Globální scénář mléčné a masné produkce založené na travních porostech

Organizace spojených národů počítá do roku 2050 s nárůstem světové populace na 9,7 miliard lidí. Díky předpovídanému ekonomickému růstu poroste průměrná kupní síla, což by se v sektoru potravin mohlo odrazit mimo jiné na růstu spotřeby živočišných produktů. Mléčná a masná produkce založená na travních porostech je v současnosti celosvětově jedním z nejdůležitějších systémů produkce potravin živočišného původu. Asi dvě třetiny světové zemědělské půdy tvoří travní porosty. Velkou část těchto ploch nelze z klimatických důvodů a kvůli nevhodnosti půd využívat k polní produkci. Proto bývá mléčná a masná produkce založená na travních porostech často považována za podstatný faktor trvale udržitelných systémů produkce potravin.

Zároveň se však o ní vede také velmi kontroverzní diskuse. Kritice je vystavena především s ohledem na dramatickou globální výzvu týkající se klimatické změny, neboť eficience produkce živin v poměru k produkci skleníkových plynů je u ní v porovnání s jinými systémy produkce živočišných potravin nízká. Cílem tohoto článku je vyložit roli mléčné a masné produkce založené na travních porostech v trvale udržitelných systémech produkce potravin s přihlédnutím ke globálním výzvám ke snižování emisí skleníkových plynů a zajištění výživy světového obyvatelstva. Kromě toho chceme z konfliktu cílů mezi oběma výzvami vyvodit několik závěrů pro ekologické zemědělství.

Obr. 1: Produkce bílkovin: množství skleníkových plynů na 1 kg produktu

Srovnání emisí skleníkových plynů při produkci různých potravin jako zdrojů bílkovin (podle Poore a Nemecek 2018)

Obr. 2: Méně výkrmu obilím – menší potřeba orné půdy

Klimatická relevance mléčné a masné produkce založené na travních porostech

Při posuzování klimatické relevance mléčné a masné produkce založené na travních porostech je třeba vzít v úvahu především dva stěžejní body: zaprvé zvláštní schopnost přežvýkavců trávit objemné krmivo a přeměňovat ho na potraviny využitelné námi lidmi, tedy na mléko a maso, což je ale nevyhnutelně spojeno s produkcí metanu během trávicího procesu přežvýkavců. Zadruhé je to vlastnost travního porostu poutat v půdě větší množství uhlíku, a tím ho na nějaký čas učinit klimaticky neškodným.

Při mléčné a masné produkci založené na travních porostech, stejně jako ve všech ostatních systémech chovu zvířat, vznikají důsledkem trávicí činnosti přežvýkavců, produkce a transportu krmiv i uchovávání kejdy a hnoje a manipulace s nimi skleníkové plyny. Metan vznikající během procesu trávení přežvýkavců bývá zpravidla co do množství nejdůležitějším zdrojem skleníkových plynů v systémech mléčné a masné produkce založené na travních porostech a přesahuje dokonce pozitivní účinek sekvestrace uhlíku v půdě, takže při samotném zkoumání klimatického účinku systémů chovu dopadá chov přežvýkavců často hůře než chov drůbeže, produkce vepřového masa a vajec (viz obr. 1).

Zlepšení ekologické eficience v rámci jednotlivých kategorií produktů lze sice v tomto směru docílit, zpravidla to však bývají spíše intenzivnější metody produkce hovězího masa, založené na jadrném krmivu, které dosahují v bilanci skleníkových plynů pozitivního výsledku.

Podstatným faktorem eficience v produkci mléka z hlediska bilance skleníkových plynů je mléčná užitkovost krávy. Ta je u intenzivních feedlot výkrmů, jak jsou praktikovány například ve Spojených státech amerických, podstatně lepší než u většiny systémů opírajících se o produkce založené na travních porostech. Pomocí jadrného krmiva se dosahuje vyšších přírůstků a mléčné užitkovosti. Zároveň je jádro spojeno spíše s nižšími emisemi metanu, podmíněnými trávením zvířat, než objemné krmivo. Ve většině oblastí a produkčních systémů to vede k vyšší eficienci intenzivních systémů v bilanci skleníkových plynů; tato skutečnost také vysvětluje, proč extenzivnější mléčná a masná produkce založená na travních porostech vede v průměru k poměrně vyšším emisím skleníkových plynů. Rozpětí emisí je nicméně značně velké (Poore a Nemecek 2018), a klimatická eficience silvopastorálních systémů tak může dosáhnout až úrovně klimatické eficience systémů založených na jadrném krmivu (Broom 2021).

Globální pohled na systém výživy

Pokud se však zkoumají jen faktory přímo související s produktem a pozornost se zaměřuje jen na emise skleníkových plynů, opomíjí se skutečnost, že zapojením přežvýkavců do systému produkce založené na travních porostech jsou tyto zužitkovány jako zdroj lidské potravy, a přežvýkavci tudíž hrají v systémech výživy lidské populace zvláštní roli. Tento aspekt udržitelnosti není pro zkoumání emisí skleníkových plynů relevantní; aby však byly identifikovány adekvátní strategie řešení udržitelné výživy lidstva, je nutné zkoumat celou řadu různých indikátorů udržitelnosti a přitom brát v úvahu nejen hodnoty vztažené na kilogram produktu, ale i na systém výživy jako celek. To znamená, že při zkoumání udržitelnosti je třeba zohlednit nejen emise skleníkových plynů, ale například i aspekty vzájemné konkurence potravin a krmiv, a že je třeba posuzovat nejen produkci, ale i spotřebu.

To jsme udělali ve společné studii se Světovou organizací pro výživu FAO (obr. 3). V této studii jsme srovnávali dnešní situaci (modře) se dvěma modelovými scénáři budoucího stavu. První scénář (červeně) ukazuje prognózy FAO a vychází z předpokladu, že dnešní vývoj bude bez velkých změn pokračovat. Druhý scénář (zeleně) je extrémní scénář vycházející z předpokladu, že orná půda se ve světě až na několik výjimek nebude dále využívat k produkci krmiv, ale pouze pro přímou lidskou výživu. V obou scénářích je třeba poskytnout pro lidskou výživu stejné množství energie (obr. 3).

Výsledky působivě ukazují, že všechny ekologické účinky v zeleném scénáři by oproti červenému scénáři mohly být podstatně zlepšeny, přičemž lidstvo by mělo k dispozici stejné množství energie a bílkovin. Jen třetina dnešního podílu energie a čtvrtina bílkovin by ovšem pocházela ze systémů chovu zvířat.

Co se týče systémů chovu zvířat, byla by v tomto scénáři dominantní mléčná a masná produkce založená na travních porostech, protože nekonkuruje produkci potravin na orné půdě. Přežvýkavci by byli krmeni trávou, prasata a slepice už nikoli obilím, nýbrž výlučně vedlejšími a odpadními produkty, které nejsou vhodné pro lidskou výživu. Produkce drůbežího a vepřového masa by tudíž výrazně poklesla. Důležité je znovu zdůraznit, že tyto výsledky dávají celkový pohled na systém výživy a nejsou vztaženy na kilogram produkce. Relativně nízké emise skleníkových plynů v zeleném scénáři v porovnání s červeným a rovněž modrým scénářem (zhruba na stejné úrovni) vyplývají z toho, že odpadá celá produkce krmiv pro monogastry vázaná na ornou půdu a že počet zvířat, zejména monogastrů, se natolik snižuje, že i přes tendenčně vyšší emise na kilogram produkce jsou celkové emise nižší než v referenčním scénáři.

Scénář Feed no Food nic nemění na nutnosti zemědělského užívání travních porostů.

Vzhledem k aktuální celosvětově rostoucí spotřebě vepřového a drůbežího masa, zvláště v rozvojových zemích, se takovýto scénář jeví jako méně realistický. Extrémní scénáře tohoto druhu jsou však důležité, aby byly definovány zásadní strategie komplexně udržitelného zemědělství a chovu zvířat a aby se ilustrovalo, jak funguje souhra různých činitelů, respektive jakou roli mohou hrát jednotlivé indikátory. Aktuální vývoj metod bilance skleníkových plynů (GWP – global warming potential) (Lynch et al. 2020) navíc ukazuje, že biogenním emisím metanu z chovných systémů pro přežvýkavce by měl být přičítán menší význam, než se dnes děje. To by snížilo klimatické nevýhody mléčné a masné produkce založené na travních porostech oproti systémům založeným na kukuřici a jadrném krmivu a dále tak zvýšilo její udržitelnost. Na závěrečné zhodnocení této tematiky si musíme počkat.

Klimaticky neutrální, nebo odpovídající stanovišti? Jaký je vhodný motiv pro ekologické zemědělství?

Všichni dnes mluví o klimatické neutralitě. To, co by však bezpochyby mělo být cílem v průmyslové výrobě a v sektoru služeb, je pro zemědělství jako motiv, jak jsme si výše ukázali, značně pochybné. Klimaticky neutrální zemědělství není s mléčnou a masnou produkcí založenou na travních porostech slučitelné. I pro ekozemědělské hnutí tedy vyvstává otázka, jaký postoj chce zaujmout k mléčné a masné produkci opírající se o travní porosty a k živočišné produkci obecně.

Obr. 3: Bez výkrmu obilím – takto se mění chov zvířat

Chov zvířat klesá, zvláště chov prasat a drůbeže.

Vzhledem k průměrně nižším výnosům na jednotku plochy v ekologickém zemědělství (Seufert et al. 2012) lze nárok ekozemědělského hnutí na tvrzení, že je modelem globálního udržitelného zemědělství, obhájit jen tehdy, pokud se jasně přihlásí ke snížení podílu živočišných produktů v lidské výživě a k výrazně nižšímu plýtvání potravinami. Současně je potřeba si uvědomit, že udržitelné zemědělství nelze pojímat izolovaně od spotřeby (Muller et al. 2017). Je třeba se zaměřit především na omezení produkce a spotřeby masa z chovu prasat a drůbeže založeného na jadrném krmivu a na omezení spotřeby jadrného krmiva v chovu přežvýkavců. Naopak není vhodné zříci se užívání travních porostů pro lidskou výživu.

Ekologické zemědělství musí rozvinout takový motiv pro mléčnou a masnou produkci založenou na travních porostech, který vyhoví globálním výzvám. Místo cíle klimatické neutrality navrhujeme cíl stanovišti přizpůsobené obhospodařování travních porostů. Takové obhospodařování musí kromě maximálního snížení emisí skleníkových plynů a spotřeby primárních energií zahrnovat také podporu biodiverzity, ochranu půdy, vyrovnanou bilanci živin a dosahování produktivity odpovídající danému stanovišti. Balíček opatření by se mohl skládat z následujících hlavních bodů:

1. Optimalizovaný management obhospodařování pastevních porostů s intenzitou seče a spásání upravenou podle specifických podmínek stanoviště, aby se docílilo přiměřených výnosů z jednotky plochy a přitom se zohlednily výše uvedené ekologické cíle. V tomto směru je výrazná potřeba výzkumu a realizace jeho výsledků, neboť management travních porostů bývá vědci, politiky i praktiky často považován za méně důležitý než management orné půdy a osevních postupů.
2. Minimalizace podílu jadrného krmiva na orné půdě, a tím konkurence k produkci potravin určených k přímé výživě člověka.
3. Upřednostňování spojené produkce mléka a masa, kdekoli je to možné. Dojnice produkují v porovnání s kravami bez tržní produkce mléka asi trojnásobné množství stravitelného proteinu na 1 kg krmiva, resp. na 1 ha, resp. na 1 krávu.
4. Intenzifikace šlechtění skotu se zaměřením na zhodnocení krmiva z travních porostů.
5. Zvýšení doby užitkovosti dojnic, aby se tak na základě zlepšení zdravotního stavu zvířat snížily emise skleníkových plynů vytvářené po dobu jejich odchovu.

Závěr

Pro zajištění výživy celosvětové populace je nutné snížení podílu živočišných potravin v zemích s jejich momentálně vysokou spotřebou. I přes podstatně vyšší emise skleníkových plynů na jednotku vyprodukovaného množství proteinu má mléčná a masná produkce založená na travních porostech podstatně vyšší hodnotu a postavení v udržitelných systémech výživy než intenzivní živočišná produkce opírající se o jadrné krmivo, protože umožňuje využití obrovských ploch travních porostů, které jsou celosvětově k dispozici, pro lidskou výživu. Naopak intenzivní živočišná produkce postavená na jadrném krmivu je v takovém systému problematická. V přepočtu na jednotku produkce je sice z hlediska emisí skleníkových plynů efektivnější, nicméně zostřuje cílový konflikt mezi dostupností potravin a emisemi skleníkových plynů.

Strategie pro udržitelnou mléčnou a masnou produkci založenou na travních porostech, to znamená produkci přizpůsobenou specifickým podmínkám stanoviště, musí zahrnovat celý systém lidské výživy. To znamená, že travní porosty nelze hodnotit bez vazby na užívání orné půdy a na lidskou výživu. Strategie sázející na stanovišti přizpůsobenou mléčnou a masnou produkci opírající se o travní porosty a zahrnující více cílů současně je pro ekologické zemědělství vhodnější než izolované sledování cílů produktivity stáda nebo klimatické neutrálnosti.

Obr. 4: Méně masa, více rostlinných potravin

Podíl rostlinné stravy na zajištění energie a bílkovin roste.

Obr. 5: Více/méně obilného krmiva – ekologické dopady

* Obsahuje emise z výroby a transportu výrobních prostředků, z kácení lesa a půdy.

Christian Schader, Florian Leiber, Adrian Müller, Anett Spengler Neff

FiBL Švýcarsko

Článek vyšel v časopisu Lebendige Erde 6/2021