podněty.
Vinná réva jakožto citlivá rostlina reaguje na změnu prostředí. Vinnou révu lze tedy považovat také za jakýsi rostlinný ukazatel a pozorovat na ní, jak se určité hospodářství vyvíjí.
Cesta od monokultury k zemědělskému organismu je dlouhá, avšak je možné po ní začít kráčet. Často bývá nutné spolupracovat na tom s kolegy nebo sousedy, abychom společně vytvořili celý organismus: toto je úkol budoucnosti!
Jean‐Paul Zusslin to vyjadřuje následujícími slovy: „Je téměř nemožné stát se sám biodynamickým supervinařem, avšak spojí‐li se dva nebo tři lidé dohromady a doplňují‐li se navzájem při své práci, dokážou mnohé.“
Autor: Jean Michel Florin, koordinátor francouzského biodynamického spolku MABD a co-president Biodynamické federace Demeter International, BFDI. Studoval zemědělství a ochranu přírody. Publikuje a vydává řadu knih a odborných magazínů. K jeho stěžejním tématům patří goetheanistická botanika, vinařství, krajina, léčivé rostliny, ovocné stromy a další.