Humus – smyšlená látka?

Na semináři v rámci konference o půdě v Dornachu jste řekl, že humus jakožto látka v půdě – na rozdíl od písku nebo jílu – jako takový neexistuje. Jak jste to myslel?

Organická hmota v půdě bezpochyby existuje. Ještě před deseti lety panovala představa, že organická hmota dodaná do půdy je stabilizována v procesu humifikace, to znamená vytváření vysokomolekulárních sloučenin. Tuto představu však současné spektroskopické metody nepotvrzují. Proto se půdoznalství s humusem do značné míry rozloučilo. Huminové látky, které se zjišťují pomocí dříve běžné alkalické extrakce, jsou artefakty: vznikají z naprosto převažující části při extrakci a v půdě se takto vůbec nevyskytují. Proto by se místo o humusu mělo mluvit o organické půdní hmotě a o obsahu organické hmoty místo obsahu humusu!

Jak bychom si měli představit podíl půdy identifikovatelný jakožto organický?

Organická hmota dodaná do půdy je v ní dále odbourávána. Organická půdní hmota tedy sestává z mikrobiálních a rostlinných zbytků na různém stupni odbourávání. Přitom je stabilizována ukládáním na jílových částečkách (adsorpcí) a výstavbou a začleňováním do půdních agregátů (agregací). Na obou procesech se podstatnou měrou podílejí půdní organismy, především bakterie, a jejich výměšky.

Liší se tato organická půdní hmota co do kvality? Edwin Scheller zdůrazňoval například frakce podobné bílkovinám. Jaký by to mohlo mít význam?

Rozdíly v kvalitě organické půdní hmoty existují především s ohledem na její schopnost přeměny. Čím je přeměna organické hmoty aktivnější, tím více přispívá k podstatným funkcím půdy, jako je uvolňování živin, tvorba drobtů a stabilizace půdní struktury, k ochraně před erozí, k rozvoji půdních organismů a k tvorbě kořenů. K tomu je nezbytný kontinuální přísun posklizňových a kořenových zbytků a organických hnojiv do půdy. Směsi s krmnými leguminózami, jako je jetelotráva či vojtěškotráva, meziplodiny a zelené hnojení jsou základem půdní úrodnosti a neměly by chybět v žádném ekologickém podniku. Lze je vhodně doplnit statkovými hnojivy a kompostem. Bílkovinné látky z rostlinných zbytků a organických hnojiv podporují na jedné straně ukládání a stabilizaci organické hmoty na jílových částečkách, to znamená výstavbu organické půdní hmoty, a na druhé straně přispívají k aktivní přeměně organické půdní hmoty.

Co znamenají tyto poznatky pro strategii – v ekologickém zemědělství široce rozšířenou – nehnojit rostliny, ale půdu, což následně prospívá rostlinám jak s ohledem na růst, tak na jejich zdravotní stav? 

Nezáleží ani tak na podpoře tvorby humusu a zvyšování jeho obsahu v půdě. To je příliš statický pohled na věc. Mnohem důležitější je podpora tvorby a zvyšování obsahu organické hmoty aktivně vstupující do přeměny, tedy toho, co se dříve nazývalo živný humus. Jím se vyživují rostliny v interakci s půdou a půdními organismy. Výživa rostlin lehce rozpustnými hnojivy tuto interakci rostliny s půdou a půdními organismy naopak obchází. Dobrý přísun organické hmoty a aktivita půdních organismů mohou významně přispívat k aktivní, tedy kořeny rostlin podněcované mobilizaci živin a také prospívat vitálnosti a zdravotnímu stavu rostlin. Při kompostování je třeba dbát na stabilizaci rostlinných zbytků a organických látek dodáním jílových minerálů nebo zeminy.

Bilance humusu, tj. zkoumání koloběhu uhlíku, má tedy i nadále smysl?

Rozhodně! Bilance humusu dává vodítka k posouzení toho, jestli je přísun organické hmoty do půdy z osevního postupu a hnojení dostatečný dříve, než se mohou projevit náležité změny v obsahu organické půdní hmoty. Bylo by ovšem lepší hovořit o bilanci organické hmoty, protože o její bilanci při tom jde.

Interview s prof. Jürgenem K. Friedelem z vídeňské univerzity BOKU k aktuální odborné diskusi, Otázky: Michael Olbrich-Majer

Článek vyšel v časopisu Lebendige Erde 4/2017