Ekologický chov koz – Na co bychom neměli zapomenout

Jen prostě vypustit pár koz na chudou pastvinu za stájí a mít profit z jejich mléka a masa? Tak snadný chov koz není, kozy jsou totiž náročné – především mají-li dosáhnout nějaké užitkovosti.

Krmení je základ a musí být v pořádku

Základem chovu jakéhokoli zvířete je krmení. Mají-li kozy dosahovat vysoké užitkovosti, třeba ve formě nadojeného mléka, musí dostávat dobrou základní krmnou dávku; čím více mléka mají dávat, tím lepší musí být kvalita krmiva. Platí to jak pro čerstvou píci, tak pro konzervaci a skladování krmiva.

Místo a struktura ve stáji

Kozy, zvláště rohaté, potřebují místo a vnitřní uspořádání, aby mohly žít ve vzájemném souladu. Z hlediska struktury stáda je totiž nutné, aby níže postavená zvířata mohla ustoupit výše postaveným a vyhnout se tak konfliktům. Ve svém původním životním prostoru se kozy pohybují například ve skálách, které jim slouží jako úkryt i jako příležitost ke šplhání; ve stáji bychom jim měli takové prostředí pokud možno nahradit. Jak toho dosáhnout? Jednou z možností je vytvořit o 10–20 % více krmných míst, než kolik je zvířat, a krmná místa oddělit, aby na sebe kozy navzájem neviděly a mohly se v klidu věnovat žraní. Pomoci může i samozavírací krmná mříž. Užitečné jsou dále možnosti k lezení, chráněná lehací místa, prkna na stěnách nebo optické zástěny z prkenných palisád, za nimiž se zvířata mohou skrýt – to vše obohacuje prostředí stáje. Kromě toho je třeba zabránit, podobně jako u ustájení dojnic, výskytu úzkých míst: chodby nesmí být užší než 1,5 m a je třeba vyvarovat se slepých uliček. Aby bylo možné tyto požadavky realizovat, je nutný dostatek místa, to znamená více než 2 m2 na jednu kozu, přičemž i nařízení Evropské unie o ekologickém zemědělství předepisuje jen 1,5 m2.

U všech těchto opatření však nelze zapomínat na ekonomiku práce. Chovatel by měl jedním pohledem přehlédnout všechna zvířata a neměl by být nucen hledat kozy za všemi možnými úkryty. Kvůli kydání hnoje nebo podestýlání musí být strukturní prvky také mobilní, aby se daly rychle odklidit z cesty.

Pro zdraví zvířat je významné také správné stájové klima: do stáje musí mít přístup vzduch a světlo a stáj by měla být suchá – nejen shora, tedy chráněná před deštěm, ale vlhký vzduch musí ze stáje také odcházet ven. To funguje nejlépe při systému větrání okap-hřeben, u něhož proudí do stáje ze stran čerstvý vzduch a nahoře u hřebenu střechy pak může odcházet ven. Důležitá je také volba střešní krytiny. Plechová střecha nechrání dostatečně před horkem a chladem, vhodnější je například tenký sendvičový panel, který v zimě tlumí přístup chladu shora, nebo dřevěné ostění střechy, které navíc odvádí ze stáje vlhkost vznikající dýcháním zvířat.

Celoroční pastevní chov mléčných koz není možný – kozy totiž nemilují vlhké počasí a za deště žerou velmi nerady, nebo dokonce žrát úplně přestanou. Od dubna do října je lze chovat na pastvině vybavené odpovídajícím přístřeškem. I když kozy snášejí teplo lépe než krávy, nesmíme zapomínat, že i ony mají stres z horka a zvláště kolem poledne potřebují za slunných dnů stinná místa a dostatek vody.  

Zdraví zvířat

Každý chovatel ví, že jen zdravé zvíře může mít náležitou užitkovost, že se zdraví zvířat projeví v ekonomice podniku a je významné i z hlediska bezpečnosti potravin. Lze doporučit odborný veterinární dohled nad stádem, který zajistí kontinuální monitoring a náležitou veterinární péči. I u zdravých stád se vyplatí provádět alespoň jednou ročně rutinní kontrolu, aby se včas zjistily případné známky onemocnění.

K typickým onemocněním patří artritida a encefalitida koz (CAE), což je chronické kloubní onemocnění virového původu, které způsobuje tuhnutí kloubů a s tím spojené silné bolesti. Proto by měl chovatel zvláště při nákupu zvířat dbát na to, aby prodejce předložil potvrzení dokládající, že u daného kusu není podezření na výskyt CAE. Další nemocí je pseudotuberkulóza, která je bakteriálního původu a způsobuje otoky a hnisavé vředy na lymfatických uzlinách. Tyto vředy mohou prasknout a infikovat jiná zvířata, důležitá je zde proto náležitá stájová hygiena a management. I u této nemoci se v Německu provádí sanace, což znamená, že se proti ní strategicky postupuje, a i v tomto případě je vhodné kupovat zvířata, u nichž není podezření na nákazu pseudotuberkulózou. Je třeba zmínit, že pseudotuberkulózu mohou mít i ovce a přenášet ji na kozy.

Velkou výzvou při pastevním chovu koz je zvládání parazitů. Kozy jsou na ně zvlášť citlivé. Pobyt na pastvě (tj. právě v prostředí s koncentrací parazitů) přitom v podstatě neodpovídá jejich přirozenosti, neboť ve původních podmínkách kozy žerou spíše s nataženým krkem, na keřích, shora dolů, a krmení si vybírají – nejprve žerou listy a květy a až nakonec trávu. Lesní prostředí by jejich přirozenosti odpovídalo více. Proto je nezbytný dobrý management pastvy: krátké doby pastvy, střídavé užívání porostů spásáním a sečí, spásání píce na orné půdě s pravidelným zapravením porostu – to jsou možnosti, jak postupovat proti parazitům.

Ošetření paznehtů by se u mléčných koz mělo provádět pravidelně jednou až dvakrát ročně – vzhledem k intenzivnější látkové výměně podmíněné krmením odpovídajícím užitkovosti koz rostou mléčným kozám paznehty rychleji. Tvrdý podklad k obrušování paznehtů nestačí.

Sociální struktura ve stádě

Ve stádě jsou vůdčí jedinci, kteří mají vysoké postavení a „vůdčí kvality“. Obecně jsou kozy velmi inteligentní, učenlivé a projevují se značně individuálně (neběží prostě jen se stádem), a jejich chov je proto často náročný, ale také zajímavý.

Vyplatí se to?

Zda se chov koz podniku vyplatí, tedy zda je rentabilní, nebo ne, na to nelze paušálně odpovědět. Základní data pro podnikovou ekonomickou kalkulaci se nacházejí v databázi KTBL (Rada správců pro technologie a konstrukce v zemědělství). V praxi existují podniky, které se 30–40 kozami, vlastní sýrárnou a přímým prodejem generují rodinné příjmy, ale také podniky, které chovají až 1 200 koz. Vždycky záleží na tom, kolik je třeba investovat například do přestavby nebo novostavby stáje, jak velké jsou odbytové šance, dodává-li podnik mléko do mlékárny atd. Dobré plánování a realistická kalkulace (investiční náklady, počet zvířat, plocha, pracovní kapacita, kolik mléka je třeba vyprodukovat atd.) jsou alfou a omegou pro úspěšný start v chovu koz. 

Poradenství lze získat na různých místech. Vedle poradenských publikací z FiBLu, respektive Agroscopu se informace o ekologickém chovu ovcí a koz sbíhají u poradenské organizace svazu Bioland (Bioland Beratung). Kdo si pohrává s myšlenkou pustit se do produkce ovčího nebo kozího mléka, měl by se propojit s odborníky v oboru a podívat se do různých podniků. Na kontakty se může zeptat u svého ekozemědělského svazu. Důležitou platformu pro získání odborných informací a výměnu zkušeností představuje svazem Bioland pořádaná mezinárodní konference k chovu ovcí a koz, která se koná každoročně v říjnu či listopadu. Bližší informace viz: www.bioland.de/schaf-und-ziegentagung.

Katrin Bader

redaktorka časopisu Lebendige Erde

Publikováno na základě interview s Andreasem Kernem, poradcem svazu Bioland pro chov ovcí a koz.

Článek vyšel v časopisu Lebendige Erde 6/2021