Kontrola výživy dojnic pomocí karet – Metoda Obsalim

kráva
Copyright: Eva Wolf
ChovateléVzdělávání

Kdo dobře pozoruje svá zvířata, může si povšimnout znaků, jejichž pomocí lze posoudit výživu zvířat a v případě nutnosti ji zlepšit. Metoda Obsalim® tyto příznaky pomáhá lépe rozpoznat a interpretovat.

Obvyklými pomůckami k zajištění toho, aby krmení dojnic odpovídalo jejich potřebám, jsou krmný plán a analýzy krmení. Obsalim® je oproti tomu metoda, jež se opírá o signály a symptomy, které lze u zvířete pozorovat, a na jejich základě diagnostikovat jeho stav. „Na něco takového jsem čekal,“ říká Andreas Wälle. Při použití této metody totiž není odkázán na laboratorní analýzy a cizí pomoc.

Vybaven lžící, lisem na nudle a kartami

Wälle je zemědělský mistr, jeden z vedoucích švýcarského biodynamického podniku Gut Rheinau u Schaffhausenu. Venku na pastvině pozoruje své stádo: 30 dojnic, býk a pár volů. V rukou drží, jak sám říká, jednoduchý lis na nudle a lžíci; v kapse kalhot má karty Obsalim. Je kolem poledne, horký, slunný den. Krávy touhle dobou obvykle leží, dnes jich ale většina stojí a oháňkami odhání obtěžující mouchy. Několik krav močí. Zemědělec si všimne, že je dnes jejich moč obzvlášť čirá. Spojivková řasa – malý bílý půlměsíc ve vnitřním koutku oka zvířete – mu připadá větší než jindy a mulce tohoto strakatého skotu vypadají o něco červenější. „Registruji to, aniž bych hned pátral po příčinách,“ vysvětluje. Při prohlídce kravinců si všimne, že některé jsou tekuté a jiné kašovité.

Nakonec Wälle nabere lžící hmotu z několika kravinců do nudlového lisu. Ve stáji pak pomocí jemného síta výkal propere, takže zůstanou jen hrubé a pevné části, které vylisuje do podoby koláče. Jeho tloušťka je menší než 20 mm, je tedy zřejmé, že krávy většinu potravy strávily, ve výkalech jsou však rostlinná vlákna delší než 2 cm. „Krávy si z píce nevezmou všechno, co by mohly,“ konstatuje Wälle.

Stabilita prostředí v bachoru jako limitující faktor

Poté, co zvířata takto prohlédne, vytáhne zemědělec z kapsy karty Obsalim a vybere ty, které popisují zjištěné příznaky. „Symptomy souvisí s prací vnitřních orgánů,“ vysvětluje. Nyní je třeba zjistit, jaké jsou příčiny těchto příznaků. Dole na každé kartě je uvedena řada čísel se znaménky plus nebo minus; čísla se týkají energie, dusíku a vlákniny v krmivu a také stability prostředí v bachoru. Zemědělec sčítá příslušné hodnoty a zjišťuje, že bachorová stabilita vykazuje největší negativní hodnotu. To znamená, že hodnota pH v bachoru je nestabilní a trávení nefunguje optimálně.

„Jako první je třeba uvést do pořádku stabilitu bachoru,“ zdůrazní zemědělec. Bruno Giboudeau, francouzský veterinář a vynálezce metody Obsalim, označuje bachorovou stabilitu za limitující faktor. „Spočívá příčina poruchy trávení v krmivu, nebo v rytmu?“ klade si zemědělec otázku. Domnívá se, že důvodem je nepravidelnost krmení v minulých dnech. Před několika dny vydatně pršelo a krávy musely zůstat ve stáji, kde dostávaly především jetelotrávu a staré brambory. Na nakrátko spásané pastvině mezitím narostla čerstvá tráva, která obsahuje hlavně energii a méně bílkovin. Horko a záplava much na pastvině nepravidelnost v trávení ještě zesílily. Krávy totiž v poledním čase postávaly, místo aby si lehly a přežvykovaly. Proto je zemědělec, ještě než propláchl vzorek výkalů, pustil do stáje. Během chviličky si krávy ve stáji lehly. Že na pastvině postávají, sice zemědělec z dálky zaregistroval, jenže ono je prostě vždycky něco „důležitějšího“ na práci… Obsalim mu otevřel oči v tom, jaké může mít důsledky, nevšímá-li si člověk náležitě chování krav.

Pozorovat s „brýlemi“ Obsalim

Andreas Wälle pracuje s metodou Obsalim asi dva roky a angažuje se také ve FiBLu v pracovní skupině k vyhodnocení metody Obsalim. „Někdy potřebuji ‚brýle značky Obsalim‘,“ říká. Karty mu totiž pomáhají rozpoznat příznaky, které by jinak neviděl. V tom také vidí Wälle pro zemědělce velkou přednost. „Sedlák bere věc do vlastních rukou,“ říká. Nemusí se spoléhat jen na analýzy krmiv a doporučení třetích osob. Metoda je přínosná také v tom, že posiluje vztah zemědělce k jeho zvířatům. „Zemědělec by měl opět získat radost z pozorování a vlastního objevování,“ přeje si tento biodynamicky hospodařící sedlák. Na to si ale člověk musí udělat čas. Alespoň jednou za rok nebo při výskytu nějakého problému provede za použití metody kontrolu stáda. Cvičený pozorovatel na to potřebuje přibližně čtvrt hodinky. Čím více s kartami pracuje, tím více symptomů se učí poznávat, a tím lépe dokáže identifikovat příčiny problémů a změnit je.

Zemědělec bere kontrolu výživy zvířat do svých rukou

Signály srovnatelné se silničním provozem

Obsalim® je odvozeno z francouzského Observations alimentaires, což lze přeložit jako „pozorování výživy“. Bruno Giboudeau začal tuto metodu vyvíjet již v devadesátých letech. Jakožto veterinář školený v homeopatii klade při stanovení diagnózy velký důraz na chování krav a nenápadné tělesné znaky. Objevil při tom zajímavé souvislosti s výživou, které zpřístupňuje chovatelům pomocí Obsalim karet. „Je to jako v silničním provozu,“ přirovnává veterinář, „zná-li člověk signály, ví, jak má jet”. Aby bylo možné učinit závěr pro celé stádo, musí se příznaky projevit alespoň u dvou třetin zvířat. Jistota závěrů přitom vyžaduje, aby příznaky vykazovaly minimálně tři různé orgány. Velká přednost metody spočívá v tom, že chovatel má ve velmi krátkém čase výsledek a může rychle jednat. Metodu Obsalim lze použít u skotu, ale také u koz a ovcí.

Vědecká evaluace

Výzkumný ústav ekologického zemědělství FiBL spolu s Brunem Giboudeauem momentálně provádí vědeckou evaluaci metody Obsalim. „Tato metoda funguje,“ říká Anet Spenglerová, vedoucí výzkumu chovu a šlechtění přežvýkavců ve FiBLu. Symptomy zjištěné pomocí kartiček lze odstranit náležitými změnami ve výživě zvířat. Jak výsledky korelují s výsledky analýz krmiva a mléka, dosud nebylo vyhodnoceno. Spenglerová spatřuje velkou přednost metody Obsalim v tom, že ve vztahu ke zvířeti „zbystřuje“ zrak. Metodu doporučuje všem zemědělcům, ale především těm, kteří mají pocit, že s výživou jejich zvířat něco není v pořádku.

Michael Götz

Článek vyšel v časopisu Lebendige Erde 1/2020